Reklama

Recenze: Opojně provokativní Climax je filmovým ekvivalentem drogového rauše

Vydáno: 30.10.2018 13:00 - Jan Varga

S čím že to režisér Gaspar Noé sklízí úspěchy? S tanečním psychedelickým hororem o halucinogenní sangrii, která udělá z účinkujících taneční show blouznící trosky, propadající se do několikaúrovňových nočních můr.

ClimaxRecenzoval/a Jan Varga dne 30.10.2018 13:00. S čím že to režisér Gaspar Noé sklízí úspěchy? S tanečním psychedelickým hororem o halucinogenní sangrii, která udělá z účinkujících taneční show blouznící trosky, propadající se do několikaúrovňových nočních můr. Hodnocení: 4
Climax
Climax
Drama / Horror / Thriller / Hudební
USA, 2018 , 95 min.

Režie: Gaspar Noé
Kamera: Benoît Debie
Herci: Sofia Boutella, Romain Guillermic, Souheila Yacoub, Kiddy Smile, Claude Gajan Maull, Giselle Palmer, Taylor Kastle, Thea Carla Schott, Sharleen Temple, Lea Vlamos, Alaia Alsafir, Kendall Mugler, Lakdhar Dridi, Adrien Sissoko, Mamadou Bathily

Česká premiéra: 01.11.2018

Hodnocení: 8/10

Distributor: Aerofilms

Fotografie z filmu Climax / ClimaxKontroverzní umělec a provokatér Gaspar Noé napsal a natočil svůj nový francouzský snímek Climax jako kombinaci psychedelického hororu a tanečního filmu a s touto směsí vytřel zrak divákům v Cannes (a nedávno zvítězil na festivalu ve španělském Sitges). Sleduje v něm skupinu zhruba třiceti tanečníků a tanečnic, kteří pořádají po úspěšném tréninku na turné po USA soukromý závěrečný večírek, a jimž někdo okoření občerstvení v čele se sangrií nějakou drogou (pravděpodobně éčkem nebo LSD), která jim všem zamotá hlavu a uvrhne je do halucinogenního deliria.

Kdo už něco od Gaspara Noého viděl, tomu může Climax připadat jako fantastická podívaná poskládaná z režisérových tradičních osobitých trademarků, které systematicky roztrousil po tanečním mejdanu a cíleně tak stvořil apokalyptické pásmo horečnatých nočních můr s prakticky nulovým dějem, ale maximální efektností. Na začátku pobaví nekonvenčním úvodem, v němž proběhnou odzadu nejprve závěrečné titulky (a název filmu se objeví až někdy v polovině), vystřídané dlouhou statickou scénou, v níž se všechny postavy krátce představují. Následně uhrane poutavě nasnímanými tanečními čísly (hypnoticky dokonalé úvodní vystoupení je čistě extatickým zážitkem), v půli přerušenými pásmem dialogů. No a po zbytek stopáže už „jen“ rozrušuje obecenstvo pozvolna stupňovanou, vizuálně extravagantní a experimentální dravou hudební jízdou s postavami propadajícími se do různých úrovní blouznění za doprovodu velkolepé kameramanské show s epileptickou choreografií.
 
Sofia Boutella ve filmu Climax / ClimaxPokud s Noého filmografií obeznámeni nejste, bude to o něco složitější, a v takovém případě bude film do značné míry možná i zkouškou toho, kam až jste v cestě za netradičním filmovým prožitkem ochotni zajít a kam až sahá vaše divácká výdrž (ale ani tak bych vás neodrazoval, protože jde o prožitek natolik výrazný a odlišný od čehokoli jiného, že to stojí za to zkusit). Sledovat filmy Gaspara Noého je totiž jako objevovat nové formy komunikace, přičemž v Climaxu ještě tento originální a svérázný filmař mluví několika jazyky naráz.
 
Taneční kreace jsou sice úžasné, natáčené často v dlouhých a téměř nehybných záběrech s minimálním množstvím střihů, a levou zadní strkají do kapsy většinu toho, co nabízí např. série Let´s Dance, ale když jich vidíte více než deset minut v kuse, už se vám mohou snadno přejíst. Jindy jsou zas střihy naopak záměrně zvýrazněny a protaženy do podoby černě probleskujících oddělovačů, závěr zas kulminuje stroboskopickou sekvencí. Druhá polovina filmu pak sestává převážně z jednoho předlouhého krkolomného záběru (42 minut), v němž kamera proplouvá místnostmi, kde se míhají agonické postavy na špatném tripu v přemrštěných obrazech přeludů, brutalit, orgií a nejrůznějšího vyvádění s elektronickým soundtrackem na pozadí.

Sofia Boutella ve filmu Climax / ClimaxNicméně jakkoli bláznivě a divoce to zní, tak Climax kupodivu působí na Noého standardy ještě relativně umírněně. Původem argentinský režisér a scenárista si totiž tentokrát hlavně pohrává s filmovou formou, remixuje elementy, které si stihl vyzkoušet již dříve, a splétá z nich zábavnou a kuriózní atrakci plnou nezapomenutelných momentů, avšak s ničím vyloženě šokujícím, novým, odvážným nebo mimořádně kontroverzním nepřichází. O žádný hlubší význam než o metaforický obraz rozpadu civilizované společnosti na omezeném prostoru tanečního parketu, několika pokojů a dlouhé chodby se ani nepokouší, ani se příliš nesnaží překonávat čistě fyzické výjevy typu patnáctiminutového znásilnění ve Zvráceném nebo scén natáčených zevnitř vagíny ve Vejdi do prázdna nebo v Love. Většina provokatérství se odehrává pouze na úrovni úspěšné snahy zahltit divákovy smysly všemi dostupnými prostředky a natočit filmový ekvivalent drogového rauše. Přesto se Climax v rámci Noého filmografie řadí k tomu nejlepšímu a navíc je z jeho filmů tím nejdynamičtějším a nejsvižnějším.
 
Fotografie z filmu Climax / ClimaxPozoruhodným novým nápadem je akorát záběr na poličku s desítkami VHS filmů a knížek, na jejichž hřbety se můžete v jedné scéně v úvodu snímku dostatečně dlouho vynadívat (jsou tam věci jako Suspiria Daria ArgentaPosedlost  Andrzeje Żuławskiho, Mazací hlava Davida Lynche nebo Saló aneb 120 dnů sodomy od Pasoliniho) a pak přemýšlet, jakým způsobem na ně Climax odkazuje, případně jaký mají vztah k režisérovým starším filmům, protože jde patrně o Noého oblíbené filmové a literární počiny, jenž ho v jeho díle výrazně inspirovaly.
 
Climax je tudíž i vytříbenou poctou režisérovým filmovým a knižním vzorům a z hlediska celkové atmosféry příjemně nepříjemnou a zvrhlou, leč uhrančivou laskominou na hranici vědomí. Noé míchá sangríi na míru a servíruje ji v podobě podmanivého, kinetického a progresivního uměleckého filmu, jemuž lze ledacos vytýkat, ovšem důvodů, proč jej obdivovat, je podstatně víc. Mezi ony výtky se navíc řadí to, co je Noému vytýkáno s železnou pravidelností u každého jeho nového filmu, a sice problém s občas neúnosnou délkou záběrů, související s neschopností utnout scénu včas, a narcistické zahledění do sebe samého a do zjevně oblíbených konkrétních formálních prostředků, které dokolečka recykluje.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Český trailer k filmu Climax


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY