Recenze: 31 konců/31 začátků

Podle tvůrců má oněch 21 medailonů kromě obrazu o životě v našem hlavním městě vypovídat i o tom, jak sporné je v umění označení "úspěšný a spokojený". Že ti, které my často považujeme za onu špičku, těmi nejúspěšnějšími "ve skutečnosti" být nemusejí. Samozřejmě jde o skrytou narážku na český kulturní mainstream. Jestli Rafanům během oněch 84 minut uvěříte a jejich "převrácený" svět si vezmete za svůj, je čistě na vás. Přijmete za své nové umělecké modly lidi typu Vladimira 518, který považuje za největší high-tech les? Přesvědčí vás Michal Viewegh o tom, že mu jako spisovateli není příjemné označení umělec? Nebo budete uvažovat nad samotným faktem, že podle Rafanů patří nejprodávanější český spisovatel beletrie do českého undergroundu? Nikdo asi nečekal, že Rafani natočí film v mezích všech norem a podle vžitých zvyklostí filmového průmyslu. Naopak, jejich vyhraněnost vůči tzv. "oficiální" kultuře (proto to provokativně protichůdné označení "oficiální nezávislá kultura") je základem jejich angažované tvorby již od vzniku v roce 2000. Díky filmu 31 konců/31 začátků se vrátili vlastně až ke svému zrodu: Na počátku umělecké skupiny Rafani stálo totiž jasné a jednoduché přání: být uměleckou skupinou. "Teprve posléze jsme začali pociťovat potřebu pojmenovat se, odlišit se, začít přemýšlet, co ten pojem vlastně znamená," přiznávají i umělci samotní. Naprosto shodný přístup čekejte i u jejich posledního díla, kterým vstoupili do filmového světa. "Vlastně jsme nejdříve měli hotovou formu filmu a teprve pak jsme začali hledat obsah," vysvětlovali Rafani již na premiéře svého experimentálního snímku. Což o to, zní to zajímavě. Stejně jako je zajímavý i celý film - především ale po stránce formální. Ne, že by se Rafanům ten obsah následně najít nepovedlo, jen zůstal z velké části ukrytý. Kde? V použitých výrazových prostředcích. Cílová skupina filmu se tím pořádně smrskla (i když právě to tvůrcům vadit zřejmě nebude). Ze všeho nejvíc lze jejich dílo označit snad za filmovou báseň, jejíž prostřednictvím Rafani pokládají spousty otázek: Kde končí a začíná Praha? Má svou skrytou, do tmy nevědomí ponořenou tvář? Je možné vzít svůj život a přiložit ho k pojmu města? Neproměňuje se tu plnost a bohatství v nicotu a prach? Metafora městského života a potažmo umění ve filmu 31 konců/31 začátků funguje jen částečně. Nastavení zrcadla Praze se sice víceméně daří, z předkládaného toku slov, spleti ulic, hluků aut a všudypřítomného smogu diváka ale stejně nevyvede. Byť to na začátku vyloženě slibuje. Záměrně bezmyšlenkovitě ustříhané konce příběhů často i uprostřed věty hlavního hrdiny daly snímku jméno. Možná upomínají vždy na fakt, že velkoměsto je vlastně anonymním prostředím, kde na jednotlivých slovech (a koncích jednotlivých lidských osudů) nikomu moc nesejde. A perfektně sedí k debatám o vyprázdněnosti pojmů jako popkultura či anarchie. Což by odpovídalo i tomu, že film má kromě jiného ukázat, nakolik člověk jako jednotlivec dovede odolat vlivu svého okolí. Skutečnost, že film i kvůli nim vůbec nedrží pohromadě a působí jako byste k sobě ledabyle slepili střepy z různých obrazců, ale tenhle pocit i záměr spolehlivě přebíjí. Příběh hlavního města jako takového z profilů jednotlivých osobností dohromady prostě nedáte ani s pořádnou dávkou fantazie. Pouhé kusé vzpomínání nestačí. Dokonce ani současný obraz města z jednotlivých skečí neposkládáte. Chybí tu jakékoliv pojítko, cokoliv, co by divákům cestu spletitým světem pražského uměleckého undergroundu usnadnilo. Jakoby tu demokracie byla najednou částečně na škodu. Namísto svobodomyslného pohledu na tvorbu a osobnosti pražského uměleckého světa Rafani prostě stvořili nicneříkající koláž na pomezí dokumentu a výtvarně-filmového experimentu. Ve stejném duchu se nese i komentář k filmu (proč mi ten hlas jenom připomíná Nedělní chvilku poezie?), jehož forma opět vyčnívá víc než samotný obsah slov, což vás trkne hned v úvodu: "Od kraje ke kraji se prostírá plocha ničeho." Jestli to byl záměr, podle všeho netuší ani výtvarníci samotní. Jistě je ale o to více bude zajímat reakce publika. Snímek 31 konců/31 začátků totiž přes to všechno (nebo právě proto) dokonale zapadá do mozaiky jejich tvorby, kterou se snaží vymezit vůči současnému českému umění. V něm se podle nich ve velké míře uplatňuje tzv. konceptuální tendence a velmi často se místo s obrazem pracuje s textem. Toho se chtěli Rafani vždy vyvarovat. A právě proto se snaží i ve filmu stavět obraz s textem proti sobě - který z těch vyjadřovacích prostředků má vlastně lepší vypovídající hodnotu? Dokáží lidé lépe komunikovat skrze obraz nebo skrze slova? Film vyvolává spousty víceméně řečnických otázek, na něž za hodinu a půl nenajdete žádnou odpověď. Ani náznakem, což je u Rafanů překvapující. Jednotlivé tváře se střídají před objektivem aniž by po sobě zanechávaly nesmazatelnou stopu. Z pohledu diváka je to určitě zásadní chyba. I když se totiž snažíte ztotožnit se s tvůrci filmu a pochopit způsob jejich myšlení, mnohé dveře vám záměrně zůstanou zavřené. Téměř nikdo ze zpovídaných osob nevystoupí z mediálně-společenského obrazu, který si můžete utvořit i bez filmu 31 konců/31 začátků. Nikdo z nich neodhalí nic nového ba ani nějak zvlášť překvapivého a to samé lze říci i o místech, kterými vás kamera provede. Postupně před vámi na plátně (či obrazovce) vyvstává obraz města, které do hloubky neznají ani samotní jeho obyvatelé. I když je to povídání celé hezky zabalené, vlastně na tom není nic zvláštního. Přesně jak ve filmu říká Viewegh: "Když mi někdo řekne že jsem normální, považuji to za kompliment." Jenže normální znamená také většinový a tudíž zcela průměrný. Ke škodě všech je konečný obraz Prahy ve filmu Rafanů paradoxně tak pestrobarevný, že z něho mizí jakákoliv harmonie a tím pádem i smysl. Je totiž sice prima, že umělci dostali prostor ke skutečně potřebné a důležité debatě. A že se jí někdo snažil dát podobu přitažlivou pro veřejnost. Jen mám strach, že člověk nedotčený "Rafaní tvorbou" těch 90 minut u obrazovky stejně nevydrží a pochopení si zase schová pro někoho jiného, přístupnějšího. Nezodpovězená totiž nakonec zůstává i praotázka celého projektu: Kdo jiný už by měl o kultuře velkoměsta vědět víc, než jeho undergroundoví umělci? Kdo jiný by měl znát veškerá zákoutí Prahy i s jejími kouzly víc než ti, co v něm dnes a denně žijí a tvoří a podílejí se konečně i na její podobě? Kdo jiný by měl to město z celé duše milovat? Celý film najdete zdarma ke stažení zde: 31konců / 31 začátků

Originální trailer filmu 31 konců/31 začátků