Sledujte filmserver.cz také na Facebooku!
Přihlásit Přihlásit přes Facebook | Registrovat
5 otázek pro umělkyni Piu Marais a režiséra dokumentů Doma Rotheroa

Téma: 5 otázek pro umělkyni Piu Marais a režiséra dokumentů Doma Rotheroa

Vydáno: 23.09.2014 17:28 v sekci Články | Publicistika - Markéta Jindřichová | foto: Fresh Film Fest

Přečtěte si pětici otázek, kterou jsme položili všestranné umělkyni Pii Marais a režisérovi dokumentárních i hraných filmů Domu Rotheroovi, kteří zasedli v porotě na letošním ročníku festivalu Fresh Film Festu.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    

Fresh Film Fest 2014 (znělka)Piu Marais a Doma Rotheroa zajímá originální filmová vizualita, experimentování s filmovou formou i žánry a silná osobní témata, která se jako červená nit vinou jejich tvorbou. Oba dva studují lidské nitro, pohnutky a (často) znepokojující mezilidské vztahy. Jejich témata jsou ve své podstatě podobná, ale příběhy se liší. Zatímco Pia Marais se ve svých třech snímcích (Nevychovaní, Ve věku Ellen, Layla) zabývá vnitřním světem ženských postav, Dom Rotheroe v hraných filmech (Můj bratr Tom, Předmět doličný A) zachycuje obsedantní podoby nejužších mezilidských vazeb. Jejich osobitý přístup ke kinematografii jako médiu i možnosti vyjádření se zrcadlí v následujícím názorovém dvojportrétu.


1. O NÁMĚTECH

Fresh Film Fest 2014 (Pia Marais)Pia Marais: Dalo by se říct, že náměty spíš přicházejí ke mně, než že bych je já sama hledala. Svým způsobem vycházím sama za sebe, přemýšlím o věcech, kterými se zabývám, které ovlivňují můj život. Pak se od nich odrazím a začnu dělat průzkum. Můj první film byl do určité míry autobiografický. Ne že bych sama něco podobného prožila, ale v dětství jsem řešila stejná témata jako hlavní postava. Takže to přišlo velmi přirozeně.

Můj druhý snímek je určitým prodloužením toho prvního. Obě dvě hrdinky hledají pocit sounáležitosti, toho, že někam patří, a co to znamená, patřit někam. Já jsem v té době sama řešila podobné otázky. Námět je vždycky nejdřív jenom pocit, ale pak čtu nebo vidím něco, co s tím pocitem konvenuje, a to mě inspiruje. Potom teprve můžu začít pracovat na scénáři.

Dom Rotheroe: Většinou je to tak, že něco zaslechnu, někdo mi něco řekne a já se toho chytím. Ve skutečnosti vyprávím milostné příběhy, to mě přitahuje nejvíc. Vždycky se jedná o nějaký impuls, drobnost, o které pak dlouho přemýšlím a rozvíjím ji. Později přijde moment, kdy si prostě sednu a začnu psát. Asi nejdůležitější je pro mě ten proces, proces přemýšlení, proces sepisování, proces vzniku.

Pochopitelně je velký rozdíl mezi dokumentárním a hraným filmem. Vždycky se děje něco zajímavého, co by stálo za to zaznamenat, je mnoho míst, kam se dá jít, a tak u dokumentu záleží spíš na tom, jestli mi někdo dá peníze. Pak můžu rovnou vyrazit a začít natáčet. Na rozdíl od hraného filmu, nemusí být námět dokumentu moje životní láska. Hraný film je náročnější hlavně na čas, který nad ním člověk stráví, a já potřebuju být zcela přesvědčený, že s ním chci ten čas prožít.


2. O SCÉNÁŘI

Fresh Film Fest 2014 (Dom Rotheroe)PM: Scénáře nikdy nepíšu sama, protože mě nebaví ta osamocenost, kterou to přináší, ale vždycky se na nich chci podílet. Pro mě funguje mnohem lépe dialog. Mluvení o jednotlivých tématech a námětech je vlastně skoro jako střihání, stříhání myšlenek. Navíc vždycky uvítám, když někdo přijde se zajímavým nápadem. Netrvám na tom, že jsem všechno vymyslela já, ale musím být součástí toho procesu. Jinak bych se k příběhu nedokázala vztahovat, netýkal by se mě. Takhle jsem přistupovala ke svým prvním třem snímkům a mám pocit, že jsem se díky nim posunula, hlavně při natáčení posledního filmu – Layly.

V budoucnu bych chtěla vyzkoušet zfilmovat cizí scénář, s jehož vznikem jsem neměla nic společného. Myslím, že teprve teď bych si troufla vzít za svůj projekt někoho jiného a byla sebejistá natolik, abych za ním mohla stát. To se ve mě právě mění. Scénář jsou pro mě jenom základní kameny, protože při natáčení musí být člověk neuvěřitelně flexibilní a věci interpretovat.

DR: Pro mě je velmi zásadní, abych si psal scénář sám, protože pak se do příběhu mnohem víc vložím. Dává mi to tak větší smysl. Já osobně vždycky začínám psaním, i když jde třeba jenom o sepisování nápadů, představuje to pro mě nezbytnou součást celého tvůrčího procesu. Kdyby ke mně někdo přišel se svým scénářem a líbil by se mi, tak bych se asi nebránil. Ale i tak bych do něj před samotným natáčením musel přispět něčím svým, abych mohl příběh lépe uchopit a aby to udrželo mojí pozornost. Vlastně si dovedu mnohem lépe představit, že já bych napsal scénář, který by potom natočil někdo jiný. Navíc mě samotné psaní v poslední době přitahuje čím dál tím víc, protože se jedná o mnohem intimnější záležitost. A popravdě, také je to výrazně levnější.


3. O MÉDIU

Fresh Film Fest 2014 (znělka)PM: Ve skutečnosti jsem se nikdy nechtěla věnovat filmu, protože můj otec byl herec a pořád hrál, i doma. Nedělalo to na mě dobrý dojem a nechtěla jsem trávit svůj život obklopená herci. Takže cesta k filmu jako prostředku sebevyjádření byla poměrně dlouhá. Velmi mě baví, že je to proces, v němž hraje hlavní roli spolupráce. Když máte okolo sebe ty správné lidi, je to jednoduše legrace. Podle mě je ve filmu něco, co musí být zábavné. Člověk se u toho musí bavit, jinak nevidím důvod, proč se do natáčení vůbec pouštět. Diváci vycítí, že si proces vzniku nikdo neužil, a to mi přijde jako zbytečné mučení všech zúčastněných.

Pokud tu není nic, co by zajímalo mě, tak proč by to mělo zajímat někoho jiného. Myslím si, že film je jako médium vysoce senzuální, a ráda se jím nechám dojmout. Jsem dokonce přesvědčená, že jsou chvíle, kdy kinematografie může někomu nahradit skutečný život. Díky filmům může člověk sám sebe reflektovat, podívat se na svojí situaci z odstupu. Pokud se člověk necítí zrovna úplně dobře, pak mu mohou situace, postavy ve filmu ukázat cestu nebo vyplnit prázdné místo.

DR: 
Film jako médium mě baví, protože kombinuje víc věcí dohromady – psaní, vizuálno, hudbu, herectví, střih atd. U filmu se musí dohromady skloubit tolik věcí, a proto je to také těžké. Ale je to výzva. Každá část se může pokazit sama o sobě. To je důvod, proč je tak málo dobrých snímků, v porovnání například s literaturou, hudbou nebo výtvarným uměním. Dát film dohromady je značně komplikované, a to nemluvím o finanční stránce a diskuzích s producenty nebo všemi těmi lidmi přes peníze.

Další aspekt, který mě na kinematografii přitahuje, představuje spolupráce. Psaní je hodně osamocené a já občas rád vytvářím něco s ostatními. Člověk se může socializovat, potkávat spoustu zajímavých lidí. Navíc jsem měl doposud štěstí na štáb a celkově všechny, které jsem při natáčení potkával. S filmem je to jako se vším, čemu se věnujeme naplno. Občas to nenávidím, především proto, že to vlastně miluju.


4. O FILMOVÉ ŘEČI

Fresh Film Fest 2014 (Pia Marais)PM: Na vzniku mých filmů mě nejvíc bavila fáze před samotným natáčením a ze všeho nejraději mám hledání lokací. Je to zvláštní, ale skrze místa, která si hledám a vybírám téměř výhradně sama, začínám mít velmi intenzivní představu, jak bude snímek po vizuální stránce fungovat. Nejde o konkrétní vizi, spíš o celkové vyznění, atmosféru. A podobné je to i s herci, jejichž výběr se snažím ovlivňovat co nejvíc. Mám prostě ráda celý ten proces před tím, než věci začnou být problematické, než je všechno příliš konkrétní.

To jsou momenty, kdy si to užívám, protože jde o fázi, v níž je všechno ještě pořád možné. V průběhu samotného natáčení variant ubývá a všechno se může pokazit. Musím říct, že nejsem příliš formální. Ve filmu jsou samozřejmě formální postupy a principy, které jako režisérka dodržuju, ale především se snažím být všemu otevřená. To platí i pro střih. Občas jsem zoufalá, že mám v rukou něco, co už nejde změnit, a pak si uvědomím, že díky střihu se to ještě dá upravit. Střih má sílu natočený materiál modifikovat.

DR: Osobně si myslím, že nejtěžší část na celém procesu vzniku filmu jsou herecké výkony, oboustranně. Z mého úhlu pohledu režiséra není snadné přimět herce, aby ztvárnili všechno tak, jak já si představuju. Zároveň si uvědomuju, že pro herce musí být náročné hrát, vžívat se do situací, které jsou jim předloženy, navíc v daném čase. Herectví je regulérní povolání, kde dostáváte plat, a současně není. Téměř stejně jako herectví mě fascinuje střih, protože se jedná o nejméně definované umění podílející se na filmu jako celku.

Jednoduchý střih, zkrácení nebo prodloužení scény o pár sekund může změnit celý film. Stejně tak funguje pořadí záběrů, když se mezi sebou prohází, a najednou má film úplně jiné vyznění. Přijde mi velmi těžké přesně říct, proč se tak děje, a to mě na tom láká ze všeho nejvíc. Při střihu je člověk limitovaný natočeným materiálem a může se pouze snažit z něj dostat to nejlepší, přičemž tyto limity mi přijdou nejzajímavější. Můžu sedět ve střižně hodiny a dny, aniž bych vůbec šel spát.


5. O FASCINACI

Fresh Film Fest 2014PM: Nedávno se mě jeden přítel zeptal, proč všechny moje hrdinky musí trpět, těžce se prokousávat tím, co je obklopuje, místo toho, aby bojovaly, vzdorovaly nebo se mstily. Myslím, že člověk občas dělá věci, aniž by o nich vědomě přemýšlel. Ale to se do budoucna změní, protože co je moc, to je moc. Možná to bude znít hloupě, ale nikdy jsem neměla pocit, že bych musela vyprávět pouze příběhy ženských postav, i když se to nakonec samo od sebe tak sešlo.

Když nad tím přemýšlím, už dlouho toužím po příběhu z úhlu pohledu mužské postavy. Necítím k tomu žádný odpor. Primárně chci vyprávět příběhy lidí, které jsem znala nebo znám, to mě inspiruje, a zatím to shodou okolností byly jen ženy. Prostě se to stalo, je to mnohem víc intuitivní záležitost a není v tom žádný programový nebo aktivistický záměr. Důležité je, aby moje postavy byly komplexní charaktery, a nezáleží na tom, jestli jde o muže nebo ženy.

DR: Nejvíc podmanivé a vlastně i ústřední téma je pro mě obsese. Všechno, úplně všechno, každý film, každý text, který jsem kdy napsal, byl o obsesích nebo obsesivních lidech. Asi by se dalo říct, že jsem posedlý obsesí. To vlastně souvisí i s výběrem námětů. Vždycky mě zaujme jenom to, co souvisí s posedlostí. A když nad tím tak přemýšlím, tak mě velmi fascinuje i problematika sebevražd, protože ve své postatě souvisí s nějakou formou obsese. Jinak jsem ale úplně běžný, skoro veselý chlapík.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
TV tipy: 29. 3. 2024 - 4. 4. 2024
TV tipy: Nekonečný příběh krále králů v království nebeském K Velikonocům se letos televizní dramaturgové moc neodvázali a vsadili na jistotu v podobě tradičních repríz. Kromě jednoho zapomenutého biblického příběhu tak nejvíc zaujme uvedení rozporuplného dramatu o Dianě Spencer. čtěte zde
Vydáno: 29.03.2024 07:30 v sekci Radar | TV tipy
0
Kinopremiéry: 13. týden
Kinopremiéry: Godzilla, Kong a Gump obsluhují anglického krále a prožívají dokonalé dny Poslední březnové premiéry jsou především ve znamení návratu dvou monster a jednoho zvířátka. Na plátnech si to znovu rozdají Godzilla a Kong, diváckým hitem ovšem nepochybně bude pokračování dobrodružství psa Gumpa.... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 07:30 v sekci Radar | Kinopremiéry
0
Top 20 ČR: 12. týden
Top 20 ČR: Čechy zajímá jen Duna a Sladký život V českých kinech se stále nejvíce chodí na americký trhák Duna a na českou komedii Sladký život. Zájem je také o animák o Kung Fu Pandě. čtěte zde
Vydáno: 26.03.2024 07:30 v sekci Komentáře | Top 20 ČR
0
Box office: 12. víkend
Box office: Koho zavoláte? V amerických kinech proběhla o víkendu premiéra nového dílů Krotitelů duchů, který ovládl víkendové tržby a posunul celou franšízu do klubu miliardářů. čtěte zde
Vydáno: 25.03.2024 07:30 v sekci Komentáře | Box office
0
TV tipy: 22. 3. 2024 - 28. 3. 2024
TV tipy: Žena v táboře tygrů sepisuje čtvrtý protokol a hledá zelený led S končícím březnem v televizích nejvíce překvapí zařazení dvou absolutně neznámých britských thrillerů z osmdesátých let. Největším diváckým lákadlem ale nejspíš bude premiérové uvedení dramedie Hodně štěstí, pane... čtěte zde
Vydáno: 22.03.2024 07:30 v sekci Radar | TV tipy
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Zemřel kameraman Jarmusche a Von Triera Robby Müller (05.07.2018 12:53 v Novinky | Zprávy)
- Festivalové ozvěny: 8. týden (20.02.2013 13:52 v Články | Festivaly)
- Festivalové ozvěny: 3. týden (18.01.2013 11:00 v Články | Festivaly)

PREMIÉRA TÝDNE   09/2024

Duna: Část druhá
8/10

Snímek Denise Villeneuva zručně převedl mnohovrstevnatou a významově i dějově komplikovanou románovou předlohu do unikátní filmové podoby poctivého blockbusteru, jenž nestojí jen na akčních atrakcích.

AKTUÁLNĚ V KINECH

Kompletní seznam kinopremiér naleznete zde.

TV TIPY

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ FILMY (poslední týden)

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ OSOBY (poslední týden)

filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
filmserver.cz - o filmech víme vše
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu