Recenze: Expendables: Postradatelní 2

Když dal před pár lety Sylvester Stallone dohromady poměrně slušnou sestavu legendárních akčních hrdinů a začal s nimi natáčet film, mnozí se mu smáli. Jenomže Expendables: Postradatelní se stali nečekaným hitem, a i když nevydělali nikterak závratné částky, úspěch to jednoznačně byl. Proto se okamžitě začalo uvažovat o pokračování, které by bylo v mnoha směrech větší a hlavně by se rozrostlo jeho obsazení o další slavné bojovníky. Dva roky uplynuly jako voda a slibovaná dvojka je teď tady. Stará známá parta okolo Barneyho Rosse pořád sem tam plní nějaké nebezpečné zakázky, spíše ale užívá odpočinku a kamarádské pohody. To se ale změní ve chvíli, kdy je vyhledá tajný agent CIA Church, u něhož má skupinka menší dluh. Ten je pošle do bohem zapomenuté oblasti, kde mají vyzednout ze ztroskotaného letadla záhadný trezor obsahující důležité informace. Zdánlivě jednoduchý úkol se zkomplikuje a jeden člen Postradatelných dokonce umírá. To přátelé nemohou nechat jen tak a vydávají se na krutou a krvavou cestu pomsty. Stallone se tentokráte přesunul jen do role autora scénáře a režii přenechal kdysi nadějnému Simonu Westovi, jehož jediným povedeným filmem dodnes zůstává parádní Con Air. A tato volba se překvapivě ukazuje jako velmi dobrá. Tvůrci se s vámi od začátku nijak nemažou a rovnou vše odstartují fantastickou akční scénou, která je skvěle zvládnutá, plná adrenalinu a testosteronu a zároveň natočená s takovým nadhledem, že si ji zkrátka nelze nezamilovat. West totiž velmi správně pochopil, že k podobnému filmu se nejlépe hodí oldschoolový styl a toho se také drží. Oproti jedničce tedy čekejte akci zabíranou statickou kamerou a sestříhanou ve svěžím, nikoli však přehnaně klipovitém tempu. Tohoto postupu se režisér drží zuby nehty (až na jedinou výjimku letecké havárie) od první do poslední minuty, což je jedině dobře. Máte tak možnost si vše náležitě vychutnat a užít. Připravte se ale na to, že velkolepé akční scény, které jsou i díky erkovému ratingu celkem brutální a krvavé, jsou tu všehovšudy dvě (kromě té na začátku, která má asi čtvrthodinu, také ve zhruba posledních třiceti minutách), rozhodně ale stojí za to! Výplň pak tvoří menší souboje a hlavně dialogy. Ty můžeme rozdělit na dvě skupiny - ty, v nichž se klišovitě a záměrně béčkovitě povídají moudra o pomstě a síle kamarádství, a ty, v nichž se všichni zúčastnění vzájemně špičkují a dělají si legraci sami ze sebe. A právě ty patří k absolutním vrcholům filmu. Jen velmi těžko se popisují pocity, když vidíte "Slye", "Arnieho" a Bruce Willise, kterak stojí vedle sebe, drží kulomety, střílejí a při tom ještě stíhají sami sebe shazovat a neskutečně hláškovat (zejména druzí dva jmenovaní si nezůstávají nic dlužni) a platí, že čím víc filmů s těmito herci znáte, tím víc se budete bavit. Navíc se přesvědčíte o tom, že i ve věku, v jakém většina z nich je, vypadají pořád hrozně "cool" a sami by utáhli vlastní film levou zadní. Velmi sympatické je, že každý zúčastněný dostane prostor k vyniknutí a nikdo tak nepřijde zkrátka. Malinko zapláčou asi jen fandové Jeta Liho, který se po dvaceti minutách ztratí a už se bohužel neobjeví. I on si ale "zařádí". Troufám si říci, že z tohoto ohledu bylo v rámci stopáže dosaženo absolutního maxima a už si moc nedovedu představit, kam chtějí tvůrci jít v případné trojce, kam lanaří snad pět dalších velkých jmen. Vedle tří zmiňovaných tak plně vynikne hlavně výborný Jason Statham, který si pro sebe ukradne i nejlepší akční scénu filmu (bitka v kostele je prostě fantastická) a pozadu nezůstanou ani Terry Crews, Randy Couture, mladý a zatraceně charismatický Liam Hemsworth a jediná ženská členka týmu Yu Nan. Vyloženě potěší i účast a "pár minut slávy" Scotta Adkinse. Dolph Lundgren definitivně převzal úlohu šaška, takže od toho nějakou akci příliš nečekejte. Přesto je dobře, že tu pořád je. Casting tentokráte rozšířila dvě v žánru slavná jména - Jean-Claude Van Damme je sice malinko toporný, svou zápornou roli (jeho postava se mimochodem jmenuje Villain, což se překládá jako darebák, zločinec, což je jeden z mnoha roztomilých tvůrčích fórků) si ale viditelně užívá, a ačkoli jeho finální bitka se Stallonem nemá takové grády, jak bychom čekali, a je možná příliš krátká, nepochybně plní svůj účel a nespustíte z ní oči. To Chuck Norris je trošku jiná káva. Od prvního momentu, kdy se objeví, si krade vše pro sebe a dokazuje, že je na stará kolena neskutečně zábavný. Otevřeně si střílí sám ze sebe a hlavně ze všech vtipů, které o něm za ta léta kolují, a jeden z nich se tu dokonce ocituje. Přesně to je ten důvod, proč jsme ho všichni chtěli v podobném filmu vidět. A je moc dobře, že na nabídku nakonec kývl. Říká se, že objektivní recenze neexistuje. U druhých Expendables to platí dvojnásob. Pokud máte slabost pro na nic si nehrající béčkové akční filmy, u nichž nemá cenu řešit zápletku, je návštěva kina nutností a není vyloučeno, že nějaká ta nostalgická slza ukápne. V opačném případě se filmu vyhněte obloukem. To už ale asi stejně víte. P. S.: Filmu se budeme v příštích třech týdnech věnovat v tematických článcích. Těšit se tak můžete na žebříček našich oblíbených béček z videokazet, představovačku jednotlivých členů týmu postradatelných, vyvracení filmových mýtů o střelných zbraních, odlehčený speciál o Chucku Norrisovi a mnoho dalších článků!

Český trailer filmu Expendables: Postradatelní 2