Filmaři přehlížený herec a později významný divadelní režisér, dlouholetý životní i jevištní partner herečky Ivy Janžurové a otec jejích dcer, skonal v pondělí ve věku 84 let.
Stanislav Remunda se narodil 22. července 1927 v Praze. Po absolutoriu Státní konzervatoře (1948) a ročním studiu DAMU nejprve nastoupil do angažmá v divadle v Libni (dnešní Divadlo pod Palmovkou), odkud v roce 1952 zamířil do Divadla na Vinohradech.
Angažován byl jako herec, ale od 60. let se začal stále častěji prosazovat i jako režisér. Nejčastěji inscenoval dramata amerických autorů (namátkou
Kočka na rozpálené plechové střeše,
Lištičky nebo
Noc s leguánem) a spolu s Jaroslavem Dudkem udržoval dobrou pověst divadla i v normalizační éře.
Jako filmového herce si
Stanislava Remundu nejsnáze vybavíte ve dvou výrazných menších rolích. V
Kachyňově politicky tendenčním dramatu z pohraničí hrál negativně nahlíženou postavu emigranta Pavla Ryse, který se ilegálně vrací do republiky pro svou manželku (
Jiřina Švorcová), v
Petrolejových lampách Juraje Herze se objevil jako upjatý měšťan, který se zprvu zdá být jediným potenciálním ženichem staropanenské hrdinky Štěpy (
Iva Janžurová).
V průběhu 50. a 60. let sice
Remunda ztvárnil ve filmu i větší role (například zamilovaného stavebního kresliče v
Sequensově psychologickém dramatu
Útěk ze stínu nebo milence vdané hrdinky filmu
Marie, ojedinělého pokusu
Václava Vorlíčka o nekomediální film), ale až na tyto výjimky byl filmaři poněkud přehlížen. Po sérii většinou epizodních rolí úředníků, učitelů nebo příslušníků SNB se koncem 70. let přestal před kamerou objevovat.
Ve druhé polovině 60. let spojil svůj osobní a později i profesní život s
Ivou Janžurovou. Když herečce začátkem 70. let v divadle ubylo příležitostí, napsal pro ni
Stanislav Remunda komedii
Život ve škatulce, kterou inscenoval jako zájezdové představení.
Dvojice posléze psala pod společným pseudonymem Jaromír Sojka další hry (mezi jinými
Vrátíš se ke mně po kolenou,
Hypnotizérova nevěsta nebo
Dívka v koberci). Vesměs bláznivé komedie znovu připomněly režiséra
Remundu i jako herce. V kontrastu k excentrickým postavám
Ivy Janžurové ztvárňoval obvykle jejich pragmatické, racionální a leckdy sarkastické protějšky.
Představení, později uváděná pod hlavičkou
Zájezdového rodinného divadla, rozesmívala publikum až do nedávných let. Před třemi lety ovšem
Stanislav Remunda prodělal mozkovou mrtvici a divadelní aktivity nadobro ukončil. Poslední rozloučení se zesnulým se na jeho přání uskuteční pouze v rodinném kruhu bez veřejného obřadu.