Letní filmová škola v Uherském Hradišti v posledních letech jako kdyby proměnila svou identitu, což je patrné nejenom na vizuálu, ale i na programové skladbě. Jistou dobu lákala do filmového ráje, čemuž odpovídal i plakát a design webových stránek. Zdůrazňoval se především zážitkový rozměr celé akce, která mimo jiné nabízí i jablko poznání v podobě děl buď spadajících do cinefilního kánonu, či na zařazení do něj čekajících, protože náležejících k aktuálním festivalovým objevům. V posledních letech, od jubilejního čtyřicátého ročníku k tomu současnému, se způsob oslovování posunul: od zážitkové akce s nějakým tím "kinematografickým" poznáním k filmové přehlídce, která chce přilákat novou filmuchtivou generaci a zároveň si udržet stálé baťůžkáře a baťůžkářky. Letošní 42. ročník (a se započtením klubových počátků dokonce s pořadovým číslem 52) zacílení na v podstatě dvojí publikum vyřešil důmyslně. Starší generaci umožní si na plátně připomenout to, co zná z televizních obrazovek, potažmo z dávnější minulosti z kin, zatímco pro mladou generaci půjde o "povinné pokoukání" (Luchino Visconti, Roger Corman, ealingovské - nejenom - komedie), s nímž přijde do styku poprvé. Webovky Filmovky mají příznačně na pozadí vždy jiný výjev z některého z děl v programu, přičemž daný obrazek je prohnán VHSkovým "filtrem", a tak má posunout barevnost a nechybí památná šmouhy. Logo s datem nostalgicky upomíná na zašlou analogovou éru, což může zapůsobit jak na pamětníky, tak na raně dvacetnicotníkové hipstery.
Pamětníci mající nepěstěný vous z důvodu časového presu a pracovního stresu ví, že shakespearovské adaptace už v Hradišti byly, postmoderní uchopení od Julie Taymor (Titus, Bouře) zná z ošoupaných kazet, potažmo filmového klubu veřejnoprávních a kabelových televizí. A určitě neměli možnost na vlastní oči vidět a poslechnout si samotnou Taymor, která patří k nejatraktivnějším hostkám LFŠ 2016. Už proto, že přislíbila i Master Class, v níž bude mluvit nejenom o zkušenosti s filmovou, ale i divadelní režií (na svém kontě má například cenou Tony oceněnou muzikálovou verzi Lvího krále) a dalšími profesemi. Mládežníci s naondulovaným fousem uchovávaným z důvodu náležitosti k určitému městskému kmenu zase můžou namísto louskání britského barda zhlédnout adaptace (Hamlet, Henry V, Rosencrantz & Guildenstern Are Dead, Richard III.), a to se zasvěceným úvodem etablovaného překladatele Martina Hilského.Kdo je tak stár, že ho/ji zasáhl/a šrapnel videoboomu a poznamenala ho/ji nástup komerčních televizí, tomu/té nebude neznámé jméno krále béček Rogera Cormana. Od něj budou v rámci Půlnoční sekce (avšak nejenom o půlnoci!) promítnuty/puštěny nejenom dnes již kultovní zábavně děsivé počiny jako Útok krabích monster, ve kterých hrozbu zcela nečekaně představují... krabí monstra, či Plné vědro krve, kde hrůzu nahánějí... beatníci. Nebudou opomenuti ani Cormanovi odchovanci, kteří se pak stali uznávanými tvůrci (Nového) Nového Hollywoodu - Peter Bogdanovich (Targets), Martin Scorsese (Bertha z dobytčáku) či Joe Dante (Hollywood Boulevard).
Půlnoční sekce bývá vždy zpestřením festivalu či přehlídky. Letošní Fokus zaměřený na Filipíny je ovšem svým dramaturgickým uchopením dokladem sympatického odklonu od zavedených autorských značek směrem k žánrové tvorbě představující národní kinematografii v její rozmanitosti. Návštěvníci/návštěvnice skoro neexistujících filmových klubů se mohou seznámit s tvorbou Lina Brocky. Nechybí v ní nějaká ta společenská kritika v mezích zákona (Maynila: Sa mga kuko ng liwanag), biblické aluze (Byl jsi vážen na vahách a shledán lehký)... a někdy i gayové, což by mohlo být dostatečně alternativní, zvlášť v kombinaci osmdesátkového disca a mýdlových bublin v Macho Dancer. Poté mohou titíž návštěvníci/návštěvnice pochytat další filipínské Pokémony, které v posledních letech do svých sítí lapili festivaloví Bulbasaurové: Rayia Martin (Úplné zmizení, 2013), Brillante Mendoza (Tvé lůno, 2012) či Lav Diaz (Počátky minulosti, 2014). U toho posledního je třeba mít trpělivost, jeho lapení zabere bezmála šest hodin. A pokud do kinosálů zavítá i omladina, aby dala odpočinout nohám od chytání Pikachu, pozná, že i Filipínci mají své (super)hrdiny a (super)hrdinky. Spatří superhrdinu vzešlého ze stránek obrázkových (a taky trochu písmenkových) sešitů, který si nechává říkat... Kovář (Ang Panday), a tamní obdobu Wonder Woman (bez feminismu, zato s pořádkou dávkou sexismu!) v Návratu Darny. A ten/ta, kdo by chtěl/a skutečné heroje a herojky, bude muset na historická dramata Sedmdesátá léta, Baler či Generál Luna, která se navrací k národním traumatům (vládě Ferdinanda Marcose, kolonizaci Španělskem či Američany).
S minulostí neúčtují jenom Filipínci, ale i Filmovka, když se v sekci Inventura bude již vedle výše zmíněného Cormana věnovat dalším výrazným osobnostem, studiím či žánrovým cyklům. Pro koho nejsou gay filmy Lina Brocky, ten/ta může zkusit queer počiny Luchina Viscontiho. Jeho komplexní retrospektiva je dokladem, že aristokratický tvůrce vypořádávající se ve svých počinech se svou třídní příslušností (a orientací) nenatočil pouze film, který rozechvěl kinematografii neorealismem (Země se chvěje), a nenechal "jednu buznu chcípat dvě hodiny a deset minut v Benátkách" (Smrt v Benátkách). Odlehčení nabídne přehlídka zásadních děl Zlatého věku britského studia Ealing, pokud tedy nezvolíte jejich dokumentaristické postupy zapojující válečné snímky (např. Kruté moře, Vítězové či poražení?), ale raději ty komediální (např. Šlechetná srdce a šlechtické korunky, The Ladykillers). Nemluvné počátky sci-fi představí oblíbená programová sekce s živou hudbou, ve které samozřejmě nechybí nejenom kultovni Metropolis Fritze Langa či Paříž spí Reného Claira, ale i méně známé kousky z 10. a 20. let 20. století.
Doplňování znalostí je třeba v jakémkoliv věku a u všech. (Za předpokladu, že jste na to nerezignovali, přestože vás "film" živí. V tom případě se jmenujete Mirka Spáčilová, případně - pokud jste o generaci mladší a hlásíte se k jiné genderové identitě - Martin Svoboda.) Proto je na LFŠ sekce Spektrum, která mapuje současné trendy - a od loňska nově i teoretické koncepty, které představuje a popularizuje na vybraných titulech. Z trendů se dramaturgové zaměřili na opravdu nezávislý, protože nízko až bezrozpočtový americký film: hnutí mumblecore a s ním spojené tvůrce jako Bujalski (zakládající Funny Ha Ha), Joe Swanberg (i u nás známí Kámoši až na dno lahve) či bratři Duplassové. Z teoretických konceptů po minulém nespolehlivém vyprávění to tentokrát bude úžeji zaměřený POV (tj. hlediskový záběr) ve své okázalé podobě a napříč historií, tj. od noirů experimentujících s mírou subjektivizace vyprávění (Lady in the Lake, Dark Passage) přes několik sebereflexivních počinů (Zvědavec, Ucho) až k nedávným žánrovkám navazujícím na různé tradice (videoherní Doom a Hardcore Henry, exploatační Hory mají oči a Maniak či found footage Kronika).
Samozřejmě si lze posvítit na další sekce, jako je třeba Visegrádský horizont, v rámci kterého bude uvedeno nejenom zahajovací restaurované Intimní osvětlení, ale hlavně další Passerovy snímky natočené v zahraničním exilu (doporučujeme Cutterovu cestu). Polská filmová škola, spojená se jmény jako Andrzej Wajda, Andrzej Munk či Wojciech Has nebo Jerzy Kawalerowicz, bude o poznání méně objevná. Prohlížení katalogu a čtení komentářů na nejmenované databázi ovšem dokládá, že letos to bez překvapení nebude - viz citace z katalogu a po ní následující hodnotící komentář, obojí od stejného autora/autorky:
"Mysteriózní snímek se symbolickým příběhem o dospívání venkovské dívky, která se rozhodne utéci od rodiny, vyčnívá osobitým přístupem k filmové formě ve smyslu experimentálních vizuálních a zvukových efektů. Hluboce senzuální atmosféru filmu dokresluje hypnotická hudba performera Eyedress."
vs. "Ta whiskey byla před i po projekci opravdu třeba. Větší hrůzu jsem už dlouho neviděla. Dramaturgie ve stylu ,dejme tam cokoliv a v jakémkoli pořadí´, digitál to snese. Tohle není ani art, to je neumětelství skrývající se za nějakou pózou. Nebo co." Tak že by nakonec 42. Letní filmová škola kloubila na filmy zaměřený festival se zážitkovou akcí (degustací alkoholu)? Uvidíme od pátku 22. 7. do soboty 30. 7.
Oficiální znělka 42. Letní filmové školy v Uherském Hradišti (2016)
S minulostí neúčtují jenom Filipínci, ale i Filmovka, když se v sekci Inventura bude již vedle výše zmíněného Cormana věnovat dalším výrazným osobnostem, studiím či žánrovým cyklům. Pro koho nejsou gay filmy Lina Brocky, ten/ta může zkusit queer počiny Luchina Viscontiho. Jeho komplexní retrospektiva je dokladem, že aristokratický tvůrce vypořádávající se ve svých počinech se svou třídní příslušností (a orientací) nenatočil pouze film, který rozechvěl kinematografii neorealismem (Země se chvěje), a nenechal "jednu buznu chcípat dvě hodiny a deset minut v Benátkách" (Smrt v Benátkách). Odlehčení nabídne přehlídka zásadních děl Zlatého věku britského studia Ealing, pokud tedy nezvolíte jejich dokumentaristické postupy zapojující válečné snímky (např. Kruté moře, Vítězové či poražení?), ale raději ty komediální (např. Šlechetná srdce a šlechtické korunky, The Ladykillers). Nemluvné počátky sci-fi představí oblíbená programová sekce s živou hudbou, ve které samozřejmě nechybí nejenom kultovni Metropolis Fritze Langa či Paříž spí Reného Claira, ale i méně známé kousky z 10. a 20. let 20. století. Doplňování znalostí je třeba v jakémkoliv věku a u všech. (Za předpokladu, že jste na to nerezignovali, přestože vás "film" živí. V tom případě se jmenujete Mirka Spáčilová, případně - pokud jste o generaci mladší a hlásíte se k jiné genderové identitě - Martin Svoboda.) Proto je na LFŠ sekce Spektrum, která mapuje současné trendy - a od loňska nově i teoretické koncepty, které představuje a popularizuje na vybraných titulech. Z trendů se dramaturgové zaměřili na opravdu nezávislý, protože nízko až bezrozpočtový americký film: hnutí mumblecore a s ním spojené tvůrce jako Bujalski (zakládající Funny Ha Ha), Joe Swanberg (i u nás známí Kámoši až na dno lahve) či bratři Duplassové. Z teoretických konceptů po minulém nespolehlivém vyprávění to tentokrát bude úžeji zaměřený POV (tj. hlediskový záběr) ve své okázalé podobě a napříč historií, tj. od noirů experimentujících s mírou subjektivizace vyprávění (Lady in the Lake, Dark Passage) přes několik sebereflexivních počinů (Zvědavec, Ucho) až k nedávným žánrovkám navazujícím na různé tradice (videoherní Doom a Hardcore Henry, exploatační Hory mají oči a Maniak či found footage Kronika).
Samozřejmě si lze posvítit na další sekce, jako je třeba Visegrádský horizont, v rámci kterého bude uvedeno nejenom zahajovací restaurované Intimní osvětlení, ale hlavně další Passerovy snímky natočené v zahraničním exilu (doporučujeme Cutterovu cestu). Polská filmová škola, spojená se jmény jako Andrzej Wajda, Andrzej Munk či Wojciech Has nebo Jerzy Kawalerowicz, bude o poznání méně objevná. Prohlížení katalogu a čtení komentářů na nejmenované databázi ovšem dokládá, že letos to bez překvapení nebude - viz citace z katalogu a po ní následující hodnotící komentář, obojí od stejného autora/autorky:"Mysteriózní snímek se symbolickým příběhem o dospívání venkovské dívky, která se rozhodne utéci od rodiny, vyčnívá osobitým přístupem k filmové formě ve smyslu experimentálních vizuálních a zvukových efektů. Hluboce senzuální atmosféru filmu dokresluje hypnotická hudba performera Eyedress."
vs. "Ta whiskey byla před i po projekci opravdu třeba. Větší hrůzu jsem už dlouho neviděla. Dramaturgie ve stylu ,dejme tam cokoliv a v jakémkoli pořadí´, digitál to snese. Tohle není ani art, to je neumětelství skrývající se za nějakou pózou. Nebo co." Tak že by nakonec 42. Letní filmová škola kloubila na filmy zaměřený festival se zážitkovou akcí (degustací alkoholu)? Uvidíme od pátku 22. 7. do soboty 30. 7.
