Recenze: Thor

Být, či nebýt, ptal se zoufalý dánský kralevic Hamlet. Bít, či zabít, ptá se arogantní následník trůnu z fantaskní říše Asgardu Thor, nabitý adrenalinem a touhou rozcupovat mrazivé obry na ledové kostičky. Co spolu tahle princátka mají společného? Inu, oba je v jejich zápolení s osudem režíroval Kenneth Branagh, intelektuálům známý coby britský národní poklad z Královské shakespearovské společnosti a dětem jako narcistní profesor Zlatoslav Lockhart z Harryho Pottera. Jak si ale tenhle ostrovní arťák poradil s marvelovskou komiksovou látkou? Brilantně - v duchu zásady "rozděl a panuj". Riskantní sázka se vyplatila. Příběh kladivouna Thora je rozetnut do dvou světů. Mýtický temný Asgard je jako vystřižený z antických tragédií. Nechybí vášeň, zrada, souboje o trůn, freudovské motivy a zákulisní pletichy na pozadí dechberoucích scenérií. Zkrátka starouš Shakespeare ve vesmírném kabátku. Pozemská výseč příběhu zase operuje na důsledně lehké komediální základně. Což je chytré, protože aklimatizace oslabeného boha mezi pozemšťany plodí třeskutě vtipné situace. Tu přiletí dobře mířené kladivo, tu ostře cílená hláška, tu se zavlní gravitační pole, když Thora skolí jeho řecký kolega Amor. Ale než se ponoříme hlouběji, povíme si něco k základní premise marvelovského eposu: božský norský válečník Thor (perfektně vyrýsovaný Chris Hemsworth) je královský syn, nezodpovědný cholerik s magickým kladivem Mjolnir. Má úlisného bratra Lokiho, což je zvlášť vyvedený kříženec mezi Jagem a Voldemortem, a dokonalého stárnoucího otce Odina, kterému nechybějí válečnické ostruhy ani diplomatická moudrost, s níž šéfuje všem devíti světům. Vyloženě nešťastná kombinace, která plní ordinace psychoanalytiků na Manhattanu. Místo měkkého gauče má ale Thor k dispozici bandu sidekicků, kteří mu hlídají záda, když nějaký (tedy každý) z jeho nedomyšlených plánů vybouchne. Ten poslední dost katastrofálním způsobem, takže ho velectěný otec zbaví superschopností (v naší realitě by ho vydědil jako Paris Hilton) a vyhodí ho i s kladivem na Zemi, která je pro ostatní vesmírné bytosti synonymem pekla. Thor je ale jako každý neřád klikař, takže když už má tu smůlu, že spadne někam do Nového Mexika, sklání se nad ním překrásná Natalie Portman v roli zarputilé astrofyzičky Jane. To už nezní jako očistec, no ne? Vědkyně nejprve neuměle předstírá, že ji tenhle astroboy zajímá jen jako vědecký objekt, ale když si norský meteorit sundá tričko a ukáže zatraceně povedenou muskulaturu endomorfa, promění se v naivní roztleskávačku, co právě potkala kapitána vesmírného týmu. Následkem toho ze sebe přestane sypat fyzikální konstanty a začne kmitat řasami viditelně nepovolenou rychlostí. Milá Jane se svým týmem (mentor Stellan Skarsgard a praštěná politoložka Kat Dennings) touží prokázat existenci Einstein-Rosenova mostu, Thor chce zpátky svůj mocný nástroj a vrátit se šupem nahoru na trůn, kde mezitím úřaduje proradný bratr Loki. Někde cestou nad kvantovou fyzikou zjistí, že mezidruhová setkání produkují i slušnou chemii, a věci se začnou komplikovat. Někdo tomu říká věda, někdo magie. A Branagh umí smiřovat oboje a perfektně kočíruje Thora v paralelních světech za magického hudebního doprovodu Patricka Doylea. Přepínání mezi dvorskými intrikami a lítými boji a pozemskými trablemi s láskou a starým známým S.H.I.E.L.D.em nečekaně funguje. Omračující vizuály, chytře postavené akční zabijačky, vypointované souboje a epické momenty vévodí fantaskní části, zatímco na Zemi hraje prim humor, všeobecná paranoia a zábavná bezmocnost mocných. Komickým running-jokem je postava agenta Coulsona, který funguje jako styčná spojka mezi marvelovskými héroji. (Jedna z nejvtipnějších scén s odkazem na Iron Mana vznikne, když před šokovanými agenty přistane obří robotická potvora a jakýsi pěšák se zeptá Coulsona: "To je nějaká Starkova hračka?" A Coulson posmutněle odpoví - a je v tom celá tíha pěšáka, co má na starosti nezbedné superhrdiny: "Netuším. Nikdy mi nic neřekne.") Nejzásadnějším přínosem Branagha filmu je ale jednoznačně práce s charaktery. Tam, kde by mnoho jiných pojalo postavy jako papírové ploštice, tam docílil toho, že jejich postavy mají i třetí rozměr, hlubší motivace a trademarkové rysy. Slabou stránkou je naopak nevyvážená kvalita akčních scén. Choreografie z pozemské části vypadá jako boxerská mateřinka pro začátečníky a kamera tempo soubojů krutě nestíhá, což zamrzí zejména v okamžicích, kdy blonďatá vrba mlátička za mocného řevu utíká ze záběru a vidíme jen mihnoucí se kštici či detail na vypracovaný lýtkový sval. Thor ale rozhodně není jen reklama na nejbližší posilovnu, ostatně pro podobnou metamorfózu potřebujete mít vskutku nadpozemské geny. Branagh z Thora udělal onoho hrdinu, o kterém beze zbytku platí more than meets the eye. Vytesal komiksáka s nekomiksově vrstevnatou osobností, vesmírného coolturistu s mozkem a vtipem, který si na rozdíl od Iron Mana svůj úděl nezvolil, ale statečně se se svým určeným osudem pere. Na rozdíl od hvězdné aureoly "Železňáka" nebude Thor miláčkem davů ani zachráncem zatoulaných koťátek jako dobrý soused Spiderman. Ale je jiný než ostatní a má megakladivo. Navíc ani vedlejší postavy tu nejsou jen tak do počtu, každá má nějaký trademark, díky kterému si ji zapamatujete. Hopkins coby všeotec Odin budí patřičný respekt, tragický osud zase komplikuje původně černobíle záporáckou postavu Lokiho. Nejzajímavějším Arsgarďanem, který zpochybní tradiční význam slova loajalita, je strážce brány jménem Heimdal. Pozemští červi dopadli trochu hůř. Natalie Portman sice hraje vědkyni s IQ nerdovského matfyzáka, ale zároveň asi nejjednodušší postavu své kariéry, jež hořekuje nad tím, že jí stínová tajná organizace S.H.I.E.L.D. zničila celoživotní vědecké dílo - ve stařešinském věku třiceti let! - a vzápětí svléká očima božského samce. V českém dabingu se jí navíc několikrát povedl rozkošný dvojsmysl svézt / svést. Je to extrémně cheesy, ale co byste chtěli od filmu, kde se skandinávská božstva beztrestně cpou hamburgery a pošuci pořádají chillout party v kráteru kolem kladiva. Přes všechnu chválu v předchozích odstavcích je třeba přiznat, že od Thora se zásadní komiksové (r)evoluce nedočkáte. Pravidla žánru nijak nemění, ani si s nimi nepohrává, je to "jen" povedená představovačka jednoho kladivobijce, což ale na popcornový spektákl rozhodně není málo. A když už jsme u toho kladiva, falického symbolu moci, magie a sexu - když ho Thorův otec vyhodí na Zemi a oslabený válečník nezvládne vytáhnout svůj magický úd z betonu, působí ona scéna jako metafora superhrdinské slabosti a impotence. Tenhle film ale naštěstí po všech stránkách potencí doslova překypuje. A řekněte sami, kdo by to byl řekl, že Kenneth Branagh do toho umí takhle bušit?! P. S.: Neodcházejte předčasně, potitulková sekvence nabízí parádní vnadidlo na superhrdinskou marvelovskou týmovku The Avengers. A pokud máte zbytečných pár set milionů na kontě, investujte, akcie Marvelu stoupají každým dalším úderem Thorova kladiva.