Recenze: Jack a Jill

Když se v komediích převlékne chlap za ženu, většinou to nekončí moc dobře (pokud nejste Monty Python). Své o tom ví třeba Eddie Murphy, Martin Lawrence a svým způsobem i Robin Williams, i když jeho Mrs. Doubtfire - Táta v sukni nebyl tak úplně špatný. K nim i všem ostatním se teď připojuje Adam Sandler a snímkem Jack a Jill spadl na úplné dno. O příběhu se moc mluvit nedá, přesto se ho pokusím nastínit. Jack (Adam Sandler) žije takřka dokonalým životem a je sám se sebou vlastně spokojený. Má ale nesnesitelnou sestru Jill (Adam Sandler), která přijíždí každý rok na Den díkůvzdání na návštěvu a úplně mu nabourá zaběhané pořádky a jeho každodenní bytí převrátí vzhůru nohama. A divákům přichystá nefalšované peklo. Proč musí Sandler hrát i své vlastní dvojče, se celou dobu nedozvíme. Není to nikterak vysvětleno, nemá to žádný význam a hlavně to vůbec není vtipné. A tohle charakterizuje úplně celý film. Jill totiž vůbec nevypadá jako žena, ale zkrátka jako nalíčený a uječený Sandler, což je opravdu hodně bizarní a lehce narcistní, neboť takovouhle roli by zvládla jakákoli herečka. Scénář absolutně nefunguje a vůbec se neobtěžuje tím, aby rozvedl (nebo alespoň trochu vysvětlil) některé motivy. Jack má kupříkladu adoptovaného indického syna, který si na tělo lepí nejrůznější předměty a má to být vtipné. Je to trapné. Jackova rodina k sobě domů vezme na pár dní v rámci jakéhosi charitativního projektu bezdomovce a stará se o něho. Jeho úloha je zbytečná, po chvíli zmizí, poté se zase na pár vteřin objeví a tím jeho účast končí. Má to být vtipné, je to trapné. A takhle bych mohl pokračovat dokola. Představitel hlavní dvojrole si ani nedá tu nejmenší práci, aby od sebe obě postavy nějak odlišil. Tudíž mu někdy přeskakuje hlas, otřesně přehrává a hlavně je děsně otravný. A to natolik, že mu přejete něco hodně špatného. Opravdové peklo ale začne ve chvíli, kdy je Jack nucen převléknout se za Jill, aby zachránil jednu pracovní záležitost. Ať se snažíte sebevíc, nemáte nejmenší šanci poznat, jestli sledujete Jill nebo Jacka převlečeného za Jill. Tvůrci si zřejmě mysleli, že je to vtipné. Je to trapné. Doopravdy tu nefunguje vůbec nic a humor je tak laciný a prvoplánový, že byste se za něj styděli i v hodně podnapilém stavu. To, že se tu postavy nevysvětlitelně transportují z místa na místo, už snad ani nestojí za řeč. A nechybí tu ani ta nejnižší a nejodpornější fekální složka, takže se dočkáte i krkání a prdění tak nevkusného, že kroutíte hlavou, co všechno je možné. Nejsmutnější je ale to, že tu hraje Al Pacino! A ještě smutnější je, že hraje sám sebe! Scénář mu navíc přikazuje, že se bláznivě zamiluje do Jill, což je nejen hrozné, ale také perverzní a nedůstojné. A i když je jakkoli dobrý a v každé scéně se Sandlerem je znát, jak ho strká do kapsy, nikterak to jeho účast zde neomlouvá. Kdyby ho aspoň tvůrci nechali hrát někoho jiného než sebe samého, nebylo by to tak k pláči jako v tomto případě. Držitel Oscara tu vypadá unaveně, sešle a působí jako naprostý blázen vytržený z reality. Možná, že to všem na place přišlo vtipné, až se za břicho popadali, na plátně je to jen a jen smutné a dost zoufalé. Tomu, že film stál osmdesát milionů dolarů, se ani nechce věřit. Hodně asi musely spolykat honoráře herců, jinak to vysvětlit nejde. Výsledek je strašně amatérský a něco jako režie (rutinér Dennis Dugan) tu prakticky neexistuje a vše vypadá, jak kdyby bylo natočeno za jeden víkend. Samotné sledování, ač nikterak dlouhé (hodina a půl, ale subjektivně tři), se rovná utrpení a procházce očistcem.

Český trailer filmu Jack a Jill Výsledné dva body, které nakonec udílím, jsou jen a jen za hitový písňový doprovod, absolutně nevýznamná a zbytečná camea několika osob (např. Shaquille O´Neill nebo John McEnroe) a nakonec i za toho Al Pacina, při jehož zoufalé kreaci jsem nevycházel z údivu. Nebýt tohohle, patří Jack a Jill do kolonky zvané odpad.