Jde o celovečerní debut režiséra Vikrama Gandhiho, který se zatím orientoval pouze na dokumentární počiny. Od těch ale Barry jako biografie prvního nebělošského prezidenta nemá zrovna daleko a jde evidentně o žánr, který režisérovi sedí, přestože se na něj biografická nálepka zrovna nehodí. Gandhi se zručně vyhýbá všem životopisným klišé a bravurně pracuje s postavami, které do hloubek prozkoumává. Jednoduše mu nestačí sdělit divákům, kdo postava je, ale postupně nastiňuje jejich názory, motivace a problémy.Barry (Devon Terrell) často filozofuje nad tím, kam vlastně patří jako míšenec, jehož matka je z Kansasu a otec z Keni. Jako mnoho mladých lidí hledá svůj domov, kde jeho problematiku umocňuje fakt, že se mnohokrát stěhoval po celém světě. Hledá, kam patří a je vlastně ukázán jako normální člověk s každodenními problémy. Spíše než biografie v té době budoucího prezidenta je tedy film dramatem řešícím existenciální otázky a problematiku jedinců smíšené rasy na velmi komplexní citové úrovni.
Jediná výtka by asi byla směřována na občas trochu chaotický děj, který se snaží o určitou poetičnost, což jsou momenty, v nichž scénář trochu ztrácí hlavní linii, jenž se po většinu času dějí a odbočuje do jakýchsi slepých uliček. Jinak ale zdárně zachycuje život studenta, který měl problémy na univerzitě jen kvůli barvě své pleti.
Herecky nikdo v Barrym nikoho nepřevyšuje a jde o celkem standardní výkony, které člověk nemůže hanit ani extrémně vychvalovat. Titulního hrdinu v podání Devona Terrella možná o krapet překonává Anya Taylor-Joy, která se loni proslavila skrze horor Čarodějnice, v roli jeho přítelkyně Charlotte. A potěší rozhodně i známá tvář Ashley Judd coby Barackova matka.Ve výsledku tak Netflix opět boduje se svou vlastní tvorbou i na filmovém poli a můžeme jen doufat, že nás od nich čeká plno dalších podobných projektů, které dávají šance také novým tvářím a novým filmařům. Barry rozhodně je příjemnou podívanou, které ale umí diváka dovést k zamyšlení.
