Výsledná podoba filmu je do velké míry určena tím, že McQueen ve spolupráci se scenáristou Johnem Ridleym zadaptovali stejnojmenné memoáry Solomona Northupa, který je na plátně ztvárněn Chiwetelem Ejioforem. Jedná se o obdobný formát vyprávění, s jakým se můžeme setkat například v řeckém eposu Odyssea. Jednotlivé a různorodé epizodické příběhy jsou poskládány chronologicky za sebou a postupně vedou kroky hlavní postavy domů. Okolí a podmínky se odlišují, ale charakter a odhodlání hrdiny zůstávají neměnné. Stejně tak se Solomon setkává s nejrůznějšími formami otroctví, útisku a ponížení.McQueenovi se nedá upřít, že se snažil pojmout závažné téma poctivě, bez zbytečných melodramatických kudrlinek. Přesto jde o další snímek nikterak nevybočující z řady děl zobrazujících nelidskost otrokářského systému. Režisér se rozhodl jít po povrchu - násilí a utrpení ukazuje velmi otevřeně, nicméně tento postup mu umožňuje pouze zobrazovat bez toho, aby mohl nahlédnout do hlubších vrstev. Pouze konstatuje, že existovalo něco takového jako otroctví a že je to strašné. Nepátrá dál po tom, jak je vůbec něco takového možné. Kde spočívá podstata zla? Nebo proč jsou lidé schopní toho, čeho jsou schopní. A navíc, proč to často jsou úplně obyčejní lidé, jako jsme my.
12 let v řetězech je uváděno jako životopisné drama, ale dramatičnost se rozpouští v zbytečně natažených 134 minutách. Dlouhé pasáže plné bičování, fyzického i psychického znásilňování, křiku a pláče diváky bezpochyby otřesou. Otázkou zůstává, jestli je to dostačující manifestace. Sledovat řádění opilého otrokáře nebo mít možnost proniknout do pohnutek jeho zvrhlého chování jsou dvě různé věci. A právě u filmů, které se snaží odhalovat kořeny zla, je většinou funkčnější druhá varianta. Popisování svrchních projevů krutosti, jakkoli je to legitimní autorská volba, neumožňuje vhled do problematiky v celé její komplexnosti a působí poněkud černobíle. Zlo totiž nemusí být jen fenomén odtržený od lidské existence, ale může to být i svobodná volba či důsledek okolností.S deskriptivním uchopením problematiky otroctví koresponduje i zvolená forma filmové řeči, která je založena na střídání celků a velkých detailů. V širších záběrech se většinou odhaluje prostředí a situace, které kontrastují s blízkými pohledy na tváře trpících otroků a jejich ztýraná těla. Dobře patrné je to ve scéně, kdy dva ze správců plantáže chtějí Solomona oběsit a nechají ho se smyčkou na krku, že se pouze špičkami dotýká země. Po detailu na nabíhající obličej pomalu se dusícího člověka se záběr rozšíří a divák vidí další otroky, kteří netečně pokračují ve svých každodenních činnostech.
Bohužel - jako většina podobných kontrastních obrazů v tomto snímku - je scéna moc dlouhá a napětí z ní pomalu vyprchává. Nakonec zůstává jen hořký pocit, že více než o příběh a sdělení jde o formu, která se snaží být jedna ku jedné realitě světa otroků a otrokářů. Diskutabilní jsou i dlouhé záběry, v nichž hlavní hrdina dlouhé vteřiny upřeně hledí bůhvíkam. To, co jedni zřejmě ohodnotí jako oscarový výkon Chiwetela Ejiofora, budou druzí považovat za samoúčelnost.Otázkou zůstává i hvězdné obsazení filmu, které zcela jistě zvýší sledovanost. Na druhou stranu přítomnost všech těch slavných tváří divákovi poněkud znemožňuje investovat do osudu jednotlivých postav. Paul Dano v roli krutého dozorce Tibeatse, Paul Giamatti jako obchodník s otroky, Michael Fassbender coby krutý otrokář Epps a v neposlední řadě Brad Pitt ve značně nevydařeném cameu. Jeho postava cesťáka Basse se objeví ke konci filmu jako deus ex machina, díky němuž se Solomon posléze vymaní z pout otroctví. Tento poněkud mechanický dějový zvrat ještě Bass podtrhne patetickou promluvou, která v podstatě shrnuje hlavní poselství filmu "Všichni lidé jsou - a měli by - si být rovní."
12 let v řetězech je životopisný film, pocta těm, kteří utrpení nepřežili, stejně jako těm, kteří se dokázali z řetězů vymanit. Nicméně neproblematizující pieta opakuje už jen stokrát řečené či ztvárněné a nepřináší nic nového. Pro srovnání se samozřejmě nabízí loňský Nespoutaný Django, v němž Tarantino přistoupil k problematice otroctví značně neotřelým způsobem. Působit zde bude asi také fakt, že ve střední Evropě vystupují z minulosti jiné formy genocidy, než bylo otroctví, a proto bude pro evropského diváka tento film asi méně palčivý než pro Američany. Bohužel v konečném důsledku pak hlavní poselství nespočívá v ničem jiném než v konstatování, že otroctví je forma zla a všichni lidé jsou si rovni. Jistě, nezpochybnitelné pravdy, bohužel řečené prázdnými frázemi, které nekonečným omíláním postupně ztrácejí svůj obsah.
DRUHÝ POHLED:
S kolegyní souhlasím v tom, že dlouhých záběrů je tu opravdu až příliš a i když chápu, co jimi chtěl tvůrce vyjádřit, výsledku by prospělo, kdyby některé zůstaly na podlaze střižny. Na druhou stranu je poměrně příjemné, že McQueen zůstal věrný svému „artovějšímu“ stylu a místo opulentních scén servíruje komorní momenty, které zabírá nádhernou a místy až fascinující kamerou. Díky tomu tak zdánlivě tuctový film vypadá a působí trošku jinak, než by divák čekal. Silných scén tu tedy moc není, ale když už se objeví, jsou zvládnuty bravurně a místy jsou i v dobrém slova smyslu nepříjemně fyzické (bičování Tibeatse a černošské ženy z hlavy jen tak nevymizí). Z (možná zbytečně) hvězdného obsazení stojí za zmínku famózní Chiwetel Ejiofor a ještě o chlup lepší Michael Fassbender, který si sadistického otrokáře vyloženě užívá. 12 let v řetězech sice vyžaduje velkou dávku divácké tolerance, ale tomu, kdo bude chtít, se odmění poměrně silným a neobvyklým zážitkem.
Vratislav Šálek: 7/10
