Christopher Nolan má spolehlivě vyhřáté místo ve velké spoustě filmově více i méně zatížených srdcích a v současné době by vám opravdu hodně z nich na otázku, kdo je jejich nejoblíbenější režisér, řeklo, že právě on. A Nolan si tenhle status rozhodně zaslouží. Ne že by byl neomylný a bez chyb, ale netopýří trilogií a nejen jí dokázal, že umí točit chytře i velkolepě najednou, a to je dost vzácná kombinace. Není proto divu, že se k jeho nejnovějšímu filmu upírají zraky milionů filmových fandů plných těch nejvyšších očekávání. A jak by taky ne, Interstellar totiž vypadá vskutku skvostně.

Hodně dlouho Nolan úzkostlivě tajil, o čem že to přesně bude. Kusé informace o astronautovi cestujícím do dalekých koutů vesmíru nakonec potvrdila první ukázka, ani z ní ale nebylo tak docela jasné, jak se věci budou mít. Nyní, měsíc před premiérou už máme mnohem ucelenější obrázek a informací je k dispozici upřímně řečeno možná až moc, proto si tu dovolím čtenáře maličko varovat – pídit se po nich by vám mohlo možná nepříjemně ovlivnit očekávání a výsledný zážitek ze sledování, takže se rozhodně vyplatí mírnit zvědavost a počkat si na všechno až do kina.

To nejnutnější, co je potřeba vědět, je, že naše modrá planeta se v blízké budoucnosti pomalu blíží do stadia naprosté neobyvatelnosti a naše jediná naděje je najít si nový domov někde jinde, mimo sluneční soustavu. Na tuhle misi se vydává pilot Cooper, který je nejlepší nadějí lidstva. Cooper se ale na nejistou a časově náročnou cestu vydává s vědomím, že na Zemi zanechává své dvě malé děti. Musí proto překonat těžké dilema, kde na jedné straně stojí jeho rodina a na druhé spása lidstva.

V rukou spousty režisérů by z téhle zápletky mohl být laciný spektákl s jednoduchým účelem dojmout rodinnou rovinou a ohromit tou vesmírnou. Od Nolana ale čekáme a snad se i dočkáme víc. Uměřené, vkusné a poctivé sci-fi prvky a inteligentní práce s citovými aspekty příběhu jsou to, v co všichni vroucně doufáme. Hodně si můžeme slibovat přinejmenším od herecké bandy, která čítá v posledních letech do kurzu se nekompromisně navrátivšího Matthewa McConaugheyho, Anne Hathaway, nolanovského matadora Michaela Caina nebo Caseyho Afflecka s Jessicou Chastain.

Další skvělá zpráva je, že Nolan si opět vydupal praktičtější přístup k natáčení a taky samozřejmě svou oblíbenkyni IMAX kameru, která přišla v Interstellar ke slovu zatím nejvíc ze všech jeho filmů, dočkáme se tedy obrazových orgií na 70mm filmu a velká část lokací bude opravdová a ne generovaná počítači (například ledové a vodní světy vznikaly na Islandu). Interiéry vesmírných plavidel byly také vybudovány co nejpoctivěji s důrazem na autenticitu a jsou inspirovány současnou technikou. Množství digitálních triků vůbec v Interstellar není nijak závratné a zajímavé je i to, že během natáčení scén zahrnujících CGI byly místo zeleného plátna použity projektory, aby se mohli herci do prostředí lépe vcítit.

Co nolanovce asi úplně nepotěší, je absence Wallyho Pfistera, který si v době natáčení Interstellar pracoval na svém filmovém debutu Transcendence. Zaskočil za něj Hoyte Van Hoytema, Švýcar se zlatými ručičkami, který natáčel třeba původní švédskou verzi Ať vejde ten pravý nebo loňskou nejen vizuální lahůdku Ona, což je náhrada rozhodně důstojná.

Co se vesmírného cestování týče, jeho principy jsou založeny na výzkumech proslulého astrofyzika Kipa Thorna, který se rovněž aktivně podílel na natáčení. Technickou zajímavostí je pak design robotických pomocníků posádky. Nolan se chtěl vyvarovat klasického antropomorfního pojetí a rozhodl se pro velmi prozaickou a pragmatickou podobu – oba roboti ve filmu vystupující (jmenují se CASE a TARS) jsou složeni ze čtyř bloků spojených několika klouby, s tím že každý blok má navíc různé další možnosti pohybu a dělení. Tento systém je založen na jednoduchosti a praktičnosti. Oba roboti byli navíc reálně vytvořeni a pohybováno s nimi bylo lidskou silou jako s loutkami.

Co říci závěrem? Snad už jen to, že autorem soundtracku je Nolanův již obligátní kumpán Hans Zimmer a že možná nebude od věci si s sebou do kina vzít nějakou zdravotní podložku pod hýždě, jelikož Nolan si tentokrát střihnul svůj délkový rekord – Interstellar potrvá úctyhodných 169 minut. Což ale na druhou stranu rozhodně těší, jelikož podle toho, jak se film zatím jeví, je každá minuta navíc vítaná. Je samozřejmě klidně možné, že Interstellar je jen bublina nabobtnalá velkou produkcí a strhujícím soundtrackem v trailerech a že ve výsledku to bude jen ubrečená variace na Vesmírnou odysseu, něco mi ale říká, že tahle černá potenciální vize zůstane opravdu jenom potenciální...

Interstellar dosedne do našich kin 6. listopadu 2014.

Český trailer filmu Interstellar