Sebevražedný oddíl, po Muži z oceli a Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti třetí příspěvek do tzv. DCEU (DC Extended Universe - čítající kinofilmy, nikoliv seriálovou odnož), spadá do první uvedené kategorie týmovek. Nechme pro jednou stranou, o nakolik dobrý film se jedná. (Nejedná, ale pokud nesouhlasíte, je pro vás určena kolegova kinorecenze.) Raději se zabývejme otázkou, čím - pokud vůbec něčím - je vzhledem k vysokému počtu týmovek i komiksových počinů odlišný, co je na něm výlučného. Nebudeme přitom přebírat vyostřenou rétoriku, která spíše náleží k marketingové strategii soupeřících studií cílících na shodnou demografickou skupinu. Povídačky o vypravěčské (flashbacky, flashforwardy, mentální projekce) a významové (komentář k současnosti) ambicióznosti DCčkovek oproti marvelovkám do kritického textu nepatří, hlavně ale jsou příznačné pro tituly obou komiksových/filmových konglomerátů.
Referenčním bodem by neměly být kulty jako Tucet špinavců (za válečné počiny) či Divoká banda (za revizionistické westerny), ve kterých je skupinka degenerátů poslána na skoro jistou smrt a ve kterých více či méně psychologicky definovaní jedinci prochází určitým vývojem sami o sobě i ve vztahu k týmu. Zmíněným dvěma dílům se biják Davida Ayera měl podobat nejspíš z počátku (soudě dle uniklých informací o vystřižených či nenatočených scénách, pořadí událostí atd.). Nakonec má však blíž k upoutávkám a videoklipům, které oslovují smysly a přináší podněty na několik nemnoho minut. Na základě nich je třeba posuzovat.
P. S. Předchozí řádky se soustřeďovaly zejména na synergii "look"-"hook", tj. na propojenost stylu filmu a marketingu, ale nemělo by se opomenout ani na "book". Jeho preferovaná jednoduchost se totiž komplikuje, protože si konglomeráty žádají provázání nejenom s předchozím příspěvkem Batman v Superman (scény z epilogu, zpětné vyplňování mezer v případě vražedkyně Robina a vůbec Batmanovy minulosti) i s následující Ligou spravedlnosti (mezititulková scéna). Je třeba i prequelový komiks rozšiřující vztah Joker-Harley, přičemž podmínkou je, že se Sebevražedný oddíl svým pojetím od dané trojice neodlišuje. Společně tak nepůsobí "jenom" look a hook, ale ve zdánlivé jednotě book-look-hook. Vtip je v tom, že určující je hook, od kterého se vše odvíjí. "Jokes on me", zpívá si spolu s Jokerem Bee Gees publikum. (5/10)
Sebevražedný oddíl by se na nosičích pro domácí kino měl přejmenovat na Sběratelský oddíl, protože vychází v hned několika edicích. Nechme stranou DVD, na kterém je pouze kinoverze, a zaměřme se na BD. Ať už upřednostníte jakoukoliv verzi (kino, prodloužená), nepřijdete o cirka hodinu a půl česky otitulkovaných bonusových materiálů, protože ty jsou na rozdíl od Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti stejné u všech sestřihů. Situace se ovšem komplikuje, protože máte na vybranou mezi (1) jednodiskovou kinoverzí v klasickém plastovém balení s motivem z plakátu a bez vnitřního artworku, (2) dvoudiskovou s kinoverzí na jednom a prodlouženou na druhém disku, (3) trojdiskovou lišící se od předchozí přítomností kinosestřihu ve 3D, (4) stylovým a nápaditým dvoudiskovým steelbookem, bohužel pouze s kinoverzemi ve 2D a 3D, (5) slibovaným, ale zatím nevydaným mediabookem (náhled vlevo). A snad aby těch vydání nebylo málo, tak na jednom e-shopu jsou k zakoupení sběratelské edice, kde vedle pár nicotných cetek je ve steelbooku vedle kinoverzí (2D, 3D) i ta prodloužená. Pro úplnost dodávám, že Sebevražedný oddíl si je vedle dvou starších typů nosičů (DVD, BD) možno pořídit i na tom nejnovějším (UltraHD s kinoverzí), který na druhém disku doprovází prodloužená verze na BD. Kdo by pak měl potřebu dílo až kultovně uctívat a umí anglicky, může si dle - genderových... a etnických? - preferencí ze zahraničí objednat limitku buď se soškou Harley, kterak drží baseballku, nebo s Deadshotem v kostýmu. S růžovým plyšákem bohužel není, tato marketingová příležitost byla opomenuta.
OBRAZ A ZVUK:
Následující řádky hodnotící obraz a zvuk se nevztahují k 3D verzi, ale pokud někdo zvažuje její zakoupení, není se podle zahraničních recenzí čeho obávat. Ačkoliv se valná většina filmu odehrává ve tmě, nic se neztrácí a některé prvky předkamerového prostoru (fikční i "nefikční") dobře vystupují do popředí (animované titulky představující postavy a závěrečné titulky s trojrozměrnou grafikou, Harleyina baseballka, Deadshotovo střílení, pád vrtulníku, "chapadla" antagonisty ad.).
Z obrazové a zvukové prezentace dvourozměrné kinoverze i prodloužené verze je patrné, že Warner/DC chce titul udat technofilům a technofilkám, jimž ani tak nejde o snímek samotný, ale chtějí na vybraných sekvencích demonstrovat vybavenost svého domácího kina. Plusem pro ty, jimž snímek přišel v kině zrakově ubíjející (příliš tmavý, a tudíž nepřehledný) a sluchově ohlupující (s naboostrovanou hudební složkou, a tudíž působící jako sled videoklipů a trailerů), je vylepšení obou složek na modrém disku. Budou následovat obvyklé recenzní floskule, a proto než přeskočíte na pojednání o bonusech, jenom dvě výtky: Sebevražedný oddíl se natáčel na 35mm film a na 4K digitál, což je v některých akčních scénách mezi záběry mírně znát co do ostrosti, a Dolby Atmos kvůli upřednostňování krátkých výňatků ze songů nepatří k letošním nejlepším zvukovým mixům.
Jinak je možné mít pro obrazový (2.40:1) i zvukový (Dolby Atmos, český dabing - pouze u kinoverze - pak v Dolby Digital 5.1) přepis jenom slova chvály. Režisér Ayer se svým stálejším kameramanem Romanem Vayanovem (Železná srdce, Patrola) tíhnou k desaturované barevné paletě (v tmavých pasážích se nic neztrácí), kterou protínají teplé barvy v případě kostýmů či masek některých postav (Deadshot, Harley, Joker - oblečení vykresleno nesmírně detailně, a to včetně rekvizit v podobě zbraní a nápisů na nich). Zvuk v Dolby Atmos zejména v atrakčnich sekvencí (první střet se "zombie", závěrečný s čarodějnicí a jejím bratrem) napomáhá orientaci v prostoru díky rozprostření zvuků a směřování pozornosti podle jednotlivých kanálů. Dialogy a monology jsou dobře slyšitelné i srozumitelné, prim má však pestrá hudební složka, která dominuje nad obrazem. (9/10)
BONUSY:
U Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti dokumenty jednak poskytovaly informace o postavách, na které se ve filmu (tolik) nedostalo, jednak obhajovaly posuny oproti komiksové předloze a kladly důraz na významový přesah snímku. Podobnou funkci mají u Sebevražedného oddílu featuretty Úkol pro oddíl X: Jeden tým, jedna mise (23 min.) a Joker a Harley: Nejděsivější pár podsvětí (14,5 min.), které dodávají hloubku a psychologii tam, kde není, přičemž přijde řeč i na Letovo metodické herectví. Oproti materiálům k Batman v Superman ovšem sjednocujícím prvkem není tolik propíraná mytologická rovina, nýbrž autenticita, resp. realismus, což je údajně Ayerův vklad. Proto se vedle hereckých hvězd ke slovu velmi často dostává Ayer, což je s podivem vzhledem k upozadění Snydera u BvS jakožto člověka spoluzodpovědného za budování rozšířeného fikčního vesmíru.
V dokumentu V patách realitě (9:37 min.) se dozvídáme, jak každé tetování nese příběh a jak se na výsledné podobě podepsala Ayerova zkušenost s armádním výcvikem, ale už do konceptu nezapadá odskok k trikovému padouchovi. V Silné stránky a dovednosti týmu (9:03 min.) se rozvádí výcvik, jímž představitelé titulního SS (ehm) prošli - neokázalá, naopak věrohodná choreografie akce, držení a střelba zbraní. V Po zuby ozbrojen (11:48 min.) se dokonce dozvídáme, že režisér jakožto znalec zbraní si potrpěl na jejich funkčnost, jinak je v krátkosti představena zbraň a pozornost jí věnovaná ve vztahu k jejímu nositeli. Poslední featurette (nepočítám-li čtyřminutovku The Squad Desclassified dekonstruující praktičnost boje a užití zbraní v akci) svým názvem - This is Gonna Get Loud - dává tušit, že se více dozvíme o hudbě, ale podtitul - Boje Sebevražedného oddílu (10:54 min.) - očekávání usměrňuje. Ano, jsou probrány akční (a atrakční) scény, a to i z hlediska toho, nakolik (ne)jsou trikové. Opětovně jako u BvS chybí (ok, až na pár zmínek o tricích) cokoliv věnovaného post-produkci, což vynikne o to víc, že devadesát minut dokumentů pojednává o režisérově verzi, kterou jsme neměli možnost vidět, protože namísto jeho poetiky převážila komiksově/videoklipově/trailerově přepálená zesílená konceptualizace. (6/10)
ZÁVĚR:
Závěr (BD) recenzí obvykle obsahuje (ne)doporučení. V případě komiksovek od DC ovšem pozbývá smyslu, protože i když je Sebevražedný oddíl nejslabší příspěvek do rozšířeného univerza a mnohem zábavnější než jeho sledování by bylo čtení studie o problematické post-produkci, své zastánce a zastánkyně má. Prodloužený sestřih na rozdíl od toho ultimátního k Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti dojem z kina nezlepšuje, pouze fanouškům a fanynkám dopřává více minut s oblíbenými postavami (Harley, Joker) a napravuje některé rytmické potíže. 3D, byť jde o konverzi, je podle ohlasů nadprůměrné, obraz a zvuk snad lepší než v kině. Jenom ty bonusy, přestože jsou kompletně otitulkovány a jejich zhlédnutí zabere devadesát minut, jsou propagačního rázu. O pře/dotáčkách neřeknou nic, naopak zahlazují nedostatky filmu (patřičné představení postav a jejich vztahu je až ve featurettech) a svým akcentováním realističnosti/autentičnosti (psychologie postav, kostýmy, rekvizity, atrakce) ignorují změny v post-produkci. Jelikož se vytoužené tříhodinové, mládeži nepřístupné režisérské verze nejspíš nedočkáme, na závěr přece jenom doporučení: ať už se vám z jakýchkoliv důvodů Sebevražedný oddíl zamlouvá, či si ho chcete zařadit do sbírky jenom jako pozoruhodný studijní materiál zesílené konceptualizace vymknuté z kloubů, jděte do dvoudisku s kino a prodlouženou verzí, protože je nejlepší (nejlevnější, vše potřebné obsahující) variantou.