Sympatický mladý pár Ray (Max Showalter) a Polly (Jean Peters) si po třech letech konečně vyráží na odkládanou svatební cestu k Niagarským vodopádům. Seznamují se zde s už od pohledu problematickou manželskou dvojicí, kterou tvoří stárnoucí George (Joseph Cotten) se svojí chotí Rose (Marilyn Monroe). On je žárlivý válečný veterán, který se právě vrátil z psychiatrické léčebny, ona mladá, k žárlivosti vybízející manželka s ambicí stát se co nejdříve vdovou. V blízkosti překrásné přírodní scenérie tedy hrdiny nečeká ani tak dovolenková idyla, jako spíš boj o holý život. Niagara nepatří mezi ty největší filmové klenoty. V žádném případě. Na to má relativně dost objektivních chyb. Na druhou stranu hřebíček na hlavičku udeřil dobový kritik New York Times, když prohlásil, že studio Twentieth Century Fox ignorovalo myšlenku, že existuje sedm divů světa a přidalo k nim dva další, navíc vylepšené Technicolorem. Prvním z nich jsou samozřejmě Niagarské vodopády a jejich přilehlé okolí, kterým se dostává značné pozornosti a vytvářejí ve filmu svět sám pro sebe. Zářivé filmové barvy jim dodávají na majestátnosti a jedinečnosti. Samozřejmě jsou průhlednou metaforou na bouřlivě se vyvíjející vztahy mezi hrdiny, zejména Georgem a Rose. Druhým divem je jednoznačně božská Marilyn, která zde poprvé dostala první místo v titulcích a se samozřejmostí a přehledem zastínila všechny kolem. Byť hereckým výkonem to úplně nebylo. Jenže když se v úvodu snímku objeví v posteli, zahalená tenkou přikrývkou, pod ní zjevně nahá, s krvavě rudými rty a cigaretou v ruce a pomalu a zhluboka oddychuje, těžko se vzmůžete k nějaké kritice. Nebo když v noci kráčí v neuvěřitelně růžových šatech, se spadlou čelistí pozorujete každý její krok a zapomínáte dýchat. Prostě bohyně. Celý film jí byl doslova ušit na míru, protože pro skoro každou scénu se objevuje v jiném oblečku. Pro důkaz jejího hereckého talentu musíte jinam, ale právě tady se zrodila filmová superstar. Mimochodem v době vzniku filmu ještě patřila do stáje tzv. stock actors, takže dostávala fixní plat a údajně si vydělala míň než její maskér. Její herecký partner Joseph Cotten (Třetí muž, Občan Kane) dokazuje, že mu záporáci šli možná ještě lépe než sympatičtí hrdinové, viz znamenitá Hitchcockova klasika Ani stín podezření. Škoda že jeho typicky noirová postava poznamenaného válečného veterána nemá náležitý prostor. Ten mu ubírá "normální" manželská dvojice, která na jednu stranu zprostředkuje divákovi pohled na druhý, rozpadající se pár, na stranu druhou je ale navzdory snaživé Jean Peters jednoduše nezajímavá. Setkání jednoho konvenčního a jednoho destruktivního manželského páru jakoby symbolizoval i střet dvou žánrů, který se projevuje na výsledném tvaru filmu. Niagara je totiž film noir jen z půlky. Nejde ani tak o použití barvy, která může dobře sloužit i velmi temným snímkům - viz Smrtelný hřích. Jde spíše o to, že noirové stylové (světlo procházející skrz benátské žaluzie) i dějové prvky (hrdina propadající žárlivosti a šílenství, plán na zavraždění manžela) se perou s filmem - napínavou podívanou pro všechny, díky čemuž se do ohrožení života musí dostat i někdo z té příčetné dvojice a hlavně finále musí být velkolepé a odehrávat se v peřejích vodopádů. Když použiji přirovnání z výborného webu Noir Of The Week: jestli jsou Hluboký spánek nebo Pojistka smrti klasikou vázanou v kůži, Niagara je plážovým paperbackem. Na druhou stranu na tento paperback dost možná nikdy nezapomenete. Příjemné čtení.

Originální trailer filmu Niagara