BD recenze: hororové fikce - Polednice, Čarodějnice

Vydáno: 18.09.2016 14:25 - | foto: facebook tvůrce

V posledních dvou měsících vyšly na BD čtyři filmy, které se navzdory jejich žánrové rozbíhavosti dají zařadit mezi horory. V prvním ze dvou článků se budu věnovat dvěma hororovým fikcím: Polednici a Čarodějnici.
POLEDNICE:
Plakát filmu  / PoledniceCelovečerní režijní debut Jiřího Sádka Polednice se v tuzemsku dočkal rozporuplných kritických i diváckých reakcí, které pramenily z konfrontace žánrových očekávání (psychologické drama?, umělecký horor?) s výslednou podobou reinterpretace klasické básně Karla Jaromíra Erbena. Dřívější filmové uchopení básně z povídkové adaptace Kytice v režii F. A. Brabce bylo doslovnou, manýristickou a midcultovou ilustrací, která je uměleckým hororem, pro který podle Noëla Carrolla platí, že hrozné věci jsou způsobeny monstrem: vrávorajícím Boleslavem Polívkou na chůdách. Zato současné provedení s Aňou Geislerovou v hlavní - nikoliv nutně titulní - roli je ve výsledku antitezí předchozí verze, protože dochází k opačnému výkladu, jelikož vše hrůzné má nakonec oporu v našem světě.

Silná emocionální odezva není u Polednice vyvolána přítomností něčeho nereálného, ale ambivalentností po většinu stopáže. Nejednoznačné reakce laické i odborné veřejnosti navzdory výše uvedené hypotéze nevycházely výhradně z toho, že Polednice byla propagována jako horor a ukázala se být psychologickým dramatem... s poněkud neuspokojivou motivací (důvod dlouhodobého zatajení?) a motivovaností (malý konfrontační kluk a starostova žena mají i jinou úlohu než posouvat vyprávění vpřed?) postav. Záměrná neurčitost je přítomna v samotném snímku, který by se dal klasifikovat jako hororová fikce.

Fotografie z filmu  / PoledniceV ní jsou podle autora pojmu Torbena Grodala postavy chyceny ve dvou různých a vzájemně výlučných modelech interpretace světa. Ústřední konflikt se odvíjí buď na střední úrovni modelů světa, kdy jsou zpochybňovány společenské instituce jakožto chybné a zneužívané pro špatné účely, či na úrovni fundamentálních modelů světa, kdy je otřesena víra v nám známý svět přítomností nadpřirozených bytostí (monster, zombie, duchů...). Polednice je ozvláštňující v tom, že konflikt spočívá v neurčitosti modelu světa (střední úroveň, nebo fundamentální?), než přijde trochu převídatelná pointa v podobě přiklonění se k jednomu ze dvou modelů světa.   

Film lavíruje mezi neskutečným a skutečným, a tím pádem i mezi několika různými žánry, potažmo subžánry. Na jednu stranu je ve vyprávění přítomna historka o tajuplné a nadpřirozené postavě, která se objeví a bere děti, přičemž tento strašák se objevuje v kresbách pod úvodními titulky, v lidové slovesnosti části obyvatel vesnice i jako určitá (subjektivní?) vize. Na druhou stranu může být titulní Polednice pouze výplod choré mysli a pravděpodobnější nebezpečí představuje neustále doléhající soused, starostova psychicky narušená žena zodpovědná za smrt syna či sama matka přehnaně chránící dceru před okolním světem a pravdou. 

Aňa Geislerová ve filmu  / PoledniceSnímek spíš řadu očekávání spojených se (sub)žánrem podvrací, což může být divácky ne zcela komfortní. A nemyslím tím ono tolik propírané vyvedení hororu ze strašidelné tmy do děsivého světla, které bylo spíše součástí promyšlené propagace ze strany tvůrců, ale narušování vývojových vzorců různých (sub)žánrů. Je konfrontována městská postava s venkovem, příčinně rozvíjí linii s více než agilním "sousedem", ale snímek není hixploatací (buranskou exploatací, viz Texaský masakr motorovou pilou). Venkovan(k)y vyobrazuje stereotypně (uzavřené komunita, postavy drbny a bodrého starosty...), ovšem nikoliv podle jejich převládajícího obrazu v domácím i zahraničním filmu. V některých sekvencích se pro změnu straší duchem, předjímá jeho či její příchod, ale vyjeví se, že podstatný je poněkud jiný kostlivec ve skříni. Závěrečný akt pro změnu variuje subžánr home invasion, který staví na hlavu, respektive následuje jistou nejmenovanou tradici (spojenou s adaptací konkrétního psychologického/hororového kultovního románu jistým britským režisérem).

Polednice, navazující na nedávné poučené autorské hry s hororem a exploatací (Třída smrtiNenasytná TiffanyLesapán), obsahuje rozpor nejenom v přijetí po svém uvedení, ale i v sobě samé. Není to rozpor, který by byl dán nekoncepčností či rozpadlostí díla, protože na to je výsledný tvar s přesně načasovanými zvraty ve vyprávění a postupně dávkovanými informacemi důsledně vystavěn. Jde o rozpor, který je kladem, protože žánrový film je uchopen jinak, než bývá zvykem, a notoricky známá předoha je aktualizována, aniž by byla lacině využita jako zavedená značka. Výsledek není zcela uspokojivý, ale i cílené neuspokojování v podobě odpírání žánrových atrakcí či jejich převrácení může být slibným příslibem do budoucna. (8/10)    

Blu-ray: 
BD obal filmu  / PolednicePolednice jako první z produkčního portfolia společnosti Barletta (Bez doteku,Hany) vychází nejenom na DVD, ale i BD. Obě média jsou po obrazové a obzvlášť zvukové stránce kvalitativně někde jinde, nepříliš početná bonusová se na obou shoduje. Přepis obrazu (obraz má formát 2.39:1, HD rozlišení je samozřejmostí) se na modrém disku vydařil, protože konzistentní přítomnost zrna a věrná barevná reprodukce se saturovanými teplými barvami neustále připomíná, že Polednice byla natáčena na film, nikoliv na digitál. Na druhou stranu některé filmařské volby Alexandera Šurkaly, jako je práce s nízkou hloubkou ostrosti, upřednostňování přírodního svícení (pravděpodobně se složitým interiérovým dosvěcováním) a omezená barevná paleta (modrá, zlatavá) nedávají moc vyniknout detailům, některé plochy zdánlivě splývají a obraz jakoby trpěl měkčením. Zato zvuková stopa v DTS-HD Master 5.1 zní výborně, což je patrné díky posíleným zvukovým efektům a úsporné, působivé hudbě Bena Corrigana. Mírně zanikají dialogy a monology, na druhou stranu je atmosférokresba prostředí s různými zvuky i rozmluvou postav v pozadí velmi dobře zvládnuta. 

Zklamáním jsou bonusy, které v úhrnu mají kolem třiceti minut, ale ty tvoří již dříve dostupné materiály propagačního rázu, navíc se mnohé (rozhovory) opakují. Trojdílný film o filmu osvětlí příběh, odlišnost od původní verze a představí herecký štáb spolu s postavami (Aňa Geislerová, Zdeněk Mucha, Jindřich Štrébl Poláček, Karolína Lipowská...), přičemž hlavní slovo má Geislerová jakožto hvězda projektu. S krátkou stopáží (první část má 2 min., druhá 2,5 a třetí necelé minuty tři) se toho ale nestihne moc probrat, natož jakkoliv do hloubky. Některá vyjádření od Geislerové jsou znovu ke slyšení i v bonusu Hovory s Aňou Geislerovou, ve kterém odpovídá na položené otázky (Co připomíná Polednice?, Co chybí českému filmu?, Co je zábavného na točení hororu?, Co se jí líbí na Polednici?, Co si myslí o českém filmu?, Jaké scény jí nejvíce bavilo natáčet?) či mluví o konkrétních tématech (O hereckém kouči J. Kempovi, O práci s dětskou herečkou Karolínou Lipowskou, Oblíbený horor, Vztah k hororům). Bohužel stejně jako v předchozím případě jde o povídání velmi krátké (nejkratší nemá ani čtvrt minuty, nejdelší má krátce pod minuty dvě) a navíc rozdělené podle otázek/témat, a tak uživatelsky ne zcela přístupné. Zbytek bonusů tvoří česká a anglicky otitulkovaná verze upoutávek a krátké klipy z filmu, které před premiérou kolovaly v rámci kampaně netem.
 
Karolína Lipowská ve filmu  / PoledniceVidea mnoho informací nepřinášejí, ale poskytují aspoň vhled do toho, jaká propagační strategie byla zvolena tentokrát. Zatímco u předchozích dvou produkcí společnosti Barletta, debutu Matěje Chlupáčka Bez doteku a taktéž prvotině Michala Samira Hany, převládala rétorika auteura (Chlupáček jako nejmladší tuzemský režisér), respektive technologie (Hany natočená zdánlivě na jeden záběr), Polednice oslovuje skrze hvězdu (Geislerová) a natáčení jako velmi obtížnou a zároveň nemálo zábavnou záležitost (letní pařák, ale všem se dobře spolupracovalo). Akorát to inzerování skrze horor sice vedlo na jedné straně k dobré divácké návštěvnosti v kinech, na druhé ke zklamaným reakcím kvůli absenci nadpřirozena či žánrově konvenčního bubáka. Vydání na Blu-rayi s nadprůměrným obrazovým přepisem, výborným zvukem a bonusy "aby se neřeklo, že nejsou" je dobrou záminkou k přehodnocení díla komplexnějšího, než jak se z kampaně před uvedením a z rozpačitých reakcích po něm mohlo zdát. (6/10)

Koupit na Bontonland.cz

ČARODĚJNICE: 
Plakát filmu Čarodějnice / The WitchČarodějnice je nejlepším letošním hororem, za kterým nestojí středně velké či velké studio. Stejně jako Polednice je celovečerním režijním debutem, a to konkrétně Roberta Eggerse, který si na krátkometrážních počinech vyzkoušel hororovou (adaptace povídky Edgara Allana Poea) i biblickou látku (snímek o Kainovi a Ábelovi). Na rozdíl od ní není adaptací klasické básně, nýbž vychází z dochovaných dobových záznamů ze 17. století a z různých pohádek, pověstí a legend. (Málokdy uváděný podtitul zní Novoanglická legenda.) A když už jsem v tom spíše ilustrativním srovnávání, oproti tuzemské žánrovce si zachová dvojí možné žánrové chápání ("rodinné" drama, nebo horor?), nejednoznačnou příslušnost k vypravěčskému modu (klasické, nebo umělecké vyprávění?) a od toho odvislé rekonstrukce zápletky (o smlouvě s ďáblem, nebo o destrukci rodiny kvůli dobové víře v náboženská dogmata?).   

Je taktéž hororovou fikcí, jejíž znepokojivost vychází z nepřiklonění se k jednomu ze dvou (střední úroveň, fundamentální úroveň) modelů světa. Nevíme, jestli čarodějnice skutečně existuje, či zda někdo provádí rituály spojované s čarodějnictvím a nedisponuje nadpřirozenými silami. Nejsme si jisti, jestli kozel útočí v sebeobraně, nebo protože je posedlý. Netušíme, či si sabath vykládat jako něco "opravdového", či zda-li jde o blouznění psychicky narušené osoby. Ve výčtu by se dalo pokračovat, ale podstatná je ona zneklidňující nejistota, zatímco sledujeme členy vzájemně k sobě neupřímné rodiny, jejíž rozklad je nám prezentován. Napětí a strach je vytvářeno nejenom onou v tomto textu již tolikrát zmiňovanou ambivalencí, ale i počátečním odpíráním informací a jejich postupném odhalování (důvodu počátečního vyhoštění a toho, kdo se doopravdy provinil).

Fotografie z filmu Čarodějnice / The WitchDíky nemožnosti jasného shrnutí zápletky se nabízí Čarodějnici interpretovat dvěma zcela protikladnými způsoby, přičemž ani o jednom nelze s určitostí říct či napsat, že by nebyl validní. Je vítěz ceny za nejlepší režii na festivalu v Sundance filmem o prvotním hříchu a o potrestání rodiny vyšší - nadpřirozenou - mocností? Nebo jsme svědky toho, jak vinou vnucování náboženského výkladu světa a pokrytectvím jedné rodiny nedržící se přikázání (nepokradeš, nezalžeš, cti matku svou a otce svého...) dojde k likvidaci členů rodiny mezi sebou? (10/10)

Blu-ray:
BD obal filmu Čarodějnice / The Witch
Právě proto, že Čarodějnice patří k nejlepším letošním hororům, je absence bonusového materiálu zklamáním. Zvlášť když v zahraničí je na disku přítomen audiokomentář režiséra a scenáristy v jedné osobě, půlhodinový záznam povídání tvůrců a heců, krátký featurette spíše propagačního rázu a galerie obrázků. Na druhou stranu můžeme být rádi, že film zastoupený menší společností (Lionsgate) u nás na Blu-rayi vůbec vychází, a to díky společnosti Bontonfilm, která nezapomíná na vnitřní artwork, ale menu odbývá statickým obrázkem (alespoň s hudebním doprovodem). Obrazový (nepříliš obvyklý formát 1,66:1) a zvukový přepis (anglický originál v DTS-HD Master 5.1, český dabing v DTS 5.1) neslouží k prezentování kvalit domácího kina, ale věrně reprodukuje tvůrčí záměr.

Barevná paleta je desaturovaná, převládají studené odstíny (hnědá, šedá). Přírodní svícení v interiérových scénách má za následek, že se věci ve tmě spíše ztrácejí; omezení hloubky pole převážně na první plán a upřednostňování detailních záběrů či polocelků zase dá vyniknout, jak detailní (póry na pokožce, chlupy na zvířatech, letokruhy na dříví) a ostrý přepis je. Podobně nevýrazný, ale intencím věrný je zvuk. Nečekejte náhle zesílené zvukové efekty, protože ve filmu nejsou laciné lekačky, zato se sází na ambientní zvuky prostředí, které posilují vnoření se do místa a doby dění. Zároveň rozložení do několika kanálů umožňuje skvěle soustřeďovat pozornost, zvlášť při zvucích z mimoobrazového prostoru, jejichž zdroj je ukázán až posléze. Dabing je o třídu až dvě slabší. Má sice dobře srozumitelné dialogy/monology a několik sekvencí (například střelba na králíka, útok kozla, epilog) na sebe strhne pozornost, ale ztrácí na atmosférokresbě prostředí. Nejste-li technofilové zkoumající výši datového toku obrazu a preferující imerzivní zvukovou stopu, v případě Čarodějnice si můžete vystačit s DVD. (5/10)   

Koupit na Bontonland.cz



NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY