Daniel Radcliffe to bude mít v následujících letech nesmírně těžké. Všem pochybovačům se pokusí dokázat, že harrypotterovská sága byla pouze zásadní epizodou jeho života, od níž je schopen se odpoutat a dát na ni třeba i zapomenout. Prvním takovým zářezem je mysteriózní horor Žena v černém. Ve snímku, jenž vznikl podle knižní předlohy Susan Hill, ztvárňuje Radcliffe mladého právníka Arthura Kippse, který musí opustit svého malého syna a odjet do odlehlé vesnice, aby tu vyřídil úřední záležitosti související s nedávným úmrtím majitele rozsáhlé místní rezidence. Rutinní úkol se ale brzy stává velice nebezpečným, neboť velikánské sídlo ukrývá tajemství, po jehož odhalení začínají umírat zdejší malé děti a hrozí nebezpečí, že právníkův synek bude jedním z nich. Z popisované synopse je jasné, že Žena v černém nepřináší nic zásadního ani originálního. Její režisér James Watkins, z jehož dílny pochází i další chválený horor Jezero smrti, si je toho naštěstí dobře vědom a nic takového divákovi ani náznakem po celou dobu nepodsouvá. Má tolik filmařského sebevědomí, že "pouze" variuje několikrát ohrané téma, dává to najevo a spoléhá se výhradně na schopnosti svoje a zvoleného tvůrčího týmu - a dobře dělá. Od úvodních momentů se mu daří vytvořit tísnivou a dusivou atmosféru, kterou bez větších problémů přenáší i na diváky, z nichž někteří by mohli po chvíli zapomenout, že sedí v kině a začnou si připadat opravdu jako v opuštěném domě. Pozitivní je, že tato nálada nepoleví ani po hodině a půl. Nevzpomínám si, že bych v posledních letech viděl tak precizně atmosférický horor, z něhož by mi nebylo dobře po těle. A to ani nemluvím o parádním bloudění v mlze, které sice opět není nikterak objevné, zato ale precizně natočené. A to se počítá mnohem víc. K celkovému dojmu taktéž přispívá Watkinsova dokonalá práce s nezbytnou proprietou podobných snímků, s lekačkami. V dnešní době je až neuvěřitelné, jak skvěle fungují, i když tušíte, kdy přijdou. Díky fantasticky propracovaným zvukům a ruchům, s nimiž se zachází hodně opatrně a napětí se s nimi dávkuje střízlivě a postupně, vám nejednou naskočí po těle husí kůže. Rozhodně tak nečekejte žádný hlasitý a "uřvaný" film. Ba naopak, dočkáte se spíše komornějšího kousku, který veškeré technické možnosti využívá pro své dobro a ne kvůli tomu, aby ohromil. Je zkrátka hodně znát, že země původu je Velká Británie a tvůrci se nemuseli přizpůsobovat nějakým větším omezením ze strany studií. Také z toho důvodu jim rádi odpustíte i již zmiňovaný fakt, že příběh není nikterak originální. Zkušenější divák si dějovou kostru domyslí po několika minutách a pak už si jen odškrtává povinné položky. Opakuji ale, že to vůbec nevadí. Objektivně je však nutno přiznat, že samotný konec je možná lehce přitažený za vlasy a přehnaný, je ale tak řemeslně zvládnutý, že jsem s tím osobně vůbec neměl větší problém. I po herecké stránce jde o výrazný nadstandard. Daniel Radcliffe v titulní roli je velmi dobrý, i když na můj vkus mohl být výraznější, nicméně dává příslib, že za několik let by se mohl z potterovské škatulky definitivně vymanit. Svou postavu pojímá hodně uměřeně a uvěříme mu i vnitřní trauma, které momentálně prožívá. Jeho partnerem je po většinu filmu Ciarán Hinds, jenž je opět výborný a podává svůj typický výkon. Oba spolu dokážou držet krok a výtečně se doplňují, což je jen a jen ku prospěchu věci.

Český trailer filmu Žena v černém Celkově vzato není žádný zásadní důvod, proč Ženu v černém kritizovat. To, že skutečně není originální, nelze de facto vytýkat, když o tom film ví a vůbec se o to nesnaží. Máte-li rádi horory a jste otráveni z trendů poslední doby, kdy se točí samé remaky a místo opravdových hororových atributů se sází na odhalená těla a hektolitry krve, je tento nenápadný snímek přesně pro vás. Pro mě jde o prozatímní největší překvapení filmového roku.