Na čemž bylo nejpozoruhodnější, že ho paradoxně Romové neodmítli, ale vzali ho za svůj, stejně jako před pětadvaceti lety veksláci vzali za své Olmerovo drama Bony a klid. První Bastardi nebyli nijak vydařený film. Trpěli řadou školáckých chyb, klopýtavým tempem, hluchými scénami. Což scenáristovi, producentovi a herci v jedné osobě Tomáši Magnuskovi vyčetl kdekdo a já jsem nebyl výjimkou. Nešlo ale přehlédnout, že Magnusek (pro mě osobně je neuvěřitelné zjevení a do budoucna by se mohl stát Rogerem Cormanem českého filmu - copak není obdivuhodné, že sedmadvacetiletý učitel z Náchoda za tři roky dokáže sehnat peníze na čtyři filmy, natočit je a pustit je do světa?) se s každým filmem lepší a že na sobě pracuje, je schopný sebereflexe. Také proto jsem na konci recenze na první Bastardy vyřkl rozhodnutí, že se nepřidám ke kolegům, kteří ho "odstřelili", a dám mu ještě šanci. A do roka a do dne je tu okamžik, kdy tak dokonce učinit musím. Takže - uděluji Magnuskovi milost. A to i přesto, že mám k jeho novému opusu spoustu výhrad. Učiňme však zákonitostem recenze zadost a řekněme si, o čem dvojka Bastardů je. Někdejší učitel a nyní ředitel školy Majer (Tomáš Magnusek předvádí slušný výkon, byť je škoda, že se pohybuje pouze v jediné poloze uzoufaného štvance), který v prvním díle vzal spravedlnost do vlastních rukou, je na každém kroku pronásledován nejen místním mafiánským klanem Dostálů (nevýrazný Jan Šťastný a zcela zoufalý Jiří "Nikdonenídokonalý" Krampol), ale také novým policistou Karasem (Martin Dejdar). Majer se před nimi snaží unikat, jak se dá, ale marně. Obě dvě strany zákona záhy proti němu získají důkazy a rozhodnou se dostat ho stůj co stůj. Karas do vězení, Dostálovi pod drn. Bastardi svým druhým dílem změnili žánr. A to je jejich největší problém a je to škoda i pro diváky. Právě "sociálnost" prvního dílu stála za jeho diváckým úspěchem. Ta však ve dvojce ustupuje do pozadí a v popředí je krimistory. A v tom právě film selhává. Na jedničce bylo znát, že Tomáš Magnusek problémy soužití Čechů a Romů důvěrně zná, že ví, o čem mluví, ve dvojce však začne stavět kriminálku, což je žánr s řadou pravidel a zákonitostí, která se nesmějí obcházet, a zároveň žánr, který vyžaduje v dnešní "překriminálkované" době značnou tvůrčí fantazii. Té se však snímku nedostává a spíše než druhým Po stopách krve (ať jsme v tuzemských končinách) je instantní německou televizní detektivkou typu 357. dílu Kriminálky Kolín. To nejvíce vynikne v takových situacích, kdy Karas po půlroce svého působení najde klíč k trezůrku po svém předchůdci nalepený pod deskou stolu, teprve tehdy sejf otevře (skutečně by se do něj nepodíval dříve a musel by se spolehnout na hledání klíče?) a najde v něm důkazy proti Majerovi. Nebo když Karas získá vlasy Majera potřebné pro zjištění jeho DNA tak, že je sejme z jeho hřebenu (ovšem: ten leží na třídnicích, které předtím Majer předal kolegům na chodbě, aby je odnesli do sborovny, aniž jim však spolu s nimi dával i ten hřeben, a co víc, i kdyby jim ten hřeben Majer dal, tuto předávku Karas neviděl, takže by nemohl vědět, že hřeben – a tedy i vlasy – skutečně patří Majerovi a ne nějaké náhodné učitelce!). Takže jako kriminálka Bastardi 2 selhávají. A bohužel selhávají i v realizaci. Jak jsem v recenzi jedničky lál Petru Šíchovi za "staromódnost" jeho vyprávění, tak bych ji teď bral, neboť debutující Jan Lengyel sice občas vyčaruje díky své kameramanské minulosti náladotvorné záběry, ale nedokáže na rozdíl od Šíchy udržet příběh pohromadě a nedostatky scénáře zamaskovat sebevědomou filmovostí. À propos scénář: některé logické nedostatky už jsem zmínil, ale zastavme se u něj ještě na chvíli. Stále platí, že Tomáš Magnusek umí dialogy. A nově je třeba říct, že na sobě stále pracuje a je nutno ocenit, že se snažil filmu dodat co nejvíce na dynamičnosti rychlým střídáním scén, náznaky budoucího děje, čímž se mu daří udržovat pozornost, co se stane za chvíli. Bohužel to tentokrát v té rychlosti přehnal. Některé motivy by si totiž zasloužily, aby se u nich zdržel déle. Uvedu tři příklady: 1) Škola vyjede s problematickými žáky na lyžák, což se odbude několika záběry na to, jak lyžují, a pak už se jen mluví o tom, jak se tam žáci změnili, jak šli do sebe, jak byl ten lyžák dobrý nápad. Ale proč se změnili? Co na ně zapůsobilo tak, že se z vlků stali beránky? 2) Když Majerovi kolegyně ukradne mobil pro Dostála, aby se mu na něj mohl napíchnout, Majerovi vůbec nechybí, neřeší, kam mu zmizel, ani že se mu najednou zase objevil. 3) Když Majerovi na auto nastříkají nápisy, že je vrah, prostě je z okna smyje a na dveřích je nechá být a klidně s nimi jezdí po městě, kde to všechny nechá v klidu. Nikdo se ho neptá, co to má znamenat. Ale co nejhůř: kdyby Magnusek scenárista dal Magnuskovi herci možnost nechat ho zoufale se snažit nápis z karoserie odstranit, zakrýt, přiblížil by ho divákovi, který by jeho beznaděj prožil s ním. Takto ho to nechá emocionálně chladným. Navzdory tomu všemu ale nevnímám Bastardy 2 jako absolutní nepodarek, ale jen jako nepovedený pokus o kriminálku, což je žánr, na kterém si u nás už vylámal zuby kdejaký tvůrce. Každopádně jsem docela zvědavý, jak se vyvine třetí díl, který nás čeká v příštím roce a kterým se příběh učitele Majera uzavře. Mohl bych tu skončit, ale neskončím, protože se musím vymezit vůči té části svých kolegů, kteří se rozhodli na druhých Bastardech předvést svůj ostrovtip a dokazovat si na nich svou nadřazenost. Aby dokladovali průměrnost Bastardů, srovnávají je například s filmem Kdysi byli bojovníky. Mohu chápat volání po skutečně objektivním zmapování romské problematiky, ale od Bastardů ho přece nemohou očekávat, neboť film Vincenta Warda byl artový, zatímco Bastardi 2 jsou snímek komerční. S takovou bychom se mohli ohradit také vůči Transformers, že jejich zodpovědný přístup k recyklaci elektroodpadu je zcela nulový...

Český trailer filmu Bastardi 2 A když pak jeden z kritiků dokonce napíše: "Možná nechápe (myšleno Tomáš Magnusek), že se lidé smějí jeho morbidní obezitě, která už dávno není roztomilá...,“ nejde o hodnocení hereckého výkonu, ale o prachsprostý podpásový výsměch vzhledu. To už nemá s kritikou nic společného. To je pouhá onanie filmového intelektuála, kterou se, Tomáši Magnusku, nedejte znechutit.