Děj se opět stočí i k Daenerys. Tentokrát hlavě proto, aby se ukázalo, jak jedno úspěšné tažení za druhým nutně neznamená výhru. Vysvětluje také, proč se hledaná princezna okamžitě nevydá vstříc Železnému trůnu. Ostatně výprav je v páté epizodě dost i tak. K Ohařovi s Aryou přibývá jaksi paralelní příběh Brienne a Poda. Zatímco druhá nesourodá dvojice plní v posledním díle hlavně humornou složku, Ohař uděluje mladé vlčici další životní lekci. Ve snaze propíchnout Cleganův žaludek je zmíněn Syrio Forel a fanoušci mají opět důvod přemítat, zda nejlepší šermíř Západozemí opravdu podlehl ne zrovna zručnému soupeři. Ostatně jeho smrt George R.R. Martin nikdy výslovně nevyvrátil, ale ani nepotvrdil. Za hlavní část epizody lze bezesporu označit dění v Krasterově baště. Vybájená zápletka je trnem v oku mnoha čtenářů, zároveň ale dobře váže všechny volné konce podobně neexistujících dějových linek. V první řadě se vypořádává s osudem hned dvou neexistujících (alespoň ne v takové podobě) postav, kterými jsou maniakální Karl a stejně vyvedený Locke. Nový člen Noční hlídky zrovna neuvedl své reference, hlavně sekání končetin Králokatům, když se hlásil k Jonově záchranné výpravě. Mnoha divákům tak vypadlo, že se vlastně jedná o vazala rodiny Boltonů, který usekl pravačku Jamieho Lannistera. Jeho cílem je lapení dědiců Zimohradu, který si momentálně nárokuje právě povedený klan Boltonů.
Karl je oproti zhýralému služebníkovi vlastním pánem. Zvěrstva konaná v Krasterově baště překonávají i skutky jejího původního majitele. Karla si zahrál fenomenální Burn Gorman, který z bývalého člena Noční hlídky vytvořil záporáka filmových rozměrů - jeho finální - a řádně krvavá - scéna, při níž Jonova čepel projede ústy zvrhlé povstalce, se zapíše mezi ty nejnezapomenutelnější. Právě akce patří k tomu lepšímu z „Krasterovy“ zápletky. Podobně je tomu tak v případě abstraktních vizí týkajících se Branovy cesty nebo scény očima divokého zlovlka. Za achillovu patu finále páté epizody je možné považovat tak trochu nesmyslné (skoro)setkání dvou Starků a ona nahodilá „náhodovost“. Branovo rozhodnutí pokračovat dál v cestě bez toho, aby o sobě dal vědět nevlastnímu bratrovi, působí až moc násilně a připomíná typické televizní klišé. Má tohle Hra o trůny zapotřebí? Nicméně Jon konečně zastavil vzbouřence a může se tak naplno věnovat obraně Zdi, zatímco Branovi už nic nebrání v jeho cestě na sever. Nastavená zápletka je mrtvá a stejně jako Karl uvnitř hořící chatrče se už v žádné nové podobě nevrátí. Příští epizoda evidentně nechává Krasterovu chýši v popelu a chystá velký návrat do Králova přístaviště. Že by konečně soud?
Jak jste zatím spokojeni s odchylkami oproti knižní předloze? Dejte nám vědět v komentářích.