Ten tu hraje detektiva Andrease, který spolu se svým kolegou Simonem (Ulrich Thomsen) řeší jeden případ zanedbané dětské péče. Oba jsou přivoláni k hádce dvou narkomanů, přičemž hlavní slovo tu má Tristan (Nikolaj Lie Kaas). Ve skříni pak Andreas objeví silně výkaly znečištěné a zanedbané dítě. Podle sociálního úřadu je ale prý všechno v pořádku a ani u matky dítětě nebyly nalezeny žádné stopy po drogách. Andreas má přitom doma sám ženu (Maria Bonnevie) a malé dítě. To však jednoho dne "z ničeho nic" umře a Andreas příde na zoufalou myšlenku. Více bych ale nedoporučoval dopředu vědět, protože čím méně toho budete o ději vědět, tím lépe pro vás.Druhou šanci bych vřele doporučil všem, kterým doma chybí mírně manželka procházející poporodní depresí nebo dítě v kojeneckém stádiu a těm, kteří žijí v harmonickém svazku a nikdy neměli žádné problémy. Obávám se ale, že tací lidé neexistují. Pro většinu diváků pak nebude zrovna tím, co by jim mělo zvednout náladu. Od toho ale ostatně většinou ani severská dramata nejsou. Pokud si tedy chcete navodit mírnou zimní depku, pak je Druhá šance přesně tím kouskem, který hledáte.
Více než kriminální nebo detektivní žánrovkou je ale snímek typickým dusným vztahovým dramatem, které se snaží klást celou řadu etických a morálních otázek. V tomto smyslu je film přínosný a každý divák se s ním musí poprat sám dle míry svých životních zkušeností. V tomto směru lze Druhou šanci těžko hodnotit objektivně, protože míří na subjektivní pocity každého diváka. Z filmového hlediska je Druhá šance mírně přepjatým a křečovitým příběhem z pera zkušeného Anderse Thomas Jensena se slušnou pointou, která celý příběh staví do trochu lepšího světla. Má zkrátka spoustu kazů a míst a okamžiků, se kterými bych polemizoval, ale abych zbytečně neprozrazoval víc, než je zdrávo, tak se raději této polemiky zdržím. Na mě osobně ale tento film příliš pozitivně nezapůsobil a nemám tím na mysli jeho záměrně depresivní ladění. To mi nevadilo. Vadila mi ale některá místa v příběhu, která mě prostě nepřesvědčila natolik, abych jim mohl uvěřit. Také mi chvílemi film lezl vyloženě na nervy, ale opět nemohu říct více. Nejlepší bude, když se na Druhou šanci podíváte sami a uvidíte.
Celý film ale herecky spolehlivě táhne velmi sympatický Nikolaj Coster-Waldau, který přehrává až příliš jednorozměrného "hnusáka" v podání Nikolaje Lie Kaase. Slušný výkon pak odvedla i představitelka jeho zdrogované přítelkyně May Andersen, zvláště s přihlédnutím k faktu, že jde o její herecký debut. Míra sugestivity Druhé šance je tak relativní a diskutabilní. Nárok na existenci se jí ale jako každému "opravdovému" uměleckému dílu upřít nedá. Mně osobně ale příliš nepřesvědčila a od Bier preferuji spíše její oscarový Lepší svět či její rané filmy. Je docela možné, že pro některé diváky bude Druhá šance mimořádným filmem, za sebe ji však hodnotím jako lepší průměr.
