Sledujte filmserver.cz také na Facebooku!
Přihlásit Přihlásit přes Facebook | Registrovat
Karlovy Vary #2

Karlovy Vary #2: Leviatan a Mommy ničí diváky dokonalým uměním

Vydáno: 13.07.2014 08:00 v sekci Komentáře | Reportáže - Martin Bubrín

Festival v Karlových Varech sice skončil, ale nabídl hned několik snímků, o nichž se bude ještě dlouho po zhlédnutí diskutovat. Mezi takové počiny jednoznačně patří ruský epos Leviatan a kanadská Mommy.

SDÍLET:    
Andrey Zvyagintsev (KVIFF)Nabídka letošního KVIFFu čítá celkem 243 titulů, identifikovat opravdu ojedinělé počiny ale nemohl být pro diváky příliš náročný úkol. Jedním z takových ukazatelů jsou například ocenění z předchozích festivalů - a co je více přesvědčujícího než právě Cannes, ten největší a nejprestižnější ze všech? Tam měly letos v květnu světové premiéry také snímky Leviatan a Mommy, tedy počiny, které by nemohly být stylově a tematicky odlišnější, ale zároveň naplňující představu o dokonalém uměleckém filmu. Možná až příliš dokonalém.

Posuny v tvorbě obou režisérů, tedy Andreje Zvjagiceva a Xaviera Dolana, jsou více než patrné - oba už v průběhu let vypilovali svůj styl a zároveň absolutním způsobem ovládli filmové řemeslo a jeho jazyk. Není tedy divu, že oba filmy jsou jejich formálně dosud nejpropracovanějšími, nejde v nich vidět žádný záchvěv nejistoty či nevědomí, o čem vyprávět za pomocí zvolených prostředků. Zhmotněné vize jsou absolutní a komplexní a jde na nich vidět mnoholetá zkušenost s limity filmového média (i když u šestadvacetiletého Dolana je to na pováženou). Při sledování obou eposů se však na povrch vkrádá otázka, zda nejsou až příliš uhlazené a formálně vytříbené na to, aby ještě dokázaly diváka zaujmout nad rámec dokonalého, tudíž i předvídatelného uměleckého filmu.

Fotografie z filmu  / LeviafanNejvětší posun v tvorbě můžeme zaznamenat právě u Andreje Zvjaginceva. Ruský režisér v roce 2004 uchvátil debutem Návrat a o tři roky později také dramatem Vyhoštění, snímky se zdánlivě jednoduchými příběhy, které vyprávěly především obrazem a sloužily jako alegorie, těsně spjaté s náboženstvím. Ne nadarmo se režisérovo jméno začalo odvolávat na jiného Andreje, tentokrát Tarkovského, pro mnohé nepřekonaného velikána ruské kinematografie, na jehož poetiku Zvjagincev navázal ve svých dvou prvních počinech. Úchvatné záběry detailů, kapající vody a dlouhé jízdy bez střihu s důrazem na vytvoření melancholické atmosféry však ustoupily v jeho třetím počinu Jelena, konverzačním dramatu, v němž originální stylistická stránka podlehla vyprávění (ne)zajímavého příběhu.

Alespoň částečné skloubení obou přístupů můžeme najít právě v Leviatanovi, epickém dramatu ze současného Ruska, které získalo v Cannes cenu za nejlepší scénář. Příběh o odvěkém boji bezbranného jednotlivce proti všemocné byrokracii Zvjagincev zpočátku vypráví s překvapivou civilností a důrazem na dialogy, v nichž se skrývá sžíravá metafora současné ruské společnosti upozorňující na prohnilý vládní systém a nemožnosti proti němu z pozice obyčejného člověka bojovat. Návodným pro dešifrování filmu je zároveň jeho název odkazující na biblickou mořskou příšeru, jež v Bibli vystupuje jako alegorie chaosu a zla, zároveň na teoretickou knihu Thomase Hobbese z roku 1651, jež pojednává o struktuře společnosti, v níž v těsné blízkosti vládne občanská a církevní moc.

Fotografie z filmu  / LeviafanKdyž v jedné ze scén zkorumpovaný starosta, který chce zabavit dům bezbrannému automechanikovi Koljovi, přijímá rady od církevního hodnostáře, je film velmi odvážným komentářem o společnosti, jež zakrývá osvícenými božskými pravdami a občanskými zákoníky pokryteckou touhu vlastnit, ničit a vládnout. Neúprosný Leviatan je zkrátka přítomen všude - u neustálých záběrů na potopené vraky lodí, obří kostru velryby, zdevastovanou nehostinnou krajinu nebo i u letmých záběrů na bagr nelítostně demolující dům nebo v litrech vychlastané vodky, která se stává pro hlavní hrdiny jediným východiskem, jak se vypořádat s každodenními starostmi.

Politická rovina zároveň dává i záminku k rozehrání intimní studie charakterů, které se pod nátlakem okolností degradují do "přirozeného stavu" (opět Hobbes), v němž už platí jen ty nejzákladnější lidské hodnoty (=člověk člověku vlkem). Zde možná Zvjagincev mnoho diváků nepotěší umělecky okoralým prvkem nevěry, která vyústí v mnoho předvídatelných situací, bez nichž by se výsledný film klidně obešel. Epická šíře příběhu se začne vyskytovat až v poslední části snímku, kdy začne přibývat bezdějových záběrů na drsné výjevy krajiny, která marně odolává zubu času, a která všechna probíraná témata vykreslí pomocí všeobjímajícího (božského?) principu.

Film má tendenci rezonovat i dny po zhlédnutí, fanoušci ranější tvorby režiséra možná ale budou zklamáni tím, že Leviatan částečně upouští od okázalých stylistických hrátek k mnohem soustředenějšímu, ale o to méně progresivnímu snímku.

Klip z filmu Leviatan

Fotografie z filmu  / MommyStylově umírněnější byl nakonec ve svém nejnovějším počinu Xavier Dolan, teprve šestadvacetiletý Kanaďan, který v Cannes představil svůj již pátý snímek Mommy, za nejž si odnesl Cenu poroty. Příběh komplikovaného vztahu matky a dospívajícího syna trpícího syndromem hyperaktivity, agrese a poruchou soustředění je sice obsahově nekonvenčním počinem (nešetří se neustálými sprostými slovy a fyzickými útoky), zároveň jde pro Dolana po jeho předchozích snímcích o drobný krok zpět z hlediska nastolené pop-artové poetiky.

Tu k dokonalosti dopiloval ve snímcích jako Imaginární lásky nebo Laurence Anyways, které byly kromě naléhavých příběhů týkajících se identity a sexuální orientace hlavních postav založeny na stylistické nespoutanosti čerpající z estetiky MTV videoklipů, dlouhých zpomalených záběrů a popkulturních odkazů. Dolan své typické trademarky v Mommy dodržuje jen částečně, protože většina filmu je téměř divadelním hereckým dramatem, které stojí celkem na třech hlavních postavách a jejich záchvatech afektovanosti a expresivity vyjádřené na hraně možností.

Fotografie z filmu  / MommyVeškeré slzy, vztek a životní problémy se ale daří režisérovi koncentrovat právě v neskutečně opojných videoklipových scénách, které se neštítí půjčovat soundtrack od populárních a známých interpretů jako Dido nebo Oasis. Zde opět vynikne Dolanův cit pro perfektní rozvržení scény, hru s obrazem a originální nápady, mezi něž patří například nezapomenutelné použití formátu obrazu (abyste se nelekli, celá Mommy je v instagramovém čtvercovém poměru stran) jako vyjádření aktuálního psychického rozpoložení postav. 

Z obsahového hlediska jde o takové "předpokračování" Dolanova debutu Zabil jsem svou matku z roku 2009 (matku si v obou filmech zahrála stejná herečka Anne Dorval), v níž jsou všechna témata rozvedena na mnohem širší úroveň. Emocionální působivost snímku sráží však nadbytečný závěrečný akt filmu, jenž zbytečně dovysvětluje některé dějové souvislosti a nenechává diváka si domyslet konec vlastní způsobem. Předčasným vrcholem se tedy stává další z videoklipových montáží, která se v lecčem vyrovnává i finále 25. hodiny. Jo, a pokud by vám hyperaktivní syn Steve (Antoine-Olivier Pilon) připomínal spratkovitého Kevina ze Sám doma, věřte, že to není náhoda...

Klip z filmu Mommy

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Zlatý glóbus 1.
Téma: Zlaté glóby část 1.:1944-1981 Vedle Oscarů je nejslavnější filmovou cenou Zlatý glóbus, který od roku 1944 udílí Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu. čtěte zde
Vydáno: 15.12.2018 12:00 v sekci Články | Publicistika
0
TV tipy: 14. 12. 2018 - 20. 12. 2018
TV tipy: Spojenci v sirotčinci slečny Peregrinové zachraňují božskou Florence, která chce zemřít mladá Vánoce se kvapem blíží a na televizním programu to je znát. V posledním předvánočním týdnu se totiž dostává hned na několik atraktivních premiér, mezi nimiž vynikají válečné drama Spojenci a fantasy Sirotčinec slečny... čtěte zde
Vydáno: 14.12.2018 07:30 v sekci Radar | TV tipy
0
Aquaman 6/10
Recenze: Superhrdina Aquaman si střihl vizuálně výstřední a zábavné sólo Aquaman, syn strážce majáku a královny moří z Atlantidy, se po svém uvedení v komiksové týmovce Liga spravedlnosti dočkal vlastního filmu, připomínajícím hodně barevnou, extravagantní a ujetou pohádku. čtěte zde
Vydáno: 13.12.2018 07:00 v sekci Recenze | Premiéry
0
Kinopremiéry: 50. týden
Kinopremiéry: Aquaman a Spider-Man se ocitají v paralelních světech V jubilejním padesátém týdnu startuje v tuzemských kinech čtveřice novinek, mezi níž je i poslední blockbuster letošního roku, jímž je komiksový Aquaman. Zajímavě ale vypadá i animovaná komiksovka Spider-Man: Paralelní světy. ... čtěte zde
Vydáno: 12.12.2018 07:30 v sekci Radar | Kinopremiéry
0
Top 20 ČR: 49. týden
Top 20 ČR: Bohemian Rhapsody vládne dál Na čele domácího žebříčku je znovu biopic Queen Bohemian Rhapsody. Z novinek zabodovalo fantasy Smrtelné stroje. čtěte zde
Vydáno: 11.12.2018 07:30 v sekci Komentáře | Top 20 ČR
0

PREMIÉRA TÝDNE   50/2018

Aquaman
6/10

Aquaman, syn strážce majáku a královny moří z Atlantidy, se po svém uvedení v komiksové týmovce Liga spravedlnosti dočkal vlastního filmu, připomínajícím hodně barevnou, extravagantní a ujetou pohádku.

AKTUÁLNĚ V KINECH

Kompletní seznam kinopremiér naleznete zde.

TV TIPY

VYCHÁZÍ NA BLU-RAY

Kompletní seznam vycházejících BD naleznete zde.

VYCHÁZÍ NA DVD

Kompletní seznam vycházejících DVD naleznete zde.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ FILMY (poslední týden)

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ OSOBY (poslední týden)

filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
filmserver.cz - o filmech víme vše
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver