Sledujte filmserver.cz také na Facebooku!
Přihlásit Přihlásit přes Facebook | Registrovat
Sunset Blvd.

Stroj času: Sunset Blvd.

Vydáno: 28.04.2011 19:00 v sekci Recenze | Stroj času - Leoš Medřický | foto: Paramount Pictures

Hollywoodská ulice privilegovaných dala název komedii Billyho Wildera, černé jako peklo. Temné love story, jízlivé satiře na Hollywood a nostalgickému posmrknutí nad ztracenými časy, kdy filmy byly ještě "velké".

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Norma Desmond bývala filmovou hvězdou. Tak zářivou, že kvůli ní mocní muži páchali sebevraždy. Ale to bylo v časech, kdy Lindbergh přeletěl přes Atlantik, kdy byl naživu Rudolph Valentino a filmy byly nevinné. A němé. Dnes je Normě Desmond rovných padesát a už dvacet let nenávidí slova, třebaže jimi sama umí hrozit, naříkat i zraňovat. Zvukovému filmu klade za vinu svůj ústup ze slávy, a žijíc ve skanzenu starých časů se zádumčivým komorníkem Maxem, trvá na svém sebeklamu, že mluvený film je pouhá krátkodobá móda, která pomine, jakmile ji publikum spatří v nové roli a začne dychtit po dalších. Salome, to bude ta správná látka k důstojnému návratu. Ale kdo ji napíše?
Možná muž, který celý tento příběh vypráví a jehož očima ho sledujeme, třebaže je mrtvý. Zaživa se jmenoval Joe Gillis a byl neúspěšným scenáristou béčkových filmů. Vždycky toužil mít vlastní bazén a byl ochoten pro to leccos udělat. Teď, když v něm bezvládně plave se třemi průstřely v břiše, přišel čas ohlédnout se a zhodnotit, jak k tomu došlo a zda to stálo za to. Dlužil každému, na koho se podíval, a proto se příliš nebránil ubytovat se v pompézním domě zjevně pomatené Normy Desmond a podílet se na scénáři jejího "návratu". "Byla jste velká herečka," prohodil při jejich prvním setkání. "Já JSEM velká herečka!" opravila ho přísně. "To filmy jsou teď malé." Kdyby jen tušil, že se této dámě nestane jen spoluautorem, ale také gigolem, hračkou a divákem... Především divákem. Jediným, kterého má.
Oportunismus a jeho následky. Červená nit, kterou je protkána celá filmografie Billyho Wildera. Alkoholové drama Ztracený víkend (1945) nebo převleková komedie Někdo to rád horké (1959) se mu ale jistě prosazovaly lépe než záměr demaskovat interní zvyklosti samotného Hollywoodu a hlavními postavami učinit tři jeho vyvržence. Nebylo snadné ani vhodně film obsadit. Role Joea Gillise byla napsána s představou Montgomeryho Clifta, který ji také přijal, než mu tento riskantní krok rozmluvil jeho agent. Nahradil ho toho času stagnující William Holden, který neměl co ztratit, a jeho ležérní projev skvěle kontrastuje s mimickou a gestickou expresivitou hlavní ženské hvězdy. Ani Gloria Swanson přitom nebyla pro roli Normy zdaleka první volbou.
Myšlenku vzkřísit z mrtvých Mae West, sexsymbol z dvojsmyslných komedií přelomu dvacátých a třicátých let, Wilder brzy opustil kvůli nepřijatelnému zvyku herečky přepisovat si scénáře na míru a na úkor ostatních postav. Navíc bylo sporné, zda je ideální představitelkou "němé" hvězdy žena, kterou proslavily hlavně dvojsmyslné dialogy. S herečkami němé éry to ale také nebylo snadné. Polu Negri vyšachoval nežádoucí polský akcent, Mary Pickford byla nabídkou zděšena. Zato Gloria Swanson ji přijala docela klidně a původně s představou, že bude hrát epizodní roli. Co jiného by od ní Wilder mohl chtít, říkala si, vždyť deset let nic nenatočila. Litovat věru nemusela, Sunset Blvd. je bezkonkurenčně nejslavnější film její kariéry. S poněkud trpčími pocity mohl ke stejné bilanci dospět také představitel Maxe, někdejší režisér Erich von Stroheim, kterého Wilder obsadil už dříve do role maršála Rommela v dobrodružném filmu Pět hrobů u Káhiry (1943).
Kdyby byli všichni zúčastnění stejně psychicky labilní jako Norma Desmond, Sunset Blvd. se jim mohl stát buď zajímavou terapií, nebo naopak příčinou k budoucí terapii. Souvislostí mezi herci i samotným Wilderem a fiktivními postavami filmu, často jen letmo naznačených v dialozích, se totiž najde tolik, až z toho místy zamrazí. Režisér Cecil B. DeMille, hrající ve filmu Cecila B. DeMilla, objevitele a stěžejního režiséra Normy Desmond, byl ve skutečnosti objevitelem a stěžejním režisérem Glorie Swanson. Norma hraje poker se třemi povědomými starými tvářemi, kterým Joe říká voskové figuríny a které jsou jako němá výčitka obsazeni třemi zapomenutými hvězdami němých filmů. A roličku novinářky, s gustem ohlašující redakci vraždu v domě slavné herečky, nehraje nikdo jiný než Heda Hopper, neblaze proslulá a kdysi velmi vlivná bulvární novinářka. Pro pamětníky a zasvěcené to byla věru pikantní podívaná.
Gloria Swanson byla skutečnou hvězdou němého filmu, navíc takovou, která se zázračně vyhnula zaškatulkování a v pravidelných intervalech střídala vážné i komediální role. Režijnímu věhlasu Ericha von Stroheima za téže éry konkurovali jen D. W. Griffith a Cecil B.DeMille. Kariéru Ericha i Glorie ale potopil společný film. Po komerčním úspěchu snímku The Wedding March (1928) dostal von Stroheim větší volnost a prosadil do realizace rozmáchlé historické drama Queen Kelly (1929). Stopáž filmu odhadoval přibližně na sedm hodin a odmítal ze své vize ustoupit. Extrémně dlouhé a produkčně náročné natáčení plné konfliktů nebylo nikdy dokončeno, film byl proti režisérově vůli drasticky sestřižen a všechny investované peníze přišly vniveč. Tři následující pokusy o reparát dopadly neslavně a Erich von Stroheim se nadále živil jako herec vedlejších rolí (kvůli akcentu a typu převážně zlých Němců). Jeho hvězda Gloria Swanson se s ním rozkmotřila, ubylo jí příležitostí a po čase továrnu na sny zcela opustila. Jejich filmový vztah v Sunset Blvd. a zejména scéna se soukromou projekcí právě oné prokleté Queen Kelly (von Stroheimův nápad) tím získávají zcela nové souvislosti.
Postava neúspěšného scenáristy Joea Gillise rezonuje jak s Wilderovou vlastní zkušeností (sám byl dlouhá léta nájemným scenáristou, závislým na momentálních módách a rozmarech producentů, a stejně jako Gillis nebyl schopen nic napsat sám, bez vhodného spoluautora), tak i se soudobou situací Williama Holdena. Herec, který se stal v roce 1939 ze dne na den hvězdou díky dnes už zapomenutému boxerskému dramatu Golden Boy, šel sice v následující dekádě z filmu do filmu, ale žádný z nich nebyl výrazně úspěšný. Na Holdena zvolna sedal prach a byl to právě Sunset Blvd., který znovu nastartoval jeho kariéru. O Glorii Swanson se to bohužel říci nedá. Dostávala sice nabídky, ale ke své smůle jen na další a další variace Normy Desmond. Přijala jen jednu z nich. Roli stárnoucí herečky v komedii Three For Bedroom C (1952), zcela přehlédnuté kritikou i diváky. Výpravná italská komedie Mio figlio Nerone (1956), kde hrála matku císaře Nera (Alberto Sordi), se zase dostala do americké distribuce až v 60. letech. Norma Desmond tak navždy zůstala její životní rolí.
Typicky ironický odstup Billyho Wildera od hrdinů a jejich pinožení je přítomen i zde, především ve víceznačných dialozích a sarkastickém voiceoveru, který glosuje dramatický děj s jízlivým nadhledem. Přesto se Sunset Blvd. zdá ve srovnání s ostatními Billyho kousky jaksi osobnější a přes všechen cynismus dokonce laskavější. Jistě, Norma Desmond je hysterická starší žena, neschopná smířit se s postupujícím časem, a tak trochu upírka, která tyje z mládí a energie vydržovaného mladšího muže. Pokud se vám z výše uvedeného popisu jeví jako nenáviděníhodná harpyje, budete překvapeni, kolik sympatií a porozumění ve vás její osud vyvolá. Totéž platí o Joeu Gillisovi, přestože je to zcyničtělý oportunista, dávno zbavený dřívějších ideálů a ochotný hodně slevit ze své sebeúcty. Ale protože jsou on, Norma i Max, jehož tajemství a celou úlohu ve filmu se nesluší odtajňovat, v první řadě oběťmi nepříznivých okolností, Wilder spíše konstatuje, čím se stali a proč, než aby je soudil.
Dobový ohlas filmu byl velice nejednotný už v pouhé diagnóze žánru. Sunset Blvd. je dodnes pro někoho černou komedií, pro jiného dramatem či filmem noir. Zkazky o dobovém pohoršení nad prolomením tabu o útrobách Hollywoodu jsou ale nejspíš trochu přehnané a často opřené jen o fakt, že v oscarovém klání dala většina akademiků přednost dramatu Vše o Evě, které se dnes jeví malinko omšele. Kvality Sunset Blvd. byly příliš očividné, aby je mohl kdokoli popřít, a s léty dál získává na prestiži. V nejrůznějších anketách o nejlepší film všech dob se často střídá na první příčce s Občanem Kanem. K jisté renesanci filmu došlo také v 90. letech, kdy byl v Los Angeles a později na Broadwayi uveden stejnojmenný muzikál Andrewa Lloyda Webbera s Glenn Close v roli Normy Desmond.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Kinopremiéry: 13. týden
Kinopremiéry: Godzilla, Kong a Gump obsluhují anglického krále a prožívají dokonalé dny Poslední březnové premiéry jsou především ve znamení návratu dvou monster a jednoho zvířátka. Na plátnech si to znovu rozdají Godzilla a Kong, diváckým hitem ovšem nepochybně bude pokračování dobrodružství psa Gumpa.... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 07:30 v sekci Radar | Kinopremiéry
0
Top 20 ČR: 12. týden
Top 20 ČR: Čechy zajímá jen Duna a Sladký život V českých kinech se stále nejvíce chodí na americký trhák Duna a na českou komedii Sladký život. Zájem je také o animák o Kung Fu Pandě. čtěte zde
Vydáno: 26.03.2024 07:30 v sekci Komentáře | Top 20 ČR
0
Box office: 12. víkend
Box office: Koho zavoláte? V amerických kinech proběhla o víkendu premiéra nového dílů Krotitelů duchů, který ovládl víkendové tržby a posunul celou franšízu do klubu miliardářů. čtěte zde
Vydáno: 25.03.2024 07:30 v sekci Komentáře | Box office
0
TV tipy: 22. 3. 2024 - 28. 3. 2024
TV tipy: Žena v táboře tygrů sepisuje čtvrtý protokol a hledá zelený led S končícím březnem v televizích nejvíce překvapí zařazení dvou absolutně neznámých britských thrillerů z osmdesátých let. Největším diváckým lákadlem ale nejspíš bude premiérové uvedení dramedie Hodně štěstí, pane... čtěte zde
Vydáno: 22.03.2024 07:30 v sekci Radar | TV tipy
0
Kinopremiéry: 12. týden
Kinopremiéry: Neposkvrněné panenky na útěku z Utopie I v tomto týdnu je v kinech čas na dohánění restů, protože žádná z premiér nemá velký divácky potenciál a je spíše pro hrstku fanoušků. To platí jak pro novinku Ethana Coena, tak pro horor Neposkvrněná se Sydney Sweeney. čtěte zde
Vydáno: 20.03.2024 07:30 v sekci Radar | Kinopremiéry
0

PREMIÉRA TÝDNE   09/2024

Duna: Část druhá
8/10

Snímek Denise Villeneuva zručně převedl mnohovrstevnatou a významově i dějově komplikovanou románovou předlohu do unikátní filmové podoby poctivého blockbusteru, jenž nestojí jen na akčních atrakcích.

AKTUÁLNĚ V KINECH

Kompletní seznam kinopremiér naleznete zde.

TV TIPY

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ FILMY (poslední týden)

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ OSOBY (poslední týden)

filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
filmserver.cz - o filmech víme vše
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu