Recenze: Jeden musí z kola ven

Agenti a špioni jsou ve světě filmu hodně oblíbení. Ať už mluvíme třeba o Ethanu Huntovi, legendárním Jamesi Bondovi nebo jejich humorných protipólech Johnnym Englishovi a Austinu Powersovi. Co si ale budeme povídat, práce skutečných špionů asi vypadá úplně jinak než všechny mise zmiňovaných hrdinů. O tom se ostatně můžete přesvědčit ve filmu Jeden musí z kola ven, který vychází z chválené literární předlohy známého autora Johna le Carrého. V něm jde o to, že v britské tajné službě se na začátku sedmdesátých let objevuje závažné podezření, že se v jejích řadách nachází zrádce. Odhalit ho dostane za úkol předčasně penzionovaný George Smiley, kterého ale nečeká nic jednoduchého. Všechny podezřelé velmi dobře zná a v rámci profesních možností je může dokonce označovat i za něco jako své přátelé. Odkrýt identitu potenciálního "krtka", jak se takovým zrádcům říká, bude nejtěžším oříškem v jeho dosavadní kariéře. Snímek je hollywoodským debutem švédského režiséra Tomase Alfredsona, který stojí hlavně za ze všech stran opěvovaným a chváleným hororem Ať vejde ten pravý z roku 2008. A jde o vskutku pozoruhodný a hodně výjimečný Debut (velké písmeno je záměrně). Na první pohled zaujme už hodně solidní herecké obsazení - Gary Oldman, Colin Firth, Tom Hardy, John Hurt, Toby Jones, Mark Strong - ti všichni se tu objeví, což by mělo být a také je zárukou kvality. Jeden musí z kola ven totiž z velké části stojí právě na hercích a ti tu ukazují svou naprostou extratřídu. Místo, aby spousty věcí vysvětlili sáhodlouhými dialogy, stačí jim několik pohledů a divák naprosto přesně tuší, co se mezi nimi odehrává a na co v danou chvíli myslí. Prostá scéna, kdy čtyři postavy sedí u stolu a jen se na sebe dívají, působí tak dost napínavě, že by jiné filmy mohly závidět. Z větší části je to sice perfektním výběrem herců a jejich uměním, nemalý podíl ale na všem má i režisér. Je až s podivem, co všechno si Alfredson dovolí a hlavně, co všechno mu dokonale vychází. Od začátku vůbec nikam nespěchá a sází na extrémně pomalé tempo a dokonale vytvořenou atmosféru nejistoty, kdy vůbec nikdo netuší, kdo je oním zrádcem. O to divácky atraktivnější snímek je. Ale nejde jen o atmosféru nebo tempo, ohromně zaujme i naprostá detailní preciznost a promyšlenost, s níž tvůrce pracuje. Film je tak dokonale zvládnutý po stránce výpravy, kulis a řemesla, že opravdu budí dojem, že byl natočen v sedmdesátých letech. Tak moc autenticky vypadá. Není to jen díky přesným kulisám, prostředí a kostýmům, ale hlavně také kvůli kamerovým filtrům a hrubšímu zrnu, s nimiž se tu dokonale pracuje. Dlouho jsem neviděl takhle dobově vypiplaný film, troufám si říci, že ani Spielbergův Mnichov na mě takto nepůsobil. A je bohužel paradoxní, že veškeré přednosti jsou zároveň i slabinami celého filmu. Ono úžasné pomalé tempo totiž vydrží po celou dobu (akční scéna tu není ani jedna!) a na diváka se tak valí jedna indicie za druhou a ten nemá absolutně možnost všechno zpracovat a pokusit se přijít na to, kdo je vlastně tím zrádcem. Na zážitku to nikterak zásadně neubírá, jen si zkrátka nemůžete film napoprvé užít tak, jak byste asi chtěli. Ve vší té řemeslné preciznosti vlastně nestačíte sledovat úplně všechno a spousta věcí vám po doběhnutí závěrečných titulků nebude úplně jasná. Většinou se u filmů podle literárních předloh moc nedoporučuje před jeho zhlédnutím přečíst knihu, Jeden musí z kola ven je čestnou výjimkou. Pokud budete již obeznámeni s tím, co vás čeká, užijete si plnohodnotný zážitek a ještě víc tak oceníte režisérovu preciznost a rafinovanost a hlavně se budete orientovat ve všech dějových zvratech. Patříte-li ke zkušenějším angličtinářům, je to jedině dobře, protože film je hodně dialogový a logicky ani ty sebelepší titulky všechno nepřeloží.

Český trailer filmu Jeden musí z kola ven Zásadnější výtky ale k filmu mít nelze, protože je vskutku hodně vydařený a sebevědomě zrealizovaný. Kdyby ho tvůrce o pár minutek zkrátil a dal občas divákovi vydechnout, mohli bychom tu mít dokonalý a bezchybný film. Takhle mu k tomu ještě nepatrný kousíček chybí. Ten ale může klidně zmizet po opakovaném zhlédnutí.