Recenze: Něžnost

Introvertní film o introvertní ženě. Nová francouzská komedie Něžnost je nekonvenčním pohledem do citového života Nathalie v podání Audrey Tautou. Ve fázi naprostého zamilování přijde nešťastnou náhodou o manžela a s neštěstím se vyrovnává po svém. Prací, vytěsňováním skutečnosti, nepochopitelným novým vztahem se svým podřízeným. Film, který osciluje mezi romantickou komedií a psychologickým dramatem není i přes těžké téma ani v nejmenším depresivní. Naopak, Audrey Tautou dokázala svou postavu obhájit coby citlivou ženu, která svá trápení neventiluje zbytečně před ostatními. Bojuje sama za sebe. A i když někdy působí jako vyděděný a věčně snící samotář, ten boj právě díky své povaze vyhrává. Snímek o křehkém životním štěstí, které se zhroutí během několika sekund jako domeček z karet, vznikl podle románu osmatřicetiletého francouzského spisovatele a scenáristy Davida Foenkinose. Bývá srovnáván třeba s Nickem Hornbym, je laureátem několika francouzských literárních cen, k Něžnosti napsal na motivy vlastní knihy scénář a spolu s bratrem Stéphanem také režíroval. Jeho stejnojmenná kniha si získala od svého vydání díky jemnému vtipu přes 800 000 čtenářů jen ve Francii, byla přeložena do čtyřiadvaceti dalších jazyků a získala deset literárních cen (vychází nyní v nakladatelství Argo). Film byl pak letos nominován na dvě francouzské filmové ceny César. Příběh Nathalie je vlastně dvojitou milostnou romancí. Krásná, milá a inteligentní žena nemá ve svém životě o mužskou přízeň nouzi, v první části filmu ovšem její život patří výlučně milovanému manželovi Francoisovi (Pio Marmaï). S ním Nathalie sdílí malý dvoupokojový byt a stejný smysl pro humor. Když je třeba obšťastní celá rodina svou návštěvou, nahlásí neodkladné plnění manželských povinnosti (neboli zadělávání na potomka) a odporoučí se spolu do ložnice. Jejich naprosto harmonický vztah vzápětí ještě před početím dítěte ukončí nehoda, při níž přijde Nathaliin manžel o život. Prostě si jde jednoho rána zaběhat a už se nikdy nevrátí. Náhle osamocená Nathalie se začne uzavírat do sebe. Nevychází z bytu, kde se utápí ve vzpomínkách, neštěstí jí sebere veškerou radost ze života. Záchranou se pro ní stane práce (ve firmě Ikea), kde se do ní ovšem naneštěstí zamiloval ještě za manželova života její šéf Charles (Bruno Todeschini). Kromě problémů co sama se sebou je tak nucená ještě odolávat se ctí jeho neodbytnému dvoření. V návalu stresu pak jednoho dne uprostřed své kanceláře zničeho nic políbí podřízeného Marcuse (François Damiens). Ponořená do sebe, mimo realitu, se pak kolegovi bez mrknutí oka omluví. Jakoby nic. Robusní a nepříliš elegantní Švéd zůstane ovšem tím podivným okamžikem naprosto omámen. Mezi ním a Nathalií i přes nechápavé pohledy okolí (proč zrovna on?) začne pomalu ale jistě vznikat pevné pouto. SIlnou emoční stránku filmu dokonale podtrhuje hudba Émilie Simon, zpěvačky a skladatelky elektronické hudby, kterou si bratři sami vybrali. "Je to jako kdyby vytovřila paralelní vesmír, se kterým je film ale v perfektní symbióze," říká režisér. Nezapomenutelné jsou scény, kdy Nathalie jen v doprovodu hudebních tónů kráčí potemnělou ulicí a kamera její kroky bez jakýchkoliv efektů následuje. Ten pohled je tisíckrát smutnější než třeba pohřeb, kdy čerstvé vdově kondoluje nekonečná řada příbuzných a přátel. Tady není co chtít chápat, emotivní scény prostě musí divák přijmout stejně jako hrdinka musí přijmout jako reálnou smrt nejbližšího člověka. Jinak se z něho stává necitelný nedočkavec. A pravý opak Marcuse, který sice není žádným pohádkovým hrdinou, pro získání zraněného srdce Nathalie je ale odhodlaný udělat doslova cokoliv. Nezastaví ho ani nenávist ze strany šéfa, jenž jej hodlá vyslat kvůli práci (a samozřejmě především kvůli Nathalie) zpět do Stockholmu, ani série pořádných trapasů.. V první části je film sice místy zdlouhavý, s nástupem Marcuse se teprve začíná odvíjet hlavní filmová zápletka. Jenže právě díky té první půlhodině, kdy pozorujete zblízka osobnost hlavní postavy a potažmo Audrey Tautou, je Něžnost tak působivá. Herečka, nejznámější jistě coby Amélie z Montmartru, pod vedením Foenkinose výborně ustála náročný úkol zahrát vnitřně předčasně zestárlou krásku, která se navenek snaží udržet dekorum a působit nezničitelný dojmem. Pod povrchem ale vězí zlomená a apatická osobnost, což odhaluje jen všudypřítomná kamera. Probudit se jí povede až nemotornému kolegovi. Marcusův jemný a inteligentní smysl pro humor pak obstarává kouzlo druhé poloviny filmu, kdy se Něžnost plynule přemění z místy dosti těžkého psychodramatu v odlehčenou konverzační komedii. "Proč jsi odešel ze Švédska?" ptá se například na rande Nathalie. "Spíš se zeptej, proč ještě neodešli všichni Švédi," usměje se Marcus. Úleva sice přichází, ale pomalu a postupně. Vedle Marcuse se Nathalie po zdolání prvotní nedůvěry dokáže po letech znovu nahlas zasmát a začne znovu pozitivně snít. Poetický film řeší problémy kolem lásky zásadně na duchovní bázi, nečekejte proto milostné sexuální scény, kterými bývají romantické komedie tak často "pepřené". Naopak, hlavní děj je vystavěný z velké části právě na jisté "zapšklosti" a nepřístupnosti hlavní hrdinky. V práci má sice pověst neústupné a přísné osoby, v rodinném kruhu se ale mění v poddajnou a naprosto nedominantní bytost. Klišé o krásných ženách coby nenapravitelných mrchách tu bere beze zbytku za své. Tady je fyzická krása spíš na obtíž. Nebo je použitá jako prostředek k získání vlastní sebedůvěry, nikoliv k oslnění okolí. To samé lze nakonec říci i o filmu jako takovém. Natočit dnes úspěšnou romantickou komedii a vyvarovat se přitom neduhů, které tenhle žánr ustavičně pronásledují (především povrchnost a kýčovitost), je samo o sobě umění. Něžnost vás ale ještě k tomu všemu dokáže naladit na citlivý rozverný tón, v jehož područí se všechny problémy řeší s úsměvem na rtech. Protože když nejde o život...

Český trailer filmu Něžnost