Co také zůstalo skvělé, je ruční loutková animace, velmi hladká a plynulá, technicky nesmírně kvalitní a pochopitelně ve vysokém rozlišení a obsahující na pohled víc propracovaných detailů než starší televizní díly. Animátoři jsou zjevně profíci, odvedli vynikající práci a patří jim všechna čest. Pat a Mat mají nové bydlení s novou zahradou, kůlnou a garážemi, což je prostředí nabité potenciálem.
Všechno ostatní je však zklamáním, které nejenže nesahá legendárním epizodám ze sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let ani po kotníky, ale dokonce neobstojí ani v porovnání se zábavností novějších dílů vzniklých v roce 2003. Ještě o dva roky starém Patovi a Matovi ve filmu se dalo říct, že příhody jeho hrdinů jsou pořád dost vtipné a hravé na to, aby si zachovaly pověst zábavných, roztomilých a nápaditých grotesek, které dál úctyhodně pokračují v konceptu původního seriálu, byť už rozhodně ani náhodou nedosahují na jím nastavenou laťku. Příhody v Pat a Mat znovu v akci ji podlézají ještě podstatně níže.
Důvody spočívají třeba v tom, že:
- Bývávalo, že Pat a Mat vždy řešili nějaký problém nejprve víceméně logickým způsobem, jenž se jim legračně nedařil, a který až potom postupně gradoval do čím dál větších absurdit. V nových epizodách se Pat a Mat už od začátku chovají zcela nesmyslně a působí u toho jako idioti. Navíc mnohdy ani není jasné, čeho se vlastně snaží docílit.
- Staré epizody byly vždy založené na logické kauzalitě akcí a reakcí a na mechanice předmětů. Tady se ale seká tráva, i když vůbec není co sekat, zapadlé víčko pod skříní se musí hledat pomocí kamery, přestože jde pod tu skříň perfektně vidět, vruty se do dřeva zatloukají kladivem a už vůbec není jasné, jak může malý létající dron unést objemnou kovovou kouli na vymetání komínů. A podobně.
- V těch kraťoučkých předělech Pat a Mat mluví, což je strašný nezvyk. Navíc je dabují Michal Suchánek s Richardem Genzerem, kteří z nějakého důvodu oba znějí jako Jakub Kohák, což je docela peklo.
- Hudba nejenže zcela ignoruje jakékoli slavné melodie spjaté se seriálem (až na jeden třívteřinový segment v úvodních titulcích), ale ani neobsahuje žádný zapamatovatelný nebo broukatelný motiv a zkrátka je vyloženě hrozná. Zároveň je přehnaně rozmanitá a každých dvacet vteřin zní úplně jinak, což působí šíleně nahodile a otravně.
Pokud máte předškolní děti, které znají Pata a Mata už do omrzení, a chtěli byste je vzít na něco do kina, tak Pat a Mat znovu v akci svému účelu pravděpodobně poslouží. V jakémkoli jiném případě je to ale za běžné vstupné bohužel poměrně málo muziky.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]