Přiznám se bez mučení, nerozumím tomu. Lidi od Disneyho po víc než čtvrt století napadlo, že z kultovního, ale nijak zvlášť úspěšného filmu udělají celorodinnou frenčízu. První v řadě stojí film, jehož náklady údajně překročily dvě stě milionů dolarů. Pracuje se už taky na sequelu, televizním seriálu a tematickém zábavním parku. Zatím. Bude záležet na tom, jak zareaguje divák. Originálního Trona jsem si pro jistotu zopakoval den před projekcí dvojky. Nápad polidštit počítačové programy mě sice nechává chladným, ale rozumím, že leckomu může představa malinkatých tvorečků uvnitř jeho kompjůtru připadat vzrušující. Nechápu tedy úplně, proč mají mít programátorův obličej, resp. jak asi budou vypadat programy, na kterých pracovalo víc lidí, případně jestli spolu programy "ženské" a "mužské" něco mají. Nebudu se v tom ale raději šťourat. Počítačová grafika léta páně 1982 je opravdu velké retro, ale pro nás, co kdysi celé dny proháněli osmibitové mašiny, je v tom kus nostalgie. A to je dnes asi tak všechno. Prostě nudil jsem se. Trailer pokračování však sliboval minimálně vizuální orgie za opravdu velké peníze a zajímavý soundtrack. Příběh je jednoduchý. Hrdina jedničky Kevin Flynn (Jeff Bridges) před dvaceti lety zmizel. Jeho syn Sam (Garrett Hedlund) trpí odcizením, nemá zájem o řízení otcem vybudovaného impéria a místo toho dělá vedení společnosti každý rok nějaký ten naschvál. Na naléhání bývalého otcova kolegy se nezbedný syn vydává do dávno zavřené herní arény a nachází tajnou skrýš s přístrojem, který už v jedničce Kevina úspěšně "naskenoval" do počítače. A Sam tatíka samozřejmě následuje. V počítačovém světě zase vládne tyran, tentokrát ovšem Kevinem vytvořený program Clu (digitálně omlazený Bridges). Sam se musí zúčastnit diskového souboje s dalšími programy, projet se na digitálních motorkách, najít otce, vyjasnit si s ním svoje pocity, svrhnout tyrana, prostě klasika. Naivně jsem čekal nějaký nový přístup k tématu, ale jde vlastně jen o vizuálně sofistikovanější update jedničky. Triky se samozřejmě dostaly na úplně novou úroveň, design chladně neonového počítačového světa je úchvatný, bohužel režisér do něj nezvládá diváka vtáhnout. Vynaložené peníze a úsilí pak přicházejí vniveč, protože akční scény nejsou napínavé ani strhující, hrdinové jsou otravní a člověk se tak nemá o koho a co bát. Celé téma vztahu otce a syna působí místy už jako parodie a nezachrání to ani tradičně zajímavý veterán Bridges. Mimochodem pokus o jeho počítačové omlazení dopadl zase o něco lépe než je v těchto případech zvykem, typickou mrtvolnost výrazu ovšem tvůrci ještě stále nepřekonali. Ale tohle je opravdu ten nejmenší problém. Zklamal mě i soundtrack od Daft Punk. Místo pořádných beatů se člověk dočká electra v kombinaci s nadužívanými nervními smyčci. Symptomatické je i cameo obou Francouzů jako DJs v klubu. Stačil jeden záběr, aby se člověk dovtípil, kdo jsou oni dva maníci v helmách, co pouštějí hudbu. Režisér nám je však ukáže raději ještě několikrát. Chápu, že film s tak vysokým rozpočtem nemůže být přehnaně inteligentní nebo náročný, ale točit snímky pro nejhloupějšího diváka v sále mi příjde prostě nešťastné. Stejně tak celý původní nápad podle mě nemá potenciál k nějakému dalšímu smysluplnému rozvíjení. Rozhodně bych už nesnesl další rádoby cool souboje počítačových "gladiátorů" nebo svrhávání vlád zlotřilých programů. Všechno ale není úplně špatně. Jeff Bridges je samozřejmě Pan herec, Garrett Hedlund má určitě talent, investované peníze jsou vidět a zejména ze začátku dýchá film docela slušnou atmosférou. Úplně nejvíc mě však zaujala Olivia Wilde, které krátké černé vlasy a upnutý obleček ohromně sluší. Jestli mám v počítači aspoň jeden takhle sexy program, tak bych si ho taky rád přenesl do našeho světa. P. S.: Ano, film je 3D. Zábavnosti třetího rozměru třeba takového Resident Evil: Afterlife ale ani zdaleka nedosahuje.