Pokud spadáte mezi cílovku (nebo máte dostatečný přehled), mohli jste si Osamělého jezdce užít jako záměrně pikareskní procházku vývojem westernového žánru, u Potu a krve se bavit satirou amerického snu i akční tvorby poslední dekády minulého století... a u Pacific Rim - Útoku na Zem sledovat vysokorozpočtovou hranou podobu mecha a kaidžu eiga subžánru, zaštítěnou vážně se neberoucí variací na vojenská (melo)dramata.
Musíte ale přistoupit na to, že postavy nejsou ničím víc než pouhými archetypy, které sice procházejí vývojem, ale ten není nijak psychologicky komplexní a je snadno předvídatelný. Podstatné jsou totiž mecha (obří stroje, které jsou ovládány zevnitř lidmi, jež musí být kompatibilní) a kaidžu (příšery upomínající na japonskou tradici, kterou v kinematografii popularizoval Ishirō Honda, ale čerpající i z poetiky klasických amerických monster filmů, na nichž se podílel Ray Harryhausen).
Myšlenkové a emocionální propojení mezi vojáky ovládajícími mecha je chytrou zkratkou, jak představit protagonisty, a zároveň vede k většímu napojení na hrdiny z divákovy strany, protože vzpomínky, vztahy a rozpoložení postav ovlivňuje cíl (zničení mimozemských parchantů). Způsob snímání akce v tzv. americkém plánu (od kolen nahoru) a kompozičně i umělecky nasvícené scény (různá barva umožňuje odlišit mechy a zároveň na sebe strhává pozornost) obří stroje i přišery dělají větší a atrakce s nimi jsou o to opojnější.
Popisovaná přímočarost bezchybně funguje první tři čtvrtiny, které mají jasný cíl (likvidace kaidžu před zavřením mecha programu) a které staví na paralelním vývoji dvou traumatizovaných postav. Spolu s prequel komiksem funguje film jako jeden celek, vyprávěný napříč dvěma různými médii, s nedůsledností v dávkování informací (čtenáři vědí, jak se to má mezi Mako a afroamerickým velitelem, není třeba zpomalovat vývoj kvůli oddálení odhalení).
V poslední čtvrtině se ale řekne, že vše je jinak, k čemuž se použije odhalení z k dosavadnímu dění paralelně rozvíjené linie výzkumu - vyšetřování vědce. Ze snímku s dvěma protagonisty se stane "ansámblovka". A z významově prosté podívané dílo o nutnosti spolupráce mezi národy a rasami, které přejde od mecha a kaidžu eiga subžánru, jakožto hlavních inspiračních zdrojů, k (potenciální spoiler) americké filmové a literární tradici sci-fi s dinosaury a cestováním za pomocí červí díry (konec potenciálního spoileru).
Kdo dává přednost klasicky odvyprávěným snímkům, bude mít nejspíš problém s popsaným přeuspořádáním, ale bude rád za uzavření všech vypravěčských linií, zužitkování volných motivů a za významový přesah připravovaný během hodiny a půl změnami ohnisek mezi několika vedlejšími "figurkami". Kdo ale rád vyprávění napříč několika médii, bude poslední půlhodinu považovat za poněkud zbytečnou potřebu dostávat konvenčním požadavkům kladeným na blockbusterovou produkci.
Pacific Rim - Útok na Zemi si v amerických kinech nevedl podle očekávání. Tržby zachraňoval až zbytek světa v čele s Asií, kde měl snímek díky dlouholeté kulturní tradici nejvýraznější komerční úspěch. A protože se jedná o blockbuster cílící na úzkou, ale oddanou skupinu fanoušků kaidžu eiga a mecha, vychází na Blu-rayi v několika různých edicích. V klasickém amarayi si, ovšem s návlekem měnícím podobu obrázku na čelní straně, můžete pořídit dvoudiskovou a třídiskovou verzi, které se od sebe liší pouze (ne)přítomností filmu ve 3D.
Pokud jste ale sběratel (či pro něj kupujete), budete se rozhodovat mezi dvěma baleními s totožným obsahem (3x BD): futurepack vs. s Jaegerem. U prvního zamrzí, že nejde o steelbook, což je vzhledem k nízkému počtu výrobních nákladů pochopitelné. Přesto ale vychází jako nejlepší varianta v poměru cena/kvalita, protože má dobře uložené disky a artworky jsou velmi povedené, i když nekomu mohou vadit popisky jmen a studia. Limitka s Jaegerem (pro Českou republiku je určeno jenom 500 ks) je jednak předražená (doporučená maloobchodní cena je ve výši 1 500 Kč), jednak vhodná pouze pro velmi infantilní jedince. A ti - nebo jejich děti - nejspíš ani nebudou spokojeni, protože si s figurkou nebudou moci pořádně hrát, když v sobě skrývá disky a navíc je na podstavci.
OBRAZ A ZVUK:
Ať už jste si ale vybrali kteroukoliv ze čtyř variant, ve všech případech na vás čeká audiovizuální demo materiál, který je tím nejlepším, co lze letos na nosičích pro domácí kina vidět a slyšet. Pacific Rimu bylo v některých kinorecenzích vytýkáno, že se jeho velká část odehrává převážně ve tmě. Spousta věcí se tak kvůli tomu ztrácí, a to jak trikové nedokonalosti, tak různé detaily, s nimiž si filmaři vyhráli. Pro obraz (v poměru stran 1.85:1) na Blu-rayi nic z toho neplatí, protože je v tmavých pasážích vše dokonale rozpoznatelné. Výrazná stylizace, kdy exteriérové záběry okolního prostředí jsou laděny do studených barev, zatímco mecha a kaidžu do teplých, na disku vyniká především.
Odlišení dvou barevných palet bylo při sledování trojrozměrné konverze na plátně libovolného multiplexu divácky velmi nepříjemným zážitkem. Obzvlášť závěrečný akt, ve kterém dominovala sytě červená, zvlášť kvůli nastavení polarizačních brýlí mohl u někoho vést až k bolesti očí. Problém se ale neopakuje při sledování 3D na BD, u kterého jeden zahraniční kolega dokonce nekriticky přejal PR větu Guillerma del Tora o tom, že na přidání dalšího rozměru bývá obvykle osm až dvanáct týdnů, ale on si vymohl dobrých čtyřicet a dohlížel na vše.
Jak je u 3D zvykem, Pacific Rim má pomaleji stříhané akční scény, které volbou velikosti záběrů a hrou barev umocňují majestátnost středu dvou hlavních atrakcí (kaidžu a mecha). Z prostředí vystupují do popředí různé prvky mizanscény, jako je téměř všudypřítomný déšť či padající popel, které zdůrazňují dramatičnost daných pasáží a vtahují dovnitř, než aby měly za následek distanci. Dialogové pasáže jsou spíš než metodou záběr/protizáběr řešeny v delších jízdách, které přidávají na plastičnosti prostředí, ve kterém se pracuje s velkou hloubkou pole, jež vede k ještě větší imerzi ("vnoření").
Vůči zvuku v původním znění taktéž není možné mít námitek. Lze se pouze pozastavit nad tím, že si musíme vystačit s DTS-HD Master Audio 5.1, zatimco v zahraničí je k dispozici originální stopa v 7.1. I tak ale vedle trojrozměrného obrazu zvuk prohlubuje pocit prostorovosti, protože je rozmixován s největší pečlivostí a neztrácí se žádný sebemenší efekt. Nejvíce vyniknou soubojové části, v nichž se tříští kov a monstra řvou, ale se stejnou pečlivostí bylo přistupováno i k neakčním momentům na základně, kde jsou slyšet povídající si lidé v okolí a zvuky prostředí.
Rodiny, jejichž členové budou nuceni poslouchat český dabing, protože mají mladšího bráchu, dyslektickou sestru a špatně vidícího děděcka, by měly přežít bez větší újmy na zdraví. Při namluvení sice došlo k významovému posunu, kdy Pacific Rim - Útok na Zemi zní od samého začátku jako patetická pro-military záležitost a nikoliv její nadsazená ironická obdoba, ale aspoň budou diváci lépe připraveni na změnu tónu v poslední čtvrtině. Zvukové efekty se při atrakcích na rozdíl od původního znění slévají dohromady, ale to nejspíš bude vadit málokomu, protože technofilové neposlouchají film s dabingem.
BONUSY:
Kdokoliv si ho ale může pustit s režisérovým audikomentářem, který načíná bonusovou nabídku rozprostírající se na dvou discích. Až na Del Torovo mluvené slovo jsou u všeho české titulky, text v Režisérových poznámkách má vedle španělštiny vybrané pasáže v češtine a u dokumentu o driftování byla z důvodu větší čitelnosti použita žlutá, nikoliv klasičtější bílá barva. Na rozdíl od jiného letního blockbusteru Warner Bros. se nám dostává kompletní výbava, kterou zámořští recenzenti hodnotí jako jednu z - co do kvantity a fanouškovského "servisu" - nejlepších letošních. Domácí kolegové ale poukazují na to, že vlastně není o co stát, protože informační hodnota není příliš vysoká... s výjimkou neotitulkovaného komentáře.
V něm Guillermo Del Toro zapáleně hovoří o projektu, jímž si plnil sen (Pacific Rim dal přednost před režírováním neustále oddalované produkce Hobita, jehož skoro deset hodin dokumentů letos už nic nepřekoná). Nebojí se ale přiznat chyby, přestože je na výsledek velmi pyšný. Rétoriku "od fanouška (kaidžu eiga a mecha) pro fanoušky", která prostupuje celým komentářem, se projevuje i na dalších bonusech, v nichž je tato mantra zopakována či jsou jí uzpůsobeny. Je vidět, že na Mexičanovi spolupráce s Novozélanďanem přece jenom měla následky alespoň co do způsobu sebeprezentace, akorát u Del Tora se více klade důraz na osobu tvůrce, zatímco u Jacksona na proces adaptace jakožto svého druhu fan-fikce.
Možná proto české geeky a nerdy zarmoutilo, že na místo Maximum Movie Mode, kde by se kombinoval videokomentář, odskoky k filmům o filmu a obraz v obraze, jsou na disku s Pacific Rim "pouze" tzv. Focus Points. Třináctka krátkometráždních dokumentů, které je možné si pustit buď samostatně (o celkové délce přesahující mírně jednu hodinu), nebo spolu s filmem, se zaměřuje hlavně na tvorbu mechů a monster. Vedle toho odůvodňuje některé divácky sporné volby (postavy spíše jako typy než psychologicky prokreslení jedinci, důraz na významový přesah v podobě spolupráce mezi národy ospravedlňující závěrečný akt).
Bonusový disk pro některé představuje zklamání spíš ve srovnání s předchozími edicemi Del Torových děl (vzhledem k okleštěnosti českých spíše těch zahraničních). Ani u jedné adaptace komiksu (Blade II, Hellboy a Hellboy 2: Zlatá armáda) nechyběl celovečerní film o filmu, což v případě Pacific Rim neplatí, jelikož jediný ucelenější soubor informací představují Focus Points, které se s výjimkou funkce hudby nevěnují post-produkci.
Dokument Digitální umění ve svých necelých dvaceti minutách to chce napravit, když pojednává o tvorbě trikově náročných sekvencí v čele s úvodní montáží a závěrečným soubojem, zatímco se více zabývá ztvárněním mechů a kaidžu. I přes spoustu záběrů "ze zákulisí" a náhledů animace v různých fázích vývoje se moc nového ale nedodává, spíše se rozvíjí a umocňuje Del Torova image přerostlého kluka, který už v dětství kreslil různé příšery a roboty, a auteura s vizí, který kontroluje úplně vše od návrhu postav přes jejich dílčí ztvárnění až po závěrečnou podobu.
O vizi je možné se dozvědět více v Režisérových poznámkách, které jsou interaktivní - lze listovat deseti stranami, nechat si do češtiny přeložit vybrané pasáže, projet přidruženou galerii či zhlédnout tematický dokument, jenž jako kdyby byl nepoužitou částí z Focus Points. Po nějakém čase nabudete dojmu, že Del Toro měl jasnou koncepci ohledně stylu, komplexnosti světa v návaznosti na určité subžánrové tradice a profilaci postav. Na ni navazuje Analýza scény: driftování, která v pěti minutách nepojednává o způsobu ztvárnění propojení dvou myslí v jednom přístroji. Místo toho rozfázovává a o zpřesňující titulky obohacuje montážní sekvence z filmu, jež nás zaváděly do dětství postav a prezentovaly jejich od toho odvislý emocionální stav.
V rozsáhlé databázi Shatterdone si pak fanoušci mohou v obrazové podobě projít to, o čem předtím slyšeli v komentáři nebo co z části viděli v dokumentech. Vedle pěti scén rozpohybovaných storyboardů (o celkové délce kolem desíti minut) mají možnost se podívat na velkou spoustu konceptů k dvanácti Kaiju, sedmi Jaegerů, dvou typů kostýmů a osmi prostředí. Bonusovou nabídku pak vždy po čtyřech minutách uzavírají nepovedené a vystřižené scény, v nichž není nic zásadního.
V kontextu všeho ostatního i pochybovači nejspíš přistoupí na to, že Pacific Rim navazuje na poetiku kaidžu eiga a mecha, a tak jsou postavy charakterizovány zjednodušující zkratkou a do nejmenšího detailu propracovaným stylem (kostýmy, mizanscénou, svým druhem - typy monster, národnosti a etnika drifterů v mecha). Rozšíření znalostí o postavách, fikčním světě a vyprávění ale nevede k tomu, že by zastánce Del Torova blockbusteru začal film pro velké malé kluky chápat jako skutečně komplexní dílo a ne jako zábavnou jízdu s nadbytečným posledním aktem.