Původní japonský anime film Ghost in the Shell z roku 1995 (natočený podle komiksu) je nadčasovým kultem plným hlubokých filozofických myšlenek o smyslu existence na pozadí dystopického světa budoucnosti, v němž se stírá hranice mezi lidskými bytostmi a roboty. Jde o komplikovanou, nejednoznačnou a v podstatě svým způsobem i o namáhavou podívanou, mnohovrstevnatou a v leckterých ohledech vizionářskou (často je zmiňována coby zásadní zdroj inspirace sourozenců Wachowských pro natočení Matrixu).Tento stejnojmenný hraný americký remake (od režiséra Sněhurky a lovce Ruperta Sanderse) je mnohem srozumitelnější, ale zároveň povrchnější a uhlazenější. Hlavně je však O NĚČEM ZCELA JINÉM, což může být docela kámen úrazu pro oddané fanoušky animované předlohy. Diváci neznalí původního Ghost in the Shell tak budou pravděpodobně mnohem spokojenější.
Hlavní hrdinkou je pořád žena s kybernetickým tělem a lidským mozkem (vložit ho do robota byla jediná cesta, jak zachránit jeho majitelku, oběť nehody, i s jejím vědomím), z níž se stala účinná zbraň velké korporace, která se musí potýkat s kyber-teroristy a s hackery. Přesto jde ale o úplně jinou postavu než v předloze, přičemž to, že nejde o Japonku, protože ji hraje Scarlett Johansson, je ten nejmenší problém (který navíc má své odůvodnění). Děj je totiž (kromě nahánění jistého hackera) věnován především tomu, že dotyčná pomalu zjišťuje, že jí bylo lháno, a snaží se odhalit pravdu o své skutečné identitě, na což je nabalena standardní společenská a korporátní kritika a trošička toho filozofování, leč v úhledném hollywoodském balíčku, který je myšlenkově poněkud plochý a nepřináší nic nového, co bychom již neznali třeba z Blade Runnera, z remaku RoboCopa nebo i z toho Matrixu. Nebo i odjinud.Řada motivů je přitom vyloženě odkoukaná a okopírovaná z japonského Ghost in the Shell, a to včetně malinkých drobností (např. design kufříkové zbraně), ale i identické realizace poměrně dlouhých scén (např. souboj s pavoukovitým tankem). Podobný vzhled postav a některých lokací je pochopitelně samozřejmostí. Ale otázkou zůstává, koho přesně mají tyto citace potěšit, když fanouškům bude dost možná vadit, že se vztahují k jiným kontextům a vyznívají mnohdy jinak. Spíš než standardní předělávkou je americký Ghost in the Shell variací na svou předlohu, z níž si mnohé vzal, ale výrazně to upravil podle vlastních představ a za spletitý děj dosadil jednodušší, obvyklejší a předpokládatelnější obsah. Ten ale také není zcela k zahození, jen je zkrátka jiný než v původním snímku, a zároveň podstatně přímočařejší.
V čem ale Ghost in the Shell vyhrává na plné čáře, je vizuální stránka, která je tak omamně pohlcující a poutavá, že poněkud slabší děj bez problémů přebije. Přelety nad futuristickým Tokiem, v jehož ulicích se procházejí obří holografické reklamy, jsou vyloženě úchvatné a zároveň poměrně skličující, stejně jako vize budoucnosti, v níž se z „vylepšování“ lidských těl robotickými náhradami stala móda a posléze přirozená součást života. Skoro každý záběr obsahuje nějaký vizuální nápad, ať už je to nějaký detail v pozadí, nezvyklý kamerový záběr, nebo netradiční design nějakého prostředí, předmětu či filmové postavy, což dělá z Ghost in the Shell vyloženě lahůdkovou podívanou, jíž se sázka na vizuální pozlátko mimořádně vyplatila. A i hudba je skvělá.
Herecké výkony jdou přitom trochu stranou, protože herci mají především za úkol působit co nejvíc cool (což se daří hlavně Pilou Asbækovi coby parťákovi hlavní hrdinky a poněkud unavenému Takeshi Kitanovi, jehož obrana proti atentátu je nicméně jednou z nejvíc cool scén, jaké jsem v poslední době viděl) a nechat za sebe mluvit hezké obrázky a akční scény (celkem slušné, avšak snadno zapomenutelné). Scarlett Johansson je obecně dobrá herečka, leč v tomto filmu má po celou dobu jediný výraz, pro což se nabízí vysvětlení, že šlo pravděpodobně o záměr vyplývající z toho, že obličej její postavy měl působit roboticky. Je to ale škoda, protože jde o zajímavou hrdinku, jejíž mozek si musí zvykat na umělé tělo kyborga, a která prochází docela zásadními emocemi, jež nejenže nejsou v podání Scarlett věrohodné, ale mnohdy ani nejsou vůbec detekovatelné.Nový Ghost in the Shell je tak okázalým a atraktivním sci-fi hollywoodského střihu, jež svým dějem a jeho sděleními podlézá hlavně nárokům a kognitivním schopnostem západního publika, leč podstatu předlohy se mu do sebe přenést nepodařilo, nehledě na to, že není v žádném ohledu inovativní a v podstatě jen recykluje odjinud, přičemž na úroveň svých vzorů nedosahuje (nicméně činí tak se skvostnou elegancí). I tak jde ale o výrazný film, který nenudí, nikdy není vyloženě hloupý a v rámci běžné americké sci-fi produkce rozhodně stojí za vidění.
[Text původně vyšel na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
