Pan Wilson (Edward G. Robinson) z Komise Spojených národů pro válečné zločiny pátrá rok po skončení druhé světové války po nacistickém uprchlíkovi Franzi Kindlerovi, který byl jedním z hlavounů stojících za masovou likvidací židů v koncentračních táborech. Wilson proto nechá utéct z vězení Kindlerova bývalého společníka Meineckeho (Konstantin Shayne) a doufá, že ten ho ke Kindlerovi zavede. To se taky stane. Meinecke vyrazí do poklidného amerického městečka Harper v Connecticutu. Zde se Kindler ukrývá jako učitel Charles Rankin (Orson Welles) v místní škole a zrovna si bere za ženu pohlednou Mary (Loretta Young), dceru místního soudce. Kindler se cítí ohrožen, a tak se v něm probouzejí staré instinkty. Meineckeho chladnokrevně zabije a pokud mu v tom Wilson nezabrání, o život půjde velmi brzy i Mary. Hon kočky s myší může začít. Dokáže novomanželka vstřebat hrůznou pravdu o svém choti? Orson Welles se při vzniku Cizince nacházel v těžké pozici. Doposud opěvovaný divadelní tvůrce sice natočil dva geniální filmy (Občan Kane a Skvělí Ambersonové), bohužel jimi předstihl svou dobu a při svém uvedení si tak nezískaly obdiv a uznání, jaké si zasloužily a které jim přinesl až čas. Nemluvě o zásadních zásazích producentů do výsledné podoby Ambersonů i následujících snímků. Eufemisticky řečeno. Welles o úspěch u širokého publika stál, o tom není pochyb. Jestli se v některém ze svých snímků snaží přiblížit mainstreamu ze všech sil, je jím právě Cizinec. Ten je sice pořád vizuálně výrazný a osobitý, tematicky ambiciózní a herecky znamenitě obsazený, na druhou stranu je asi nejvíc tradičně žánrově schematický a dějově očekávatelný. Po obrazové stránce snímek hladce zapadá do noirové série - na druhou stranu na vizuální podobu noirů měl zase nejspíš značný vliv Občan Kane. Tak jako tak Welles nejde do extrémů, jeho kompozice jsou oproti divočení v Dámě ze Šanghaje nebo Doteku zla většinou tradiční, uměřené. Na plyn se tak tlačí hlavně v atmosférickém úvodu a pak až v samotném finiši na věži. Chybí taky Wellesovy typické dlouhé kamerové jízdy. Což je rozhodně škoda. Jestli se ale Welles - režisér držel zkrátka (podle některých zdrojů prostě o projekt neměl valný zájem), Welles - herec ovládá plátno veškerým svým šarmem. Což vyžaduje nějaký talent, když hrajete člověka odpovědného za smrt milionů. Orson diváka jednoduše přesvědčí, že si dokáže omotat kolem prstu celé městečko a během svatební hostiny si klidně odskočit do lesa zakopat mrtvolu. Roli vyšetřovatele si Welles původně představoval obsadit Agnes Moorehead, jenže tu studio nezkouslo a dodalo Edwarda G. Robinsona. Ten ve své "columbovské" umanutosti v lecčem připomíná postavu pojišťováka, co jde po krku hrdinům noirové klasiky Pojistka smrti. Škoda, že sympatická Loretta Young nemá trochu větší prostor, protože pánové ji takhle prostě válcují. O Cizinci se dodnes píše jako o prvním filmu promítaném po válce, který obsahoval záběry z koncentračních táborů. Dnes působí takováhle kombinace víceméně oddychové zábavy a kruté reality dost kontroverzně, nebo přímo nevkusně, na druhou stranu si člověk asi nepředstaví, jak to vnímal dobový divák. Cizinec sice nepatří k úplnému vrcholu Wellesovy režijní tvorby, ale i kdyby to byl jeho úplně nejhorší počin vůbec, pořád nabízí filmařinu na úrovni, ke které se většina tvůrců nikdy nedopracuje. A moderní remake, o kterém se nedávno začalo mluvit, si už vůbec nezaslouží.

Film Cizinec