Zase tu máme starý opakovaný motiv. Do velkého domu v horách se přistěhují nováčci, se kterými si pak pohrávají buď temné síly, nebo něco jinak nadpřirozeného. Bylo to tu milionkrát a pravděpodobně ještě milionkrát bude. Když už se ale tvůrci ujmou tohoto prvotního námětu, je důležité ho rozpracovat do takové podoby, jakou jsme ještě s osamělým domem v horách neviděli. A co si budeme povídat, není to zrovna nejjednodušší. Studna nápadů s touto zápletkou není bezedná.Bezedný nebyl pravděpodobně ani rozpočet filmu, snímek ve výsledku působí levně. Odehrává se ve dvou hlavních lokacích, jimiž jsou samotný dům a poté zahrada okolo něj. Pokud byste byli Alfred Hitchcock, asi byste neměli problém vymyslet zábavný a neutuchající děj klidně na tři hodiny, The Open House měl ale problém vyplnit hodinu a půl. Tvůrci se pohybovali ve stále stejných místnostech velice rozsáhlého domu, ve kterém se toho mohlo odehrávat mnohem více. Navíc stále stejné situace a podobné postavení kamery vás nutí si říkat, že už jste viděli totálně stejný záběr před patnácti minutami.
Snímek dvou debutujících režisérů je také plný chyb v příběhu jako takovém či nelogickém jednání postav. Namátkou: Logan stoupne na dřevěný schod, který se pod tíhou propadne. V dalším záběru prochází jeho matka Naomi po schodech a schod propadlý není. V záběrech následujících už ale zase je.
Celkovou naivitu a nedomyšlenost podtrhují postavy obyvatel přilehlé horské vesničky. Martha, která jakousi zvláštní náhodou poznala Logana a Naomi v obchodě a představila se jim jako jejich nová sousedka, se potlouká lesem, vždy se někde zjeví a po chvíli zmizí. Nikdy se ale nedozvíme, proč se tak dělo. Některé postavy nemají svůj jasný konec a jejich motivace, proč se například Martha tolik zajímá o Logana, nám nejsou známy.
Režiséry, producenty a scénáristy filmu jsou mladí debutanti Matt Angel a Suzanne Coote. Negativem filmu je nudný a nevýrazný střih, některé záběry zůstanou na obrazovce tak dlouho, že už na nich ani nemáte co prohlížet. Mezi pozitiva patří hudba, a také správná a vyrovnaná gradace příběhu, sžití diváka s postavami a následně jeho soucítění s nimi. The Open House se nedá nazvat plnohodnotným hororem, ten se začne odvíjet až v poslední půlhodině. Tu dobu předtím sledujeme hru na schovávanou, kterou občas podtrhne dramatická a vypjatá hudba, aby se divák lekl a potom kamarádům vyprávěl, jak dobrý horor že to viděl.
Ve skutečnosti diváka vyděsí pouze nečekaně vmíchaná hudba, ničeho jiného se nelekne. Jak je zmíněno výše, nejlepší a nejvyváženější část děje se odehrává až poslední půlhodinu, která je tak pro příběh klíčová. Divák se konečně dozví, s kým Logan a Naomie hráli na schovávanou, následně následují možná až přehnaně morbidní scény. Snímek překvapil nečekaným koncem, který se stal otevřeným. Divák je na konci zklamán tím, že se vlastně nedočkal žádné pointy či vyjasnění příběhu, což by se stávat nemělo.
