Film začíná okamžikem, kdy Steve Jobs (Ashton Kutcher) v roce 2001 světu představuje první iPod. Poté se začíná již bez časových skoků a s chronologickou posloupností odvíjet pestrý a dramatický život od roku 1971, kdy se pohyboval na půdě vysoké školy Reed. Jsme svědky úplných počátků, kdy mladičký Jobs spolu s Stevem Wozniakem (Josh Gad) v garáži vyrábí první počítačové boardy a rekrutuje první nadšence a kamarády, mezi kterými byl i Mike Markkula (Dermot Mulroney). Ve filmu se postupně seznámíme s většinou klíčových okamžiků a událostí především z Jobsova pracovního života včetně vyhazovu z firmy Apple v roce 1985 a jeho triumfální návrat do čela firmy zhruba o deset let později.jOBS je vystavěn jako konveční biografické drama bez nečekaných dramaturgických či jiných stylových ozvláštnění a s velkou pečlivostí se soustředí na vylíčení složitého a rozporuplného portrétu člověka, kterého všichni uznávali jako velkého technologického průkopníka, génia a vizionáře, ale málokdo ho dokázal milovat jako člověka. Díky zvolené chronologicky vystavěné vyprávěcí struktuře se tvůrcům podařilo srozumitelně a jednoduše přetlumočit právě tento charakteristický rys Jobsovy osobnosti. V úvodní svižně působící první třetině líčí Jobse jako excentrického, ale sympatického mladého člověka s nakažlivým nadšením a zapálením pro svou věc. Jobsovo bohémské období s krátkým výletem do Indie a za doprovodu dobového soundtracku a s působivým vizuálem působí elegantně a může nám evokovat například Hříšné noci.
Po tomto strhujícím způsobem rozjetém úvodu přichází zklidnění a poněkud pomalejší a zdlouhavější střední část filmu, kdy Jobs najímá marketingového odborníka z Pepsi-Coly Johna Sculleyho (Matthew Modine). Do popředí se dere jeho excentričnost, rostoucí konflikty s vedením firmy a posléze i se Sculleym. Velký důraz se tu klade na Jobsovu neutuchající touhu nikdy nekopírovat taktiku a postupy jiných počítačových firem a na jeho zásadu vždy nabízet něco jiného, být jiný a originální. Jsou zde zmíněny i jeho legendární hlášky typu „Lidé nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážete. Pracujte jen s génii, idioty vyhoďte“. Jobs je vyportrétován jako svého druhu nepřizpůsobivý a nekompromisní génius Amadeovského typu. Tvůrci se nevyhýbají i nelichotivým okamžikům především z Jobsova osobního života a jeho problematické povaze. Jeho rostoucí izolovanost, kterou mu předpovídá jeho dlouholetý kolega Wozniak, ilustruje jeho působivě patetický proslov, s kterým zároveň svého přítele opouští.
Dramatickým vrcholem filmu je pak Jobsův konflikt s vedením firmy v čele se Sculleym a jeho odchod z firmy Apple, který následuje nedlouho poté, co triumfálně představil počítač Macintosh během odvysílání legendární reklamy evokující a zároveň popírající pesimistický obraz budoucnosti Orwellova antiutopického románu 1984. Tvůrcům se v této scéně i v celém filmu povedlo výborně předvést, jak absurdně působí a jak tvrdý a nevybíravý je svět byznysu a jeho praktiky.
jOBS je patrně zatím největší hereckou příležitostí Ashtona Kutchera. Nebyla to pro něj jen jedna z dalších rolí: „Nesmírně si práce Steva Jobse vážím a mám spoustu přátel, kteří ho znali nebo pro něj pracovali.“ Svou dosud nepochybně nejdůležitější roli zvládnul se ctí. Výborně vyznívá první třetina filmu, kde Kutcher spoléhá na svůj přirozený šarm a mladický zjev. Překvapivě zdařile ale zvládá i byznysmenskou polohu své role. Co Kutcherův herecký výkon trochu sráží, je fakt, že jeho zjev neprochází (s výjimkou úvodního prologu) výraznější proměnou a vypadá téměř či úplně stejně, ať už ztvárňuje Jobse jako mladíka, nebo jako dospělého. I Kutcherova imitace Jobsovy charakteristické chůze je spíše úsměvná. Oscarový výkon to nejspíš nebude. Do herecké suverenity a síly například takového Michaela Douglase, s kterou ztvárnil Gordona Gekka ve Wall Street, mu ještě hodně chybí. Výborní také byli ve vedlejších rolích Josh Gad jako Jobsův nejschopnější partner Wozniak a Dermot Mulroney v roli opatrného a kompromisům podlehajícího Mikea Markkuly.
jOBS je nepochybně zdařile natočený biopic, který v závěru podléhá auře osoby, kterou celou dobu v celku střízlivě a nečernobíle portrétoval. Glorifikující závěr lze ale tvůrcům odpustit a brát ho s rezervou. Úcta, jakou Američané ke svému idolu chovají, je pochopitelná a i když nepatříte mezi Jobsovy fanoušky, tak se nemusíte bát, že by vás tento film nebavil.
