Ženatý muž středního věku ponechaný svému osudu několik dní bez manželky a ratolestí je vděčným výchozím momentem řádky filmů. Někdy to může být velká legrace, jak ukazuje například Wilderův Slaměný vdovec, ze snímku Fritze Langa spíš diváka mrazí. Původně nevinný flirt se totiž může zvrhnout nejen v nevěru, ale dokonce i vraždu. Respektive zabití. Ale to už je v okamžiku, kdy odklízíte bezvládné tělo, zbytečné slovíčkaření. Profesor psychologie Richard Wanley (Edward G. Robinson) právě odeslal manželku i děcka na dovolenou a protože už není žádný mladík, rozhodne se odpočívat v sofistikovaném prostředí pánského klubu u skleničky něčeho dobrého v přítomnosti přátel, případně dobré knihy. Cestou do klubu ho zaujme záhadná dívka na obraze za výlohou. Tu také při návratu potkává, jak se kochá jeho rozplýváním se nad malbou, a tím roztáčí nemilosrdný kolotoč událostí, které ho začnou velmi brzy drtit. Dívka se jmenuje Alice Reed (Joan Bennett), zve ho do jejího apartmá, kam velmi brzo vlítne také její rozzuřený milenec, který jde šokovanému profesůrkovi po krku. Richard ho v sebeobraně zabije nůžkami a brzy řeší s kráskou dilema, jestli incident nahlásit, resp. záhy spíš kam s tělem. Původně neškodný ňouma totiž začíná projevovat nečekanou chladnokrevnou rozhodnost. Na druhou stranu jako každý správný prokletý noirový hrdina vrší jednu chybu na druhou. Což se mu samozřejmě stane osudným. Nebo snad ne? Někteří neznalí snobové snad považují za umělecky hodnotné jen Langovy evropské počiny jako Metropolis nebo Vrah mezi námi, nicméně je fakt, že i v mnohem omezenějších a na komerci zaměřených podmínkách Hollywoodu vytvořil sérii noirů, kterou my fandové považujeme za nezpochybnitelnou a zásadní. Nepatří mezi ně jen dvojice Žena za výlohou a Scarlet Street, kterou spojuje stejné ústřední téma i obsazení hlavních tří herců (Robinson, Bennett a Duryea) do obdobných rolí. Za pozornost stojí minimálně i kousky jako Ministerstvo strachu, Secret Beyond the Door..., V osidlech noci či Velký zátah. Žena za výlohou byla také součástí série amerických snímků uvedených v roce 1946 ve Francii, které pro určitou stylovou a tématickou spřízněnost začaly být označovány za tzv. černý film, tedy film noir. Tehdy byly mimochodem dále uvedeny klasiky Maltézský sokol, Pojistka smrti, Laura a Sbohem buď, lásko má. Snímek se dá brát jen jako výborně natočená napínavá historka, zároveň stejně tak dobře poslouží "rýpalům" k různým (psycho)analýzám. Je to moralisticky vztyčený ukazovák, varující diváka, kam to vede, když se maloměšťák "spustí" a dá průchod svým potlačovaným touhám, pořád ale jde i o zábavnou hru tvůrce s divákem, která je mnohem rafinovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. I ten tolik kritizovaný kompromisní konec, měnící vyznění předlohy, dává smysl a funguje. Když se přeneseme přes možné zklamání z umenšeného emocionálního dopadu (zvlášť ve srovnání s krutější Scarlet Street), nabízí snímek vděčnou inspiraci k vlastním interpretacím. Z toho vyplývá, že tahle klasika je ještě pořád zatraceně živá a to je vlastně asi to vůbec nejlepší, co se o podobně starém filmu dá říct. Prostě je vysoká šance, že se bude líbit i vám.

Film Žena za výlohou