O režiséru Marku Robsonovi a jeho zásadním příspěvku subžánru boxerského filmu jsme v naší rubrice psali již na podzim loňského roku při příležitosti uvedení jeho filmu o korupci v profesionálním boxu s názvem Tím hůř, když padnou (The Harder They Fall, 1956). Nyní vzpomeneme jeho ranější snímek Champion, v němž exceloval tehdy třiatřicetiletý Kirk Douglas. Robsonovo sportovní drama v noirových intencích sleduje vzestup a pád ctižádostivého boxera Midge Kellyho (Kirk Douglas). Celý příběh je v podstatě rámován jako vzpomínka hlavního protagonisty na jeho strastiplnou cestu ke slávě, na jejímž pokraji právě stojí. Krátce před svým posledním zápasem o titul mistra světa si Midge Kelly v boxerském ringu vybavuje své sportovní začátky a co všechno úspěšné kariéře obětoval. Narativ Championa je tak přesně utkán dle konvencí filmu noir, kdy se hrdina vědom osudové předurčenosti vlastního konce, který se neodvratně blíží, smiřuje se svou minulostí. Midge sice dosáhne na pomyslný vrchol, když svůj poslední zápas vyhraje, ovšem podá tomu oběť nejvyšší – vlastní život. Champion tedy klade velký důraz na zmiňovaný fatalismus - boxerská dráha je pro hlavního hrdinu předurčena. To osud jej svede s promotérem Tommym Haleym (Paul Stewart), který v Midgeovi objeví skrytý talent. Přes počáteční nezájem se Midge pod jeho trenérským vedením začně vypracovávat až mezi úplnou boxerskou špičku, což je sice rutinně, ale efektivně ukázáno v rámci jedné střihové sekvence. Kellyho kariérní postup však vyžaduje oběti. Všanc padne jeho manželství se submisivní Emmou (jíž se mezitím dvoří jeho bratr Connie), které však Midge od počátku stejně nebral příliš vážně. Kirk Douglas velice přesvědčivě zosobňuje ambiciózního kariéristu, který aby docílil svého, neváhá jít ani přes mrtvoly. Jeho svéhlavý egoista Kelly, jemuž je heslo "Winner take all" vlastní (tato hláška může být chápána jako odkaz na stejnojmenný boxerský film s Jamesem Cagneym z roku 1932), bezohledně zraňuje city svých blízkých a odmítá se komukoliv podřizovat, na což ostatně doplatí. Korupce v prostředí profesionálního boxu, která se o sedm let později stala určujícím tématem Robsonova druhého boxerského snímku, zde totiž rovněž není opomenuta – naopak má na hrdinovu kariéru určující vliv. Ze zrádného noirového světa vystupuje i chamtivá femme fatale, která je všude tam, kde jsou peníze a úspěch. Setkání s atraktivní blondýnou Grace Diamond (Marilyn Maxwell), která je pravým opakem jeho manželky-brunety Emmy, Midge na dlouhou dobu zasáhne. Záletnický boxer se však proradnou femme fatale plně spoutávat nenechá - do hry totiž vstupuje třetí žena, pohledná sochařka Palmer (Lola Albright). Ale ani Emma ještě neřekla poslední slovo. Se stylem filmu noir koresponduje i low key svícení a kamera hollywoodského mága Franze Planera, jehož jméno je především spojováno s filmy s Audrey Hepburn jako Snídaně u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany's, 1961), Prázdniny v Římě (Roman Holiday, 1953), The Nun's Story (1959) nebo Dětská hodinka (The Children's Hour, 1961), přičemž za kameru posledních třech jmenovaných byl nominován na Oscara, stejně jako v případě Robsonova Championa, který nakonec z šesti nominací proměnil pouze jednu (střih).
Jedna z nominací patřila i Kirkovi Douglasovi, byla to jeho první v kariéře (další dvě získal v padesátých letech za Minnelliho snímky Město iluzí (The Bad and the Beautiful, 1952) a Žízeň po životě (Lust for Life, 1956), kde ztvárnil Vinceta van Gogha; na zlatou sošku však nikdy nedosáhl, až v roce 1996 mu byl udělen čestný Oscar za celoživotní dílo). Role Midge Kellyho, v níž se ukázal v nejlepší formě, pro něj ovšem byla zásadní, neboť na sebe poprvé výrazně upozornil.