Do Oslněni sluncem se Guadagninovi opět podařilo zlákat svou hereckou múzu Tildu Swinton, která sice v tomto kousku nepůsobí tak étericky jako ve své roli ruské imigrantky v Mé jméno je láska, ale i tady rozhodně má její herecký um něco do sebe. Ztvárňuje rockovou hvězdu, která odpočívá s přítelem (Belgičan Matthias Schoenaerts) v odlehlé ostrovní vile v Itálii kvůli klidové pooperační terapii jejích hlasivek. Její postava tudíž ve filmu prakticky nemluví a o to více se její výkon opírá o výbornou obličejovou expresi emocí a gesta. Pro někoho to možná bude u tak skvělé herečky zklamání, ale i takovouto výzvu zvládá opravdu úžasně.Kromě zmíněné Marianne s milencem ve filmu figurují také další dvě větší postavy, které je na italském ostrově navštěvují. Jedná se o Marianninu bývalou lásku Harryho s jeho nově nalezenou dcerou, o jejíž existenci dlouhá léta nevěděl. Toto duo si pak na plátnech střihli Ralph Fiennes s Dakotou Johnson z Padesáti odstínů šedi. A jak si asi sami dovedete představit, nenechá na sebe dlouho čekat žárlivost a na povrch vyplují dlouho ukrývané problémy i tajemství...
Teď už ale k samotnému Guadagninově počinu, pokud jste od něj viděli nějaký z dvou výše zmíněných filmů, asi jste si všimli, že se nejedná o režiséra, který by se bál erotických scén. Ba naopak se v nich většinou vyloženě vyžívá, což rozhodně dokazuje kontroverzní Melissa P.. Ovšem od původních dvou počinů se erotika v tomto snímku trochu změnila, působí zbytečně a lacině, protože nijak nedokresluje příběh a lásku či chtíč v něm, ale pouze upozorňuje na lascivnost všech čtyř postav, a to v přehnané míře.Veškerá nahota a obscénnosti ve snímku trochu zpomalují vývoj děje, kdy se celou první hodinu nic neděje a pořádný zvrat nastává až po prvních šedesáti minutách, kdy dojde k šokující události, na jejíchž vlnách pak dobíhá druhá polovina filmu. Po stránce atmosféry je to sice opravdu dobře odvedená práce, ze které vyloženě dýchá Středomoří a letní (později narušená) pohoda, jenže to samozřejmě nestačí.
Já osobně jsem tedy od tohoto tvůrce poprvé výrazně zklamaný, protože mám pocit, že tentokrát už netoužil po ničem jiném než svým výtvorem šokovat, nikoliv zaujmout a bavit diváka. Tak či tak je to stále lehce nadprůměrná krimi, které silně napomáhají hlavně herecké výkony a výborná kamera, ale příliš jí v tomto žánru škodí absence napětí. Vylepšit si chuť snad budeme moci již příští rok, na který režisér chystá předělávku hororové fantasy Suspiria, opět se Swinton a Johnson.
