Život filmového recenzenta se podobá sinusoidě. Jednou jste nahoře a čeká vás slavnostní předpremiéra Avengers nebo si užíváte tiskovou konferenci za účasti hollywoodských hvězd se všemi těmi pozlátky jako červený koberec, luxusní raut a nádherný kinosál v Londýně, jindy se proklínáte, proč jste kývli šéfredaktorovi, že tu recenzi určitě, ale určitě nejpozději zítra napíšete. A pak je tu úplné dno, kdy je vám zhruba po deseti minutách jasné, že tohle bude peklo prokládané očistcem, ale musíte zůstat, abyste mohl varovat před živelnou pohromou, jakou špatný film nepochybně je. Slečna nebezpečná totiž dělá svému názvu čest. Je životu nebezpečná zejména pro váš mozek, který se začne pomalu, ale jistě vařit. Tahle recenze má jediný účel: postavit mezi vás a kinosál, kde tahle saň bez dozoru pobíhá, betonovou zeď. Na počátku bylo slovo. A to slovo se stalo knihou. A ta kniha se stala bestsellerem. A ten bestseller putoval do Hollywoodu a jednoho dne se nějaký kalifornským sluncem sežehlý hlavoun rozhodl, že je potřeba zopakovat průšvih jménem Exmanželka za odměnu. Jsme totiž v ďábelském žánru tzv. bounty hunters, které já osobně říkám honička s odměnou. Pravidla jsou jasná: někdo někoho honí, aby dostal odměnu za dopadení, ale přitom se do svého objektu zpravidla zakouká, což plyne i z toho, že spolu mají nějakou tajemnou milostnou minulost. Teoreticky to může fungovat, ale praktický příklad už dlouho nikdo neviděl. Naše hrdinka se jmenuje Stephanie Plum (Katherine Heigl) a je na tom mizerně. Je nezaměstnaná, ve svých třiceti svobodná a nemá ani floka. Když selže pracovní trh a stát, je tu jako záchytný sociální systém rodina. Stephanie má bratrance, který si vydělává na živobytí chytáním osob, které se nedostavily k soudu. Její první případ je jistý ptáček jménem Joe Morelli (hraje ho herec, jehož jméno jsem si úspěšně vymazala z paměti, ale k italským kořenům má asi tak daleko jako Nicole Kidman - pozn. editora: Jason O'Mara), který ji kdysi zbavil panenství a hanebně opustil. Někdy mezi deflorací a adoscelencí hlavní hrdinky pak došlo k retardaci, což jí ovšem v lapání bývalého policajta poněkud překáží. Což by nevadilo, kdyby byla šikovná. Nebo zábavná. Nebo alespoň lstivá mrcha. Jenže ona je tupá jak bolest v podbřišku. Tuhle obludnost má na svědomí televizní rutinérka Julie Anne Robinson, která ma na kontě jen jeden film s Miley Cyrus. Hlavní role připadla blonďaté "královně" romantických komedií Katherine Heigl, jen ji chudinku obarvili na úděsnou hnědou a jako prémii na ni narvali natáčky, takže vypadá jak socialistická žena za pultem po návštěvě kadeřnice. A herní kvality jsou na tom bohužel obdobně. Katherine byla dlouhá léta známá jako ta holka z Chirurgů se skalpelem za pasem, na filmové plátno prorazila jako Zbouchnutá a nakonec si komediemi jako 27 šatů nebo Chceš mě, chci tě vybudovala romantickou značku. Meryl Streep z ní sice už asi nevyroste a části mužského publika je v kině nepříjemná její hysterie, protože té prý mají dost doma, ale v některých filmech působila vcelku roztomile. Po Slečně nebezpečné, která v Americe nakonec ani nešla do kin, by se ovšem měla zahrabat jedenáct stop pod zem a doufat, že to byl jen zlý sen, z něhož vyjde jako Bobby z Dallasu ze sprchy. Možná máte pocit, že tam musí být alespoň to, co zpravidla nechybí u tupých filmů - guilty pleasure potenciál. Nechtěná sranda, u které umíráte smíchy nad tou čirou demencí všude kolem. Ani omylem. Čeká vás všeobjímající nuda, která vás zavalí jako tlustá černá deka, a vy se začnete pozvolna dusit. Před touhle nebezpečnou slečnou vezměte nohy na ramena a utíkejte, je-li vám vaše filmová hrdost milá. Život je příliš krátký na to, abyste věnovali 91 minut a peníze za vstupné takovému filmovému blivajzu. I když jste povahou masochisti a plakát polonahé Katherine Heigl vám visí nad postelí.

Český trailer filmu Slečna nebezpečná