Lion vlastně působí jako dva za sebou jdoucí hodinové filmy s menší spojitostí. Oba jsou diametrálně rozlišné a každý má co nabídnout, ale jako celek nesedí na 100 %. Ze začátku sledujeme Sarooa (Sunny Pawar) jako malé dítě, kdy se omylem dostane na vlak, jenž ho odveze přes tisíce kilometrů až do Kalkaty. Nezná svou adresu, nemluví zdejším jazykem, neví, koho oslovit s prosbou o pomoc... A necelý rok takto na ulicích indického velkoměsta opravdu přežívá, než je umístěn do sirotčince, odkud jej adoptuje pár Australanů (Nicole Kidman a David Wenham). Tato část se snaží hlavně vzbuzovat lítost, která je vůči takové bezútěšené situaci dítěte pochopitelná a oprávněná, často je na divákovy city ale příliš tlačeno.Po 60 minutách skáčeme do roku 2008 a setkáváme se s dospělým Sarooem (Dev Patel), ten žije poměrně šťastně v Austrálii, avšak při setkání s indickými studenty začíná pociťovat absenci svého opravdového domova, jehož hledání se naprosto oddá. Objevuje v té době novou aplikaci Google Earth a patrá podle paměti po své domovině, čemuž oddává mnoho hodin denně. Tato krize má samozřejmě veliký vliv na jeho vztahy s adoptivní rodinou, ale i přítelkyní Lucy (Rooney Mara) a jako druhá část filmu má mnohem hlubší význam díky polemice vykořenění a pocitů spjatých s ním.
Lion se nehodnotí snadno, kupodivu po mnoha stránkách působí jako velmi kvalitní film a nedá se na něm najít něco vyloženě špatného. Jen těžko se ale lze ubránit pocitu, že to nešlo lépe. O úžasný zážitek jde, co se týče jeho hravé kamery, která se zalíbila i akademikům a vynesla filmu jednu z šesti oscarových nominací. Oproti jiným snímkům s pouhým úkolem vynutit z divákova oka nějakou tu slzu v tomhle dost pomáhají výkony. Nejméně dobře hraje opravdu každý a vysloveně zastíněni dvěma herci usilujícími o Oscara (Patel a Kidman) nejsou. Oba vynikajícně ztvarňují duo adoptivní matky s jejím synem s veškerou dynamikou tohoto vztahu od vřelosti po ochlazení při nekončícím pátrání Sarooa po jeho biologické matce.Zatímco první hodina s excelentním dětským hercem Sunnym Pawarem uteče jako nic a je poměrně emociálně nabitá, druhá i přes určitou kvalitu a úrověň ztrácí na dechu a lehce zamrzí, že se v prozkoumání psychiky hlavní postavy nedostáváme příliš pod povrch. Sledujeme totiž spíše neustávající hledání skrze Google Earth a jeho vzdalování se ostatním, což není nezáživné, ale nedozvídáme se zrovna mnoho o Saroově sžití s australskou kulturou a pocitem patřičnosti.
Jak jsem již řekl, na Liona se dívá dobře, bohužel je jen místy slabší, ale nejde o film, který by si zasloužil špatné hodnocení, protože naprostou většinu času je divák tímto příběhem unešen a možná až fascinován, což se přeci jen na výsledném pocitu po zhlédnutí podílí.
