Z hlediska propagace snímku jde zřejmě o ještě větší ránu pod pás než dva roky starý Sucker Punch Zacka Snydera. Ten sliboval ultimátní fantasy nářez a zároveň vlhký sen pubertálních fanoušků, ale nakonec se takto inzerovaný snímek cílovým divákům naprosto vysmál a obecně zesměšnil choutky celé fanboyovské kultury. Podobným způsobem nad diváky v kinech aktuálně vyzrává snímek Spring Breakers, jenž se z hlediska kampaně a trailerů maskuje za lascivní letní biják číslo jedna, v němž budou nadržené teenagery obšťastňovat spoře oděné herečky, nášup popové hudby a nikdy nekončící záběry z párty. Zkrátka přísliby posluchačů Evropy 2 převedené do filmu. Abychom to uvedli na příkladu - bizarním zjevem v rámci tuzemské propagace snímku se například stala facebooková stránka mameradifilm, která filmu dělá promo prostřednictvím neustálého sdílení fotek polonahých hereček, "sexy soutěží", v nichž mají uživatelé posílat své fotografie, a "sexy duelů", ve kterých je úkolem účastníků vybrat tu nejvíc sexy fotku a vyhrát cenu. Ironizující skutečností však je, že film Spring Breakers se právě vůči tomuto lascivnímu sebenabízení, póze a "šovinistickému klikání na Vanessu Hudgens v plavkách" značně vymezuje. Právě svým na první pohled atraktivním a klamavým zevnějškem, na který se zákonitě musí chytnout valná část mužského a teenagerského diváctva, totiž nabízí hodně deziluzivní dílo o ztracené generaci bezcílných individuí, jejichž životním krédem je "kalit a srát na všechno", pokud to takto zjednodušeně můžeme nazvat. Nový snímek kontroverzního režiséra Harmonyho Korinea (jeho předchozí „trashový“ film Vojížděči vodpadků jste mohli letos vidět v rámci Festivalu otrlého diváka) je vlastně takovým americkým odleskem loňského srbského snímku Klip, který se rovněž velmi kriticky zaměřoval na touhy dnešních teenagerů v době digitálních technologií a sociálních médií - násilí, drogy, sex, alkohol a to vše natočené na mobilním telefonu, jakoby se to stávalo jediným cílem. Režisér a scenárista v jedné osobě má s podobnými tématy zkušenosti z předešlých let, jelikož se podílel na filmech jako Ken Park nebo Kids, jenž se také velmi explicitně vyjadřovaly k životu mládeže v souvislosti se sexem, drogami a alkoholem. Ale až ve Spring Breakers se zdá, že dovedl svou vizi do potřebného tvaru, kterou daná problematika vyžaduje. (Ne)příběh o čtyřech studentkách, které nebaví dřepět ve škole, tak si vyjedou „užívat života“ na jarní prázdniny na Floridu, by se klidně v rukou méně autorského režiséra mohl změnit v ekvivalent nudné teenagerské komedie hollywoodského střihu, jakou byl například nedávný party-movie Projekt X. Jenže Korine se chopí zdánlivě banálního tématu velmi sofistikovaným způsobem, který de facto převrací všechna myslitelná divácká očekávání. Tím nejzásadnějším je zejména absence příběhu nebo načrtnutí postav, které jsou divákovi buď neznámé nebo velmi málo přiblížené – tímto se Spring Breakers přibližují spíše artovému typu filmů, než těm klasickým, na který je divák v přívalu mainstreamové kinematografie zvyklý. Děj je vyprávěn nepřímočaře a pomocí postmoderních prostředků navozuje atmosféru nejistoty, chaosu a nebezpečí, v níž si hlavní hrdinky pohybují. Flashbacky, flashforwardy, vícekrát opakované záběry, všudypřítomný voiceover, scény, u nichž si nejsme jisti tím, zda se opravdu staly nebo jsou jen představou nebo snem postavy. Podobných prvků jsou Spring Breakers přeplněny – v souvislosti s audiovizuální stránkou dávají divákovi ochutnat stejnou dávku psychedelie jako například „tripový velkofilm“ Gaspara Noého Vejdi do prázdna (aby ne, když se o kameru postaral tentýž člověk). Narativní bloudění nočním městem plných neonových barev a odlesků, v němž si postavy mezi sebou sdělují jen zdánlivě pochopitelné střípky informací, atmosfericky (a stylisticky) dokonce připomene i takový Drive. Zásluhu na tom samozřejmě má i hudba, o níž se postaral stejný autor Cliff Martinez, tentokrát však ve záměrné opozici k interpretům, jenž mladistvé publikum moc dobře zná – jako například Skrillex nebo Ellie Goulding. Osobité resuscitace se dočkají také dva hity od zpěvačky Britney Spears (Baby one more time, Everytime), které mají zásluhu na dvou velmi promyšlených montážích, které se řadí mezi vrcholy snímku. To vše se děje v intencích, které jsou cílovým divákům dobře známé – film totiž vypadá jako nonstop (hiphopový) videoklip, audiovizuálně sytý nářez, jenž má za úkol v divákovi vyvolat úžas a vzrušení. Typické gesta jako pózování, vystrkování poprsí či ukazování „fakáčů“ do kamery je přebíráno postavami ve vyprávění, aby výsledek ještě více poukázal na objekt své kritiky. Více zesíleny jsou také vulgarismy a náklonnost k násilí, jakožto stěžejní prvky, které definují nejisté postavy na jejich životní cestě směřující nikam. Ne nadarmo jedna z nich před vyloupením obchodu prohlásí: “Chovejte se, jakoby to byla videohra.“ V protikladu k těmto smyslným, barevně a hudebně bohatým scénám jsou vystavěny počáteční scény ze školy (reálného života), kdy jsou postavy vystaveny apatii a nudě na přednáškách, kde musí poslouchat výklady o složitých problémech společnosti. Typově je film navíc velmi ironicky obsazen. Do dvou z rolí divokých a nespoutaných holek jsou obsazeny herečky, které své kariéry započaly jako disneyovské hvězdičky na dětském kanálu Disney Channel, kde startovaly obličeje od Zaca Efrona až po Miley Cyrus. Bývalá přítelkyně Justina Biebera Selena Gomez nebo Vanessa Hudgens z Muzikálu ze střední zde zdaleka narušují naivní představu o tom, jak by se měly spořádané slušné dívky „odkojené“ dětskými pořady chovat. Své tomu přidává také Ashley Benson, která v rámci své postavy jedná zásadně proti tomu, jak jí diváci znají z populárního seriálového hitu Prolhané krásky. Nespoutanost nakonec sedí jen u čtvrté v pořadí Rachel Korine, manželky režiséra, která si zahrála i v jeho předchozích „šílenostech“, takže se není čemu divit. Ve všech případech je s hereččinými těly zacházeno primárně jako s objekty touhy a slasti, což je také znázorněno tím, že se skoro vůbec nepřevléknou z plavek. Samotnou kapitolou je pak James Franco, jehož kreace drsného gangstera se pohybuje na hranici odpudivosti a relativní zábavnosti. Když přijdou na řadu jeho stříbrné zuby, zhulenecká poloha a perfektně naučený akcent, začnou i ti nejnotoričtější odpůrci Mocného vládce Oz přehodnocovat své postoje. Přehodnocovat své postoje však budou v rámci sledování tohoto koncepčně velmi odvážného uměleckého experimentu i diváci. Pod klamavým zevnějškem vystřiženým jako z obálek časopisů pro muže nebo z libovolného hudebního videoklipu MTV se skrývá krajně nekonformní snímek, jenž je velmi sarkastickým komentářem k životnímu stylu dnešní mládeže a zároveň velmi surreálným audiovizuálním dílem, jenž vás do šedivé reality vyplivne účinněji než kdejaký trojrozměrný biják. Spring Break, bitches!

Originální trailer filmu Spring Breakers