Padesát odstínů černé jsou o trošičku lepší než
Pár nenormálních aktivit, protože na rozdíl od nich alespoň obsahují vtipy (resp. pokusy o ně). Jinak jde ale o film velice, velice, velice špatný. Nikoli nepodařený, neb filmaři měli na jeho natočení nezanedbatelný rozpočet a dost pravděpodobně natočili přesně to, co chtěli, a o to je výsledek žalostnější. Vtipný je totiž minimálně a spíš jen na sebe vrší různé hloupé vulgarity (často rasistické i sexistické) a primitivní situační gagy.
Film nemá děj, protože pozůstává z náhodně vybraných citací z děje něčeho jiného, které jsou bez znalosti originálu absolutně nesrozumitelné, a v žádném ohledu se v něm nedá vysledovat něco jako vývoj postav, herecké výkony nebo konzistence čehokoli. Film jako takový nedrží pohromadě jakoukoli vnitřní logikou a jeho jednotlivé scény na sebe prakticky nenavazují. V polovině např. hlavní hrdina zjistí, že plácat hlavní hrdinku přes zadek je k ničemu, protože přes hýžďové implantáty nic necítí (ani když ji přetáhne přes tuto partii lopatou). V závěru nicméně hrdinka sténá bolestí, když je vyplácena řemenem.
Pochopitelně nechybí explicitní záběry na zduřelá chlupatá varlata, penisy různých délek, spodky od hoven a sex s důchodkyní. Ještě nakonec můžu být rád, že nedošlo i na různé scénky s tělesnými tekutinami, přehnaně zarostlými dámskými rozkroky a podobně, protože jsem je upřímně ve vší hrůze čekal. Na druhou stranu jsem opravdu nečekal, že parodie
Padesáti odstínů šedi bude v konkrétních scénách parodovat i filmy
Whiplash,
Bez kalhot a
12 let v řetězech (a nic dalšího).
Jako nejlepší vtip jsem si napsal scénu, kdy je hlavní hrdinka spoutaná řetězy a Christian ztratí klíč od zámku, takže si postupně zavolá domů zámečníka, profesionálního lupiče, iluzionistu a svářeče. Za vtip relativně slušný se dá považovat to, že Christian má různé bičovací pomůcky pojmenované podle filmů, v nichž jsou bičováni černoši (
Glory,
Nespoutaný Django…) a v jednu chvíli hrdinku mučí předčítáním z knihy
Padesát odstínů šedi. Zbytek je však poměrně tristní, v lepším případě neurážlivý, v horším případě nechutný a samoúčelný. Místy mi bylo vyloženě stydno, a to mám černočerný a politicky nekorektní humor rád.
Samozřejmě pokud vám stačí málo a smějete se i kdejaké stupidní hovadině, tak možná budete spokojeni, o tom žádná. Ale třeba i první
Scary Movie je oproti tomuhle mnohonásobně lepší, a to vůbec nemluvím o věcech jako
Připoutejte se, prosím! nebo
Žhavé výstřely.
Padesát odstínů černé je spíš na úrovni
Děsnýho dojáku nebo
Velkýho bijáku a jediné, co se na nich dá brát jako pozitivum, je ten fakt, že mají naštěstí jen 88 minut.