Snowtown je střela z úplně neznámého vesmíru. Natočil ho celovečerně debutující Justin Kurzel, napsal rovněž neznámý Shaun Grant a o moc lépe na tom divácká obec nebude ani s hereckým obsazením. Možná i tento fakt se ale podepsal na výsledných kvalitách filmu, který ve svém explicitním komorním vyznění vzdáleně připomíná řecký Kynodontas. Tvůrcům se podařilo věrně zachytit atmosféru sociálně slabšího prostředí a za pomoci chladných zelenomodrých barev i znervózňujícího soundtracku budují krajně nepříjemnou atmosféru. Příběh se točí kolem šestnáctiletého Jamieho. Ten je spolu se svými mladšími bratry zneužit matčiným přítelem a čelí sexuální šikaně i ze strany staršího bratra, což rozhodně není nic, co by se dalo nazvat náctiletou pohodičkou. Poté však do rodiny přichází autoritativní John, který si k chlapcům rychle nachází cestu a vypadá to, že jim nabízí i satisfakci za prožité útrapy. Věci se ovšem záhy začínají vymykat kontrole. Zatímco vylévání klokaních vnitřností přede dveře pedofilova domu se zdá být ještě přijatelným kouskem, zanedlouho vtiskne John Jamiemu do ruky pistoli a namíří ji na psa. Rozpačitou situaci definitivně utne zohavená mrtvola v kůlně. John je chladnokrevný sériový vrah. A nemá rád především úchyly. Pro informaci: Ano, film je natočen na základě skutečných událostí. Vraždy ve Snowtownu se odehrály v letech 1992 až 1999, přičemž obětí bylo celkem dvanáct. Před smrtí zažily drastické mučení za pomoci nejrůznějších nástrojů, od nožů až po brokovnici. Vůdcem vrahů byl John Justin Bunting, vyznačující se zejména chorobnou nenávistí vůči pedofilům a homosexuálům. Snowtown ale není portrét sériového vraha. Místo životopisu dominantního sadisty nabízí křehký, ba až intimní otcovský příběh. Svou krvežíznivost sofistikovaně drží dlouho na uzdě, nechává Jamieho nalézat otce i vytoužené pochopení a cení zuby maximálně v několika znepokojivých momentech. Divák by mohl tvůrce skoro podezřívat z alibismu: v první půli je totiž všechno zdánlivě v pořádku, Jamie nabírá sebevědomí a John touží po trestu pro všechny násilníky v okolí jeho nové rodiny. Přejete jim to. Jenže to by tu nesmělo být porcování klokanů. To by tu nesmělo být střílení na psa. To by tu nesměl být houf prapodivných existencí. John vede Jamieho pevnou rukou do vlastního světa, kde vražda provinilého není hříchem a kde existují jasně stanovená pravidla. Kontrast Jamieho traumatizujícího dospívání s takovým světem nese nejedno závažné dilema. Ačkoliv atmosféra postupem času nabírá na nepříjemnosti a ve druhé půli je čím dál jasnější, že Jamie žádné skutečné štěstí nenalezl, film je vůči divákovi velkoryse lhostejný. Emoce explodují pouze v jediné koupelnové chvíli a je to chvíle jednoznačně pamětihodná, jelikož zde drastická stránka věci definitivně protne zenit Jamieho nadějí na lepší život. Svůj význam samozřejmě mají i herecké výkony. Lucas Pittaway (Jamie) věrohodně ztvárnil kluka, který se marně snaží udržet v těsném prostoru mezi dvěma světy, jež ho odpuzují a zároveň nevybíravě vtahují do sebe. Dobře si vede i Daniel Henshall jako John Bunting alias přívětivá tvář, za níž se skrývá prázdnota sadistického a emocí zbaveného zabijáka. Scény násilí jsou nasnímány naturalisticky, přestože se to nejhorší obvykle odehrává mimo záběr. Podařilo se najít správný poměr mezi fyzickým a psychickým terorem, mezi zlem přímočarým i pozvolna budovaným. Kamera ráda studuje obličeje zúčastněných, jindy zase strnule snímá scénu bez ohledu na to, co se na ní odehrává. Minimalistická hudba podkresluje pouze několik scén a poslední, co by chtěla vytvořit, je usmívající si divák. Pozitivní tu není zkrátka nic, a pokud náhodou ano, brzy se vše zbortí zpátky do beznaděje. Těžko říci, co by se s danou látkou stalo, kdyby se jí chopil známější tvůrčí tým. Snowtown působí jako dílo, jemuž právě nesvázanost filmařskými zkušenostmi a požadavky studia dopřála mamutí dávku syrovosti, autentičnosti a až nelidského chladu, s nímž dokáže vyprávět o věcech odporných a zkažených. V průběhu dvou hodin divák nedostane šanci vyhledávat odbočky k lepším zítřkům a vypije si koktejl hnusu až do dna. O další si neřekne, protože mu pravděpodobně nezbudou slova. Gradace bezútěšné atmosféry a nepříjemných pocitů zastávky neuznává a samotný závěr se nese v odpovídajícím duchu. Jaký si odneseme zážitek? Že tam někde vedle může být svět ještě mnohem horší, než se nám včera zdál. Že se z bláta můžeme dostat nejen do louže, ale i do pěkně hluboké žumpy. A že se z ní už vůbec nemusíme dostat ven. Tvůrci mají tím pádem vyhráno. U mě určitě.

Originální trailer Snowtown