Prodavačka v supermarketu Audrey (Mila Kunis) jednoho dne zjistí, že její ex-přítel, který jí dal před pár dny sbohem, je ve skutečnosti tajný agent CIA. Nechal si u ní však tajemný předmět, po němž pase několik dalších agentů a členů teroristické organizace. Audrey se tudíž se svou nejlepší kamarádkou Morgan (Kate McKinnon) vydává do Vídně, kde se obě ženy ocitnou uprostřed mezinárodního spiknutí.Na americké akční komedii Špion, který mi dal kopačky, jejíž název zjevně parodicky odkazuje k jednomu ze starších dobrodružství Jamese Bonda, je zajímavé to, že jde o plně ženský film – jeho hlavními hrdinkami jsou dvě třicátnice a natočila jej též žena. Před čtyřmi lety celovečerně debutující filmařka Susanna Fogel, která snímek režírovala a spolu s kolegou Davidem Isersonem i napsala scénář, zároveň udělala z postavy Morgan feministku a film pojala v duchu hesla „když si ženy něco zamanou, tak dokážou všechno na světě“ (a dokonce na tohle téma zazní citát od Michelle Obama), což pak v příběhu dokazují obě hlavní hrdinky, které si usmyslí, že budou tajnými agentkami, a také se jimi lusknutím prstu stanou.
Bizarní nicméně je, že ačkoli film šíří takovéto poselství o nekonečnosti ženských schopností, vůle a síly (což je chvalitebné), tak jsou Audrey i Morgan ve filmu stylizovány do podoby stereotypních stupidních Američanek, které nepoznají veřejnou knihovnu, ani když stojí přímo v ní, ale přitom se dokáží hned napoprvé skvěle ohánět s revolverem, protože hrály hodně střílecích videoher. Měly by být živoucími důkazy toho, že ženy jsou všehoschopné, ale zároveň přitom slouží jako zdroj jednoduchého humoru ve scénách, kdy třeba v drahé vídeňské nóbl restauraci dostanou záchvat průjmu, nebo upištěně zmatkují a panikaří tváří v tvář automobilu s manuální převodovkou.Tahle obsahová nejednotnost se následně promítá do celého filmu, který by rád fungoval jako špionská komedie utahující si ze špionážního žánru, ale přitom se mu nedaří přijít s promyšlenou zápletkou, do níž by se divák dokázal jakkoli zainteresovat, a ani nenabízí dostatek humoru, jenž by si pohrával se žánrovými klišé – což jsou v podstatě ve filmu tohoto typu základy. Líný a nenápaditý děj neuspořádaně ubíhá nejasným směrem, přičemž až do dvou třetin filmu není zřejmé, co je vlastně v sázce (resp. kvůli čemu jdou všichni hlavním hrdinkám po krku). Téměř všechny vedlejší postavy v určité fázi příběhu obě hrdinky nečekaně podrazí (fakt skoro všechny, takže divákovi začne být záhy šumafuk, co se bude dít dál) a hlavně, aby vůbec mělo ženské duo nějakou šanci přežít, tak všichni záporáci musejí být totální idioti a směšní podivíni (včetně zakomplexované náctileté nájemné vražedkyně – gymnastky), které nelze brát ani na okamžik vážně.
Audrey a Morgan jsou navíc nesympatické a místy až nesnesitelné postavy, už jen proto, že když jim někdo míří pistolí na hlavu, tak jsou v koncích a ublíženě prosí o slitování, ale když jim zrovna bezprostřední nebezpečí nehrozí, tak se chovají namachrovaně a jako největší frajerky a tváří se hrozně drsně. Kate McKinnon ještě ledacos zachraňuje tím, že je v celém filmu JAKO JEDINÁ doopravdy vtipná a dokáže spoustu scén podat tak, že působí dostatečně komicky i přesto, že jednotlivé gagy samy o sobě až tak vtipné nejsou. Pohromou jsou i různé mužské postavy, jimž sice scénář mnohdy předepisuje akční scény a kontaktní souboje skoro až ve stylu Johna Wicka, ale jakmile dojde na dialogy, ukáže se, že jde o typově i herecky nevýrazné panáky.
Audrey a Morgan jsou navíc nesympatické a místy až nesnesitelné postavy, už jen proto, že když jim někdo míří pistolí na hlavu, tak jsou v koncích a ublíženě prosí o slitování, ale když jim zrovna bezprostřední nebezpečí nehrozí, tak se chovají namachrovaně a jako největší frajerky a tváří se hrozně drsně. Kate McKinnon ještě ledacos zachraňuje tím, že je v celém filmu JAKO JEDINÁ doopravdy vtipná a dokáže spoustu scén podat tak, že působí dostatečně komicky i přesto, že jednotlivé gagy samy o sobě až tak vtipné nejsou. Pohromou jsou i různé mužské postavy, jimž sice scénář mnohdy předepisuje akční scény a kontaktní souboje skoro až ve stylu Johna Wicka, ale jakmile dojde na dialogy, ukáže se, že jde o typově i herecky nevýrazné panáky.Alespoň akce je řemeslně slušná a standardní, u některých hlášek a gagů se dá celkem pousmát a výhodou je i mládeži nepřístupný rating, umožňující kromě vulgárního vyjadřování postav (a půlsekundového záběru na penis) i zařazení sporadických krvavých cákanců. V rámci příběhu se navíc cestuje různě po středoevropských metropolích a část děje se odehrává i v Praze (a zpívá k tomu Yvonne Přenosilová), což je pro našince trochu výhoda, a i výprava je velmi slušná. Film má díky tomu dobrou šanci uspokojit diváky, kteří si vystačí s hodně nenáročnou, neřku-li rovnou primitivní a generickou akčně-komediálně-špionážní zábavou, nicméně nabízí se otázka, proč se spokojit s málem, když se v kinech prohání v podobném žánru agent Ethan Hunt ve snímku Mission: Impossible - Fallout, který je o velké množství kvalitativních pater výš. Argumentem mohl být důraz na ženský element, ale ten si autoři Špiona, který mi dal kopačky nakonec zpochybnili sami.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
