Recenze: Kung Fu Panda 2

Podtitulek by klidně mohl nést název Kung-fu versus Freud. Po tentokrát bojuje se svou minulostí, konkrétně se šokujícím faktem, že jeho milovaný otec (houser, takže jistě chápete, že Po je duševně pomalejší) jej adoptoval poté, co ho našel jako mládě v koši se zeleninou. Doufejme, že to nebyly okurky (či rajčata nebo salát) ze Španělska. Zkrátka hluboké freudovské drama, v němž jsou kořeny problémů pevně zakotveny ve strastiplném dětství. Snad aby si dětičky vážily rodičů, kteří vedle nich v kině sedí, koukají na hodinky a hlídají, jestli si jejich Tomášek nevylil do klína kolu. Po a jeho kamarádi, jakási správná pětka, jsou nesmrtelná ochranka jejich malého světa. Všechno funguje jako na drátku. Protože by si ale producenti od Dreamworks nekoupili nové lamborghini a nedobyli čínský trh, je nutné do té pandí pohody hodit granát. Tentokrát v podobě záporáka, pavího Iron Mana lorda Shena, který se vrátil do města, jemuž přísahal strašnou pomstu. A vrátil se se zbraní strašnější než kung-fu. Pokud čekáte atomový arzenál nebo antrax, budete zklamáni, protože se jedná o výlet do smrtonosné minulosti - obyčejný kanon. Za normálních okolností by to pro Poa byla hračka, ale teď ho zavalily další zásadní úkoly: najít vnitřní rovnováhu, o níž mu zasněně vypráví jeho mistr kung-fu, a především zjistit tajemství svého dětství, které zná jen předmětný zloduch. Naštěstí má Po na své straně kamarády - prastarého mistra kung-fu, který působí jako Yoda melancholik, a milujícího otce, se kterým má až nezdravě incestní vztah. A proti sobě parádního protihráče: zlý páv Shen patří do rodu báječných záporáků. Je směšný až komický, dostatečně hrozivý, ale přesto smrtelně vážně vyhlašuje, že kung-fu je mrtvé. Výtečným tahem bylo i pořídit mu sidekicka v podobě potrhlé vědmy. Ne nadarmo se říká, že dobrý film nedělá perfektní hrdina, ale perfektní zloduch. Pokud jste fanoušci Jackieho Chana, neubráníte se smíchu nad tím, co si v Dreamworks představují pod pojmem kung-fu. Po lítá jako černobílá chlupatá koule, kterou někdo vyhodil do vzduchu. A znovu. A ještě jednou. Choreograficky tak bojové umění připomíná letecký den na Ruzyni, za masité podpory soundtracku z bezchybné továrny Hanse Zimmera. Jako by to promítač pustil zrychleně. Tomu napomáhá i fakt, že se film odehrává ve dvou prostředích - flashbacky přinášejí tklivý příběh rozkošného pandího miminka, nad kterým se budou dívenky a jejich maminky upištěně rozplývat, zbytek působí jako adrenalinový zábavní park plný soubojů, výkopů a letecké akrobacie. Z vedlejších postav dostala více životního prostoru jen tygřice - a v několika scénách to vypadá, jako kdyby si scenáristé pohrávali s myšlenkou, že mezi Larou Croft a medvídkem rozvinou romantický vztah. Což by působilo zvráceně, když uvážíme, že Poa v originále mluví Jack Black, kterého by si Angelina Jolie dala k snídani. Nejlépe tak funguje postava přičinlivého otce, který se otáčí ve svém čínském bistru a hází jednu hlášku za druhou. Že by lehká parodie na praktiky obchodníků made in China? Kung Fu panda zároveň funguje jako přiléhavá metafora pro svého rodiče, studio Dreamworks. To je ve světě animáků jako panda ve světě kung-fu. Je úplně jasné, že na opravdovou špičku, kde se svou animací a příběhy trůní Pixar, nedosáhne, stejně jako obézní plyšová panda nedosáhne rychlosti, obratnosti a síly své tygří kamarádky. Proto hledá své silné stránky jinde. Především v roztomilých zvířátkách a humoru, často s podvratnými narážkami pro dospělé. Ale vtip, jak ukázala série Shrek, funguje jenom jednou. První Panda byl filmem, u kterého se děti i rodiče svorně bavili, druhý díl je snímkem, u kterého se děti budou bavit a dospělí ho přežijí bez většího utrpení. Působí však ironicky, že film, v němž medvěd bambusový hledal vnitřní rovnováhu, sám sebe neubalancoval a spadl až po kolena do vod průměru. A je to škoda - vždyť pandy jsou už tak kriticky ohrožený druh. P. S.: Zábavný byl komentář jedné dvanáctileté dívenky, která prohlásila, že jí to připadalo úplně jako Jsem číslo čtyři. Když jsem se naivně zeptala v čem, řekla: "Taky je tu holka cool a mnohem drsnější než kluk." Teprve poté jsem si uvědomila, že i animák může mít feministickou interpretaci. Zvlášť když jej režíruje žena...