Vždycky jsem si myslel, že na začátku kritického textu by měl být nástin děje a na jeho konci (ne)doporučení daného díla; předpokladem pak je vyvarování se spoilerů. Nepsaná pravidla recenzí jsou ovšem zvláštní věc. Nefungují tak, jak jsem si myslel. Čtenáři a čtenářky je však očekávají, což svazuje. Teď už si ale nejsem jist, jestli na ně věřím (nepsaná pravidla... a vlastně i na tu čtenářskou obec). Existují totiž filmy i texty o nich, které jdou za vymezené hranice. Jako je Příchozí... a tento kritický článek o něm, který snímek doporučuje všemi deseti (10/10), nebude se pokoušet ani o částečné rekonstruování fabule a bude v následujících odstavcích obsahovat zásadní prozrazení z děje, protože to beztak vzhledem k datu premiéry a vydání nosičů pro domácí kino všichni viděli.V souvislosti s tímto snímkem bývá často zmiňována hodnotící floskule "okamžitá klasika", ale když se odhlédne od problematičnosti takové předtuchy, sporné je především použití slova "klasika". Příchozí jsou i nejsou klasickým hollywoodským filmem. Mají protagonistku (lingvistka Louise Banksová), podle jejíchž stanovených, dosažených a reformulovaných cílů je strukturováno vyprávění do čtyř aktů s dílčími body obratu uprostřed (přijetí nabídky od vlády, navázání kontaktu, přistoupení k mimozemšťanům, překlad záznamu hlasu šéfa čínské armády, ohrožení v podobě sabotáže, porozumění příchozím, přemluvení šéfa čínské armády). Až na dílčí scény či záběry, které mají vytvořit napětí (víme víc než ona, a tak se kvůli sabotáži obáváme), jsme převážně co do informací omezeni na hrdinku, přičemž se noříme do jejích vzpomínek, snů/nočních můr, vizí atd. Proplétání pracovní (zodpovězení, co příchozí chtějí) roviny s osobní (nápomocné pro zodpovězení jsou mentální projekce s dcerou) je samozřejmostí.
Ve všech těchto zmíněných i dalších neuvedených postupech jsou Příchozí klasickým hollywoodským filmem, který by se s ohledem na žánrové tradice dal přirovnat k sedmdesátkovým novo-hollywoodským sci-fi, v nichž mimozemšťané nepředstavují hrozbu, ale záminku k prozkoumání stavu protagonisty či protagonistů. Danou etapu v kinematografii navíc evokují chladnou barevnou paletou či rozvíjením jednoduchých, působivých hudebních motivů.
Snímek je však adaptací krátké povídky Teda Chianga Story of Your Life, která od samého začátku - jak praví jedna floskule - hraje s otevřenými kartami, zatímco Příchozí si nelineární vnímání času protagonistkou nechávají pro méně vnímavé jako pointu. Celou dobu ale spadají do trendu myšlenkových her a/či skládeček, příznačných pro postklasická díla, protože žánr sci-fi zde slouží k experimentování s možnostmi vyprávění: stírá se rozdíl mezi flashbackem a flashforwardem (v jednom případě i snem), protože "retrospektivně" vyprávěný příběh dlouhodobě zatajoval informaci o tom, že si příchozí "pohrávali" s myslí a vnímáním protagonistky.
Disputacemi na téma, nakolik jsou Příchozí (post)klasický film, to začíná, opakovanými zhlédnutími obvykle končí. Ačkoliv obě názorové spektra ví, k jakému závěru jejich argumentace vede, uchylují se k ní. A vítají každý příspěvek do diskuze, který podpoří jejich náhled na věc. Závěr zrcadlí začátek, první a poslední odstavec parafrázuje komentář mimo obraz Louise Banksové. Klasický, postklasický... na tom nesejde, hlavně, že výborný. Jakékoliv vybočení z hranic totiž vede k jejich posílení, recenze končí - stejně jako začala - jednoznačným doporučením. (10/10)
Upoutávka na film Přichozí (2016) při příležitosti uvedení na BD/Digital HD
BLU-RAY:
I přehledový odstavec o vydáních na nosičích pro domácí kino má své hranice, které jsou dány tematickým vymezením a limitovaným rozsahem. Pokud ho nepřeskakujete, dočtete se v něm, že Příchozí vyšli na všech třech typech (DVD, BD i Ultra HD, které z důvodu popularizace formátu obsahuje i druhý disk s BD), pouze první je omezen co do vybavení disku (obsahuje pouze dva featuretty - Xenolingvistika a Akustické pokusy - z celkem pěti bonusových). Sběratele by zajímalo, že modrý disk je k dostání jak v klasickém amarayi s vnitřním artworkem, tak ve všude možně už vyprodanému steelbooku, který namísto konvenční plakátové grafiky plastového balení volí graficky střídmější, minimalističtější, o to působivější. Lidi s možností nakupovat v zahraničí mohou tentokrát zůstat věrni tuzemskému trhu, protože jsme v porovnání se zámořím nebyli o nic ochuzeni (bonusy, zvuková stopa). Neangličtináře a neangličtinářky ovšem nepotěší, že informativní a co do stopáže rozsáhlé bonusy (mírně přes osmdesát minut) nedisponují českými titulky.
Hudební kompozice On the Nature of Daylight od Maxe Richtera
OBRAZ A ZVUK:
Recenzování obrazového a zvukového přepisu je zase odvislé od kritérií, která má daný publicista. Hodnotil-li by obraz šéfredaktor, pravděpodobně by poznamenal něco o tom, že disk rozhodně nepředstavuje demomateriál. Písmenka za sebe ale vrším tentokrát já, člověk, který kvalitu obrazového přepisu poměřuje s kinozážitkem a deklarovanými intencemi tvůrců v různých materiálech. Proto tvrdím, že odpovídá záměru, a tak je v podstatě kriticky nenapadnutelný. Barevná paleta je chladná, až na výjimky (do modra laděné pasáže v současnosti, do tlumené oranžové vyvedené vize) nekontrastní, tmavé pasáže "vinou" svícení a postprodukčním úpravám spíše šedé než černé. Vzhledem k systematické práci s nízkou hloubkou ostrosti a upřednostňování detailů lidských tváří před epickými celky ani nemá co vyniknout. Skoro monochromatický obraz, reprodukovaný na modrém disku tak, jak má vypadat.
Osmikanálový originální zvuk (DTS-HD Master 7.1) zase dokazuje, že u některých titulů není třeba Dolby Atmos. Dialogy jsou srozumitelné; zvukové efekty patřičně - jak by napsal šéfredaktor - vtahující (nejenom heptapodi, ale i přilétající vrtulník, vysokoškolské prostředí po odvysílání reportáže apod.); úvodní a závěrečná orchestrální skladba dostatečně působivé. (9/10)
(Spoileroidní) videoesej Examining an Adaptation z kanálu Lessons from the Screenplay
BONUSY:
Jak bylo uvedeno výše, bonusy mají jediný nedostatek, a to absenci české titulkové podpory. Pokud ale umíte anglicky (či vládnete některým z dalších pěti jazyků ve volitelné titulkové stopě), měli byste si na ně vyhradit těch zhruba osmdesát minut času. Na rozdíl od valné většiny dokumentárních materiálů totiž nejsou určeny pro ty, kteří snimek ještě neviděli, a v podstatě suplují audiokomentář hned několika zainteresovaných osob. Jistě, že se nevyhýbají přímé i nepřímé adoraci režiséra jako vizionáře rozhodujícího o jednotlivých složkách, ale přináší skutečný vhled do procesu tvorby.
Nejdelší dokument Porozumění filmu Příchozí (30 min.) probere vše podstatné, co se týče předprodukční fáze vzniku: adaptování krátkého příběhu Story of Your Life Teda Chianga, obsazování hlavních rolí, vizuální podoba odvislá od konceptu špinavé sci-fi a nezanedbání důležitosti lingvistiky v zápletce (konzultace s lingvisty, vytvoření vizuálního jazyka včetně skript s vysvětlujícími znaky). Bohužel se onen vstupní featurette nevyhýbá určité nabubřelosti, která je příznačná i pro závěrečný dokument Zákony času, paměti a jazyka (15,5 min.), ve kterém jsou různé teoretické koncepty roubovány na snímek (zejména Einsteinova teorie relativity) a témata se rozebírají až z filozofické perspektivy (percepce času, uvědomování si vlastní smrtelnosti).
Ve všech těchto zmíněných i dalších neuvedených postupech jsou Příchozí klasickým hollywoodským filmem, který by se s ohledem na žánrové tradice dal přirovnat k sedmdesátkovým novo-hollywoodským sci-fi, v nichž mimozemšťané nepředstavují hrozbu, ale záminku k prozkoumání stavu protagonisty či protagonistů. Danou etapu v kinematografii navíc evokují chladnou barevnou paletou či rozvíjením jednoduchých, působivých hudebních motivů. Snímek je však adaptací krátké povídky Teda Chianga Story of Your Life, která od samého začátku - jak praví jedna floskule - hraje s otevřenými kartami, zatímco Příchozí si nelineární vnímání času protagonistkou nechávají pro méně vnímavé jako pointu. Celou dobu ale spadají do trendu myšlenkových her a/či skládeček, příznačných pro postklasická díla, protože žánr sci-fi zde slouží k experimentování s možnostmi vyprávění: stírá se rozdíl mezi flashbackem a flashforwardem (v jednom případě i snem), protože "retrospektivně" vyprávěný příběh dlouhodobě zatajoval informaci o tom, že si příchozí "pohrávali" s myslí a vnímáním protagonistky.
Se znalostí pointy se navíc necelé dvě hodiny "přežánroví" ze sci-fi, které umožňuje přijmout přílet mimozemšťanů i pointu s darem v podobě nelineární percepce, na melodrama o komunikaci, životních volbách, vztahu matky s dcerou... a determinismu. A jako ve správných melodramatech jsou emoce postav (v návaznosti na ně pak i publika) po celou dobu tlumené, aby mohly v klimaxu a následně v epilogu propuknout naplno. Na rozdíl od melodramat jsou u stylu potlačeny expresivní - tj. emoce vyvolávající - funkce, protože desaturovaná barva, distancovanější rámování s nízkou hloubkou ostrosti a splývání hudby se zvukovými efekty komunikace mimozemšťanů vede spíše k distanci. (Vše v přímé opozici k prologu a epilogu, v nichž převládají detaily, kamera je odpoutaná a zní Richterovo emocionální On the Nature of Daylight.) Celek lze jakožto melodrama interpretovat jako důmyslně dvojznačné (či alibistické, chcete-li) pojednání na téma pro-choice vs. pro-life.
Disputacemi na téma, nakolik jsou Příchozí (post)klasický film, to začíná, opakovanými zhlédnutími obvykle končí. Ačkoliv obě názorové spektra ví, k jakému závěru jejich argumentace vede, uchylují se k ní. A vítají každý příspěvek do diskuze, který podpoří jejich náhled na věc. Závěr zrcadlí začátek, první a poslední odstavec parafrázuje komentář mimo obraz Louise Banksové. Klasický, postklasický... na tom nesejde, hlavně, že výborný. Jakékoliv vybočení z hranic totiž vede k jejich posílení, recenze končí - stejně jako začala - jednoznačným doporučením. (10/10)
BLU-RAY:
I přehledový odstavec o vydáních na nosičích pro domácí kino má své hranice, které jsou dány tematickým vymezením a limitovaným rozsahem. Pokud ho nepřeskakujete, dočtete se v něm, že Příchozí vyšli na všech třech typech (DVD, BD i Ultra HD, které z důvodu popularizace formátu obsahuje i druhý disk s BD), pouze první je omezen co do vybavení disku (obsahuje pouze dva featuretty - Xenolingvistika a Akustické pokusy - z celkem pěti bonusových). Sběratele by zajímalo, že modrý disk je k dostání jak v klasickém amarayi s vnitřním artworkem, tak ve všude možně už vyprodanému steelbooku, který namísto konvenční plakátové grafiky plastového balení volí graficky střídmější, minimalističtější, o to působivější. Lidi s možností nakupovat v zahraničí mohou tentokrát zůstat věrni tuzemskému trhu, protože jsme v porovnání se zámořím nebyli o nic ochuzeni (bonusy, zvuková stopa). Neangličtináře a neangličtinářky ovšem nepotěší, že informativní a co do stopáže rozsáhlé bonusy (mírně přes osmdesát minut) nedisponují českými titulky. 
OBRAZ A ZVUK:
Recenzování obrazového a zvukového přepisu je zase odvislé od kritérií, která má daný publicista. Hodnotil-li by obraz šéfredaktor, pravděpodobně by poznamenal něco o tom, že disk rozhodně nepředstavuje demomateriál. Písmenka za sebe ale vrším tentokrát já, člověk, který kvalitu obrazového přepisu poměřuje s kinozážitkem a deklarovanými intencemi tvůrců v různých materiálech. Proto tvrdím, že odpovídá záměru, a tak je v podstatě kriticky nenapadnutelný. Barevná paleta je chladná, až na výjimky (do modra laděné pasáže v současnosti, do tlumené oranžové vyvedené vize) nekontrastní, tmavé pasáže "vinou" svícení a postprodukčním úpravám spíše šedé než černé. Vzhledem k systematické práci s nízkou hloubkou ostrosti a upřednostňování detailů lidských tváří před epickými celky ani nemá co vyniknout. Skoro monochromatický obraz, reprodukovaný na modrém disku tak, jak má vypadat.Osmikanálový originální zvuk (DTS-HD Master 7.1) zase dokazuje, že u některých titulů není třeba Dolby Atmos. Dialogy jsou srozumitelné; zvukové efekty patřičně - jak by napsal šéfredaktor - vtahující (nejenom heptapodi, ale i přilétající vrtulník, vysokoškolské prostředí po odvysílání reportáže apod.); úvodní a závěrečná orchestrální skladba dostatečně působivé. (9/10)
BONUSY:
Jak bylo uvedeno výše, bonusy mají jediný nedostatek, a to absenci české titulkové podpory. Pokud ale umíte anglicky (či vládnete některým z dalších pěti jazyků ve volitelné titulkové stopě), měli byste si na ně vyhradit těch zhruba osmdesát minut času. Na rozdíl od valné většiny dokumentárních materiálů totiž nejsou určeny pro ty, kteří snimek ještě neviděli, a v podstatě suplují audiokomentář hned několika zainteresovaných osob. Jistě, že se nevyhýbají přímé i nepřímé adoraci režiséra jako vizionáře rozhodujícího o jednotlivých složkách, ale přináší skutečný vhled do procesu tvorby.Nejdelší dokument Porozumění filmu Příchozí (30 min.) probere vše podstatné, co se týče předprodukční fáze vzniku: adaptování krátkého příběhu Story of Your Life Teda Chianga, obsazování hlavních rolí, vizuální podoba odvislá od konceptu špinavé sci-fi a nezanedbání důležitosti lingvistiky v zápletce (konzultace s lingvisty, vytvoření vizuálního jazyka včetně skript s vysvětlujícími znaky). Bohužel se onen vstupní featurette nevyhýbá určité nabubřelosti, která je příznačná i pro závěrečný dokument Zákony času, paměti a jazyka (15,5 min.), ve kterém jsou různé teoretické koncepty roubovány na snímek (zejména Einsteinova teorie relativity) a témata se rozebírají až z filozofické perspektivy (percepce času, uvědomování si vlastní smrtelnosti).
Naštěstí se "prostřední" trojice dokumentů, které jsou rámovány výše hodnocenými, zabývá konkrétními složkami filmového stylu: hudbou, zvukem a střihem. Věčné opakování (11,5 min.) je věnováno hudbě, pro kterou bylo určující opakování - not s různou rychlostí, skladby v prologu a epilogu atd. Akustické podpisy (14 min.) zase netradičně kladou důraz na ticho, ale rozebrána je i tvorba zvuku mimozemšťanů (vč. záběrů nahrávání ptactva). Nelineární myšlení (cca 11,5 min.) přichází s několika poznatky ohledně střihové skladby (důležitost horizontálního směřování příběhu namísto vertikál v podobě flashbacků/flashforwardů), spíše než netradičnímu přístupu k pojetí času se však zabývá několika vybranými scénami (především noční můra a odlet). (MS: 8/10)
(Spoileroidní) videoesej Arrival: Ending Explained z kanálu FoundFlix
ZÁVĚR:
Na zahraničních serverech věnujících se hodnocení Blu-ray nosičů se u disku s výborným filmem, věrným obrazovým a zvukovým přepisem a nadprůměrnými bonusy dočtete "jednoznačné doporučení". Příchozí si jednoznačné doporučení BD zasluhují, přestože obraz a zvuk není určen k demonstrování kvalit domácího kina (odpovídá však záměrům) a bonusy jsou kvůli absenci českých titulků určeny pouze pro anglicky mluvící (či čínsky, korejsky, portugalsky, španělsky a thajsky čtoucí vzhledem k titulkům). Filmu taktéž patří "jednoznačné doporučení", ale i když jsou pozoruhodným příspěvkem k žánru melodramatu a k diskuzím o (post)klasičnosti hollywoodských děl, krotil bych extatické výkřiky. Přece jenom jsou dalším z nemalého počtu velmi dobrých až výborných středně až vysokorozpočtových sci-fi (Kontakt, Sunshine, Moon, Správci osudu, Zdrojový kód, Gravitace, Interstellar), sázejících více na rozum než na otupění smyslu přívalem atrakcí.
(Spoileroidní) videoesej The Hidden Meaning: Arrival z kanálu WiseCrack
ZÁVĚR:
Na zahraničních serverech věnujících se hodnocení Blu-ray nosičů se u disku s výborným filmem, věrným obrazovým a zvukovým přepisem a nadprůměrnými bonusy dočtete "jednoznačné doporučení". Příchozí si jednoznačné doporučení BD zasluhují, přestože obraz a zvuk není určen k demonstrování kvalit domácího kina (odpovídá však záměrům) a bonusy jsou kvůli absenci českých titulků určeny pouze pro anglicky mluvící (či čínsky, korejsky, portugalsky, španělsky a thajsky čtoucí vzhledem k titulkům). Filmu taktéž patří "jednoznačné doporučení", ale i když jsou pozoruhodným příspěvkem k žánru melodramatu a k diskuzím o (post)klasičnosti hollywoodských děl, krotil bych extatické výkřiky. Přece jenom jsou dalším z nemalého počtu velmi dobrých až výborných středně až vysokorozpočtových sci-fi (Kontakt, Sunshine, Moon, Správci osudu, Zdrojový kód, Gravitace, Interstellar), sázejících více na rozum než na otupění smyslu přívalem atrakcí.
