The Art of Getting By je režijní a scenáristický debut Gavina Wiesena, z čehož může vzejít dvojitá sláva nebo dvojitá prohra. Ačkoliv to režisér a scenárista v jedné osobě napsal celkem slušně, v režii a především ve vedení herců si není vůbec jistý. I na vážnější zápletky se dívá s pohodovým nadhledem, protože je to vlastně "oddechovka", která svou definicí moc do hloubky ani nemůže. To tu ale nevadí, protože si film i přes jeho slabiny s velkou pravděpodobností užijete, už jen všichni milovníci akustické kytarové hudby, kteří si hned od začátku všimnou skvěle složeného soundtracku, který do podzimně zimního New Yorku sedí výborně. Jeho atmosféra je stíněna v malém rámci a režisér sází spíše na romantickou zápletku mezi dvěma hlavními postavami, nepochopeným teenagerem a slečnou, která moc neví co v životě vlastně chce. Vše by měl táhnout Freddie Highmore, nebo taky "ten otravnej kluk ze Spiderwicků", okolo kterého se celý děj točí. Není to typický středoškolský no-lifer, spíš kluk, kterého většina normálních běžných věcí naprosto míjí. Inteligentní, zmatený a nepochopený teenager, který svou pozornost věnuje pro něj zajímavějším věcem. V jeho roli se najde většina rádoby alternativních lidí, a to je bohužel i jeho problém – svou roli neprodává a divák mu ji neuvěří. Je lehké vzbuzovat v mládeži pocit vyjímečnosti – zaprvé se dobře prodává a zadruhé přitahuje ostatní. George je takový v mnoha ohledech, a je to právě jeho výjimečnost, co na něm většina spolužáků nedokáže pochopit, alespoň do té doby, než potká Sally. Jejich vztah je, jak by řekl facebook, komplikovaný, a to s přibývající stopáží víc a víc – připlete se k nim totiž ještě rádoby umělec, ve kterém se George trochu vzhlíží a který situaci ještě více zamotá. Společně s problémy doma a zameškanou školní prací má tak George slušně zatopeno pod kotlem. Hlavní tahoun filmu je tady bohužel ze hry – místy se to lepší, ale povětšinou Highmore trochu vadí, což se říct nedá o Emmě Roberts, která si je se svou Sally mnohem jistější (oba mladí herci mají zhruba stejné množství zkušeností) a zaslouží si pochvalu. Charaktery jsou podány jako typické šablony, které prostě jenom odříkávají repliky. Nejzajímavější z nich je Michael Angarano, ztvárňující rádoby "umělce", jehož povětšinou patetické scény jsou skvělé a jehož hraní se s hlavní dvojicí (hlavně tedy s Highmorem) kvalitativně nedá srovnat, což je škoda. Wiesenův debut se tak topí v povrchnosti, kdy vlastně lže sám sobě – s dějem, jakožto typickým konstruktem, a charaktery, které jen plní své dané šablony. Sekvence jsou poskládány jako mozaika ze zimy na východním pobřeží, což zaručuje příjemný vizuál, na který se už i kvůli Emmě Roberts příjemně kouká. I když je film kvalitativně jako na horské dráze, povětšinou si u něj ale lze slušně oddechnout a vychutnat si jeho kvality, a i když vlastně nic velkého nevypráví, svou velmi přesně a dobře zvolenou stopáží rozhodně nenudí. Gavin Wiesen zabil přesladký konec, který je asi největší slabinou filmu a jehož sladkost se dá měřit v cukrové vatě polité medem, který vytvořili cukrem posypané včely. Korunu tomu dodává závěrečné ředitelovo "Anything is possible" – v té chvíli doporučuji kýbl nebo pytlík, do kterého je vhodné si odložit. Na druhou stranu romantická oddechovka nemůže končit smutně nebo těžce, tady je to prostě jen přehnané. The Art of Getting By se tak hodí možná na znuděný nedělní večer, kdy ho o tři hodiny později zapomenete. Doporučení dostává ale už jenom kvůli povedené muzice a příjemnému vizuálu, na který se dá šťastně dívat. Celý film je tak prostě jen "příjemný". Strasti a slasti oddechových filmů.

Originální trailer filmu The Art of Getting By