Recenze: Tady hlídám já

Úsměvné prázdninové příběhy, kdy do vztahů mezi dospělými zasahuje podnikavé děcko, provází neslábnoucí obliba. Obvyklé schéma je takové, že osamělá matka s dítětem má sice přítele, avšak zpravidla pozná někoho "opravdovějšího", jenž zaujme nejen ji, ale zejména potomka. Nadšeného, že jej konečně někdo bere vážně a rozumí si s ním. Tak byly už v 70. letech vystavěny komedie s vynikajícím Tomášem Holým v rolích okouzlujících rošťáků - upozorním aspoň na Setkání v červenci a zejména na snímek Jak vytrhnout velrybě stoličku. Nyní k nim přistupuje rodinná komedie Tady hlídám já, která jako by se vracela k jejich útěšnému, idylizujícímu náhledu. Nalezneme tu ovšem řadu důležitých změn: dětským hrdinou není zlobivý kluk, nýbrž místy až duchem nepřítomná holčička (spontánně se jí zmocnila devítiletá Veronika Divišová, jíž si pamatujeme z role dramaticky notně odlišné v Cizím příběhu), vybavená hned dvěma zvláštnostmi - jednak se vyrovnává s poruchami učení, neboť má potíže s psaním i udržením pozornosti, jednak rozmlouvá se svým milovaným jezevčíkem, jenž jí odpovídá jakoby lidským hlasem. Naštěstí se debutující režisér Juraj Šajmovič ml. neuchýlil k otřepaným trikům se synchronně otevíranou tlamičkou, jak tomu bývá v disneyovkách i jiných amerických produktech. Moudře se tvářící němá tvář totiž vyhlíží, jako kdyby její myšlenky dokázala zachytit jen holčička. Neboť jen dětská představivost obsáhne i to, k čemu se nedospělí již nedokáží přiblížit. Takže nakonec přítulný pejsek a jeho komentáře probíhajících situací se posléze stávají rozhodujícím prvkem v celkovém dění - jakkoli dívenka nezasahuje do života dospělých tak výřečně jako neodbytná zlobidla Tomáše Holého. Šajmovičův snímek zajisté není nějak objevný, spoléhá na početná inscenační klišé a předvídatelná rozuzlení, plyne místy kostrbatě a ne vždy jistě, avšak beze zbytku plní úlohu celorodinné podívané, z níž si každý divák kteréhokoli věku něco odnese. Toho dospělejšího nejspíš osloví zamyšlení nad zákrutami milostné příchylnosti, neboť sucharství, jak je reprezentuje maminčin přítel (Vladimír Javorský), jinak kolega z práce ve výzkumném ústavu, prohrává srovnáván s bezprostředností venkovského člověka (Lukáš Vaculík), ochotného kdykoli - a účinně - pomoci. Dívku dokonce podvakrát zachrání z vážného ohrožení, zatímco vědátor prokáže jedině svou neschopnost. Oceníme ovšem, že ani prozatímní maminčin nápadník není výrazněji karikován, dokonce se skrze pálení alkoholu sžívá s místní komunitou, náležející k rozkošnému penzionu. Spíše v jeho případě převáží určitý smutek nad určitou přezíravostí, nad citovou odtažitostí a neschopností se vcítit do dětských potřeb. Javorský ani tentokrát nezklamal, neboť u svého selhávajícího hrdiny nalézá spíše rozporné nežli vysloveně negativní rysy. Také s modelací jeho do značné míry bezstarostného soka, jak jej zhmotnil Vaculík, lze přes veškerou idylizaci vyslovit spokojenost. Další mužské postavy - jak dívčin dědeček, jak jej s poněkud nadsazenou vojenskou náturou ztělesňuje Pavel Nový, tak Latinákův trochu si přihýbající chovatel oveček - sice již sklouzávají k estrádní poloze, avšak ani tehdy se nemohou měřit se ženskými figurami, dílem špatně obsazenými, dílem herecky přejatými a šaržovitými. Vcelku přijatelně vychází ještě Simona Stašová jako dědečkova životní družka, avšak v ostatních případech (Jitka Ježková, Klára Jandová, Ester Kočičková, Iva Pazderková) notně vadí velice vyumělkovaná mondénnost, jednou s náklonem k dojímavému melodramatu a sitcomově prázdným rozpakům (u maminky), většinou však ke karikatuře. Ale nebuďme přehnaně nároční: dětské publikum zajisté osloví jak vstřícné přiblížení hlavní hrdinky, tak barevně rozjásaný přírodní rámec, kde se příběh odehrává (exteriéry se natáčely na Šumavě) a umně vkopírované motýlky dodávající nádech jisté snovosti či pohádkovosti. Určitě ocení, že příběh je zbaven jakéhokoli moralizování či nabádání, školní dril tu vedle učitelky zastupuje vlastně jen maminčin dosavadní přítel, ochotný dívku trápit ranními diktáty. A také se děti určitě budou strachovat o dívčin osud, když zraněná zabloudí, provázena jen svým nerozlučným pejskem, v obtížně prostupném lese. Snímek Tady hlídám já každopádně náleží mezi příjemně oddechové, prázdninové filmy, které mezi řádky sdělují, abychom nepodceňovali ani děti nějakým způsobem znevýhodněné.

Český trailer filmu Tady hlídám já