Takže poté, co několik odvážlivců pronikne v ponorce skrz zmiňovanou plynovou vrstvu, tak jsou zaprvé napadeni megalodonem a zadruhé tím proniknutím vytvoří otvor, jímž může tento krvelačný predátor uniknout do široširého oceánu. Tudíž je potřeba zavolat na pomoc elitního záchranáře a vyprošťovače Jonase (Jason Statham), aby se pokusil vyzvednout ze dna příkopu napadenou tříčlennou posádku, uvězněnou ve zdevastované ponorce (přičemž shodou okolností je jednou z těch tří jeho ex-manželka), a následně vymyslel, co s uniklou parybou, která místo rybářů zakusuje celé rybářské lodě.
Předně je potřeba říct, že co se týče scén se žralokem, tak ty jsou skvělé, hrozivé, dravé a napínavé, byť nečekejte žádné krvavé orgie (film je mládeži přístupný, takže v něm takřka není vůbec žádná lidská krev a vrcholem brutality je jeden záběr na ukousnutou ruku a jedna scéna s ohlodanou velrybou), což je obzvlášť škoda v pohříchu nevytěžené sekvenci, v níž megalodon zavítá na zalidněnou pláž. Režisér Jon Turteltaub (Kokosy na sněhu, Lovci pokladů) každopádně umí vytěžit hodně atmosféry a děsu z podvodních scén, každé žralokovo zjevení si dokáže perfektně načasovat a celkem slušně buduje i nejistotu okolo toho, kdo z vedlejších postav bude, či nebude sežrán. Tím však jeho režisérský přínos končí a všechno ostatní je prachobyčejná, tupá a podprůměrná rutina bez jakéhokoli tvůrčího vkladu.
Většinu filmu je totiž žralok mimo centrum dění a místo něj se řeší vážná témata jako vztahy mezi postavami, hrdinství, obětování, láska (do Jonase se zakouká pohledná čínská vědkyně, zatímco ex-manželka se stane poněkud nadbytečnou a po své záchraně stráví zbytek filmu na ošetřovně), rodina (ta vědkyně má na základně i svého otce a osmiletou dcerku) a dávné křivdy (místní doktor mylně pokládá Jonase kvůli jeho předchozí záchranářské akci za cvoka). A navíc se to řeší způsobem, jemuž by se fanoušci dobrodružně-akčního žánru posmívali už v osmdesátých letech.
Úplně všechny postavy jsou navíc jen stereotypní figurky (nechybí technologičtí nerdové dělající pubertální sexuální narážky nebo užvaněný černoch, co neumí plavat) a film kvůli tomu většinou selhává v tom, aby divákovi na hrdinech filmu záleželo. Herecky také nejde o žádné lumeny a bohužel ani Jason Statham tentokrát příliš nestojí za řeč, protože mu scénář nepředepisuje dostatek akčních scén, v nichž by mohl zazářit a trousit tvrďácké hlášky, a nutí ho místo toho pronášet jalové dialogy, při nichž výrazově tuhý Statham nedokáže být dost přesvědčivý a charismatem to dohání jen stěží. Zvlášť když se pracně vymodelovaný úsměv v jeho podání zdá být náročnější úlohou než nahánění dvacetimetrového žraloka s harpunou na provázku.
Jinak hlavní dějovou kostru si samozřejmě tvůrci filmu vypůjčili z knižní předlohy, přičemž to, co si vymysleli navíc, je spíš úkrok k horšímu – kromě již zmíněné romantické linie třeba i úvodní prolog, v němž se Jason při své předchozí misi poprvé setká s něčím obrovským, co u dna oceánu zničilo ponorku, akorát že tehdy mu to nikdo nevěří. Tento úvod pak ale vůbec nenavazuje na zbytek filmu, v němž je megalodon poprvé vypuštěn na svobodu, až když vědci proplují jako první na světě skrz tu plynovou vrstvu, která ho de facto věznila, a tudíž na něj do té doby nemohla žádná jiná ponorka narazit.
V rámci poněkud pokleslého žánru „žraločích thrillerů“ pak MEG: Monstrum z hlubin tvoří lepší průměr hlavně díky bohaté tvorbě televizní stanice Syfy a společnosti The Asylum, jejichž snaha o sebe-parodický brakový přístup k tomuto žánru nabrala v posledních několika letech až absurdní obrátky (pro sérii Žraločí tornádo se již dotáčí šestý díl, vícehlavý žralok má už taky šest hlav a před žraločími zuby neuniknete už ani na poušti). MEG se sice snaží být relativně hodně seriózní, leč kvůli přihlouplosti a nenápaditosti scénáře i režie se z jeho béčkového námětu těžko vykřesá něco víc než povrchově atraktivní ozubená atrakce na jedno použití, kterou lze doporučit prakticky jen díky skvělému technickému zpracování a zejména díky digitálně bezchybnému megalodonovi a pár scénám, v nichž se vyskytuje.
Jako jednorázová letní zábava je MEG: Monstrum z hlubin přibližně na úrovni předloňských Mělčin, i když tam šlo spíš o sólový boj o přežití, zatímco MEG je ve žraločích sekvencích mnohem velkolepější a navíc je obohacen i o motiv troufalého lidstva trestaného za rozhodnutí stavět se přírodě do cesty. Akorát že tentokrát divák neodchází z kina s pocitem, že by bylo lidstvo potrestané dostatečně.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]