Opuštěná meteorologická stanice na ostrově Čtyřsloupový daleko daleko ve Východosibiřském moři. Skupina mužů sem přijíždí, aby se po krátkém putování po zdejší krajině konečně ubytovala. Povídají si, loví a prozkoumávají okolí, které skrývá mnoho zajímavých věcí a vzpomínek. Mezi těmito muži byl i český dokumentarista Martin Ryšavý, díky kterému máme možnost si tuto zvláštní pouť připomenout. A vězte, že je na co se dívat. To, jak se matka příroda v tomto odlehlém koutu civilizace vyřádila, je až neuvěřitelné. Z různorodých tvarů ledu a nekonečné zasněžené krajiny přechází zrak. A i když zima, která všem byla, je zajisté veliká, budete mít chuť se do těchto končin alespoň na chvilku vypravit. Je opravdu dech beroucí, co vše dokáže příroda vytvořit. Právě celková atmosféra a zvláštní nálada je hlavní devizou dokumentu. Zima vystrkuje růžky na všechny strany a místy se přenáší i na diváky (a je úplně jedno, jaké roční období panuje). Opuštěná meteorologická stanice, kde před patnácti lety sídlila expedice, dodává všemu neuchopitelné kouzlo. Vidíte, kterak sníh a vítr zpustošily stoly, skříně, jídelnu a že tam, kde dříve býval člověk, je jen samota, která zvláštním způsobem ožívá přítomností nových návštěvníků. Ryšavý při zkoumání staré stanice našel autentické záznamy původní expedice a některé její fragmenty se dostaly i do dokumentu. Jejich předčítání na pozadí krásné krajiny patří k nejvtipnějším momentům celého filmu, zároveň ale nabízí zajímavý pohled na život několika lidí v obrovské samotě. Problémy, které řeší, jsou na jednu stranu zábavné a malicherné, na druhou stranu chápete, že velitel měl potřebu se s někým podělit. Tenhle plán funguje ve filmu brilantně. S čím jsem měl ovšem malinký problém, je celá nová expedice, která na stanici přijíždí. Je fajn sledovat lovce, jak loví, stahují a posléze konzumují soby. Nepochybně je to působivé. A i když se Ryšavý snaží, nějak mi nikdo z nich nepřirostl k srdci a jejich osudy mě až tak nezaujaly. Možná je to tím, že je na ně málo času, možná tím, že jich je hodně. Nevím. Je to škoda, protože Medvědí ostrovy jsou jedním z mála dokumentů, u kterých lze chápat nasazení do kin. Na velkém plátně totiž vypadají moc dobře a zasloužily by si víc diváků, než kolik jich ve skutečnosti asi přijde. Navíc disponuje mystickou a v dobrém slova smyslu zvláštní hudbou skupiny DVA. Na Medvědí ostrovy si musí udělat názor každý sám, protože jsou meditativním dokumentem, o kterém můžete psát cokoli, ale je třeba je hlavně vidět a nechat na sebe působit. Pokud budete mít náladu, udělejte to. Stojí za to.