Genesis. Zdánlivě nahodilá skupina jedinců po celém světě u sebe začne objevovat něco, co lze popsat jedině jako "zvláštní" schopnosti. I když většinu z nich zpočátku děsí, učí se s nimi zacházet, hledají jejich hranice a brzy je jasné, že vše má nějaký vyšší smysl... Tak zní oficiální synopse k původnímu seriálu Hrdinové, který se vysílal v letech 2006 až 2010. Pro tehdejší fanoušky se stal záhy fenoménem a každý z diváků měl minimálně jednu (spíš více) oblíbených postav. Prim získal japonský nadšenec do komiksů Hiro Nakamura (Masi Oka), který vyzbrojen naivitou, důvěrou v dobro a schopností ovládat čas a prostor vyrazil do boje za záchranu jedné roztleskávačky a – světa. Zájem mužů zase získala právě ona roztleskávačka, majitelka schopnosti téměř nekonečného hojení a nezranitelnosti Claire Bennet (Hayden Panettiere).                       

V patách měla další seriálovou krásku, chladnou a nebezpečnou Niki Sanders (Ali Larter), která díky svým dalším „sestrám“ ovládala mnoho různorodých schopností. U žen zase na celé čáře vítězil Peter Petrelli (Milo Ventimiglia) jako odvážný a přesvědčený hrdina se schopností absorbovat hned několik dalších schopností ostatních hrdinů. Jemu zdatně sekundoval Sylar (Zachary Quinto), podle všech pravidel správně „padouchovský“, ale přesto populární. A to je jen velmi stručný výběr z postav, které nás provázely více než osmdesáti epizodami prvních sérií, jejichž pilotní díl sledovalo v USA více než neuvěřitelných čtrnáct milionů diváků.

Nicméně v průběhu seriálu postupně tvůrcům pod vedením Tima Kringa docházel dech a to velmi znatelně. Poslední řada původní série byla už naprosto zbytečná, hloupá a ubrala body i svým předchůdkyním. Uměle natahovaný děj a ztěžka konstruované zápletky jako by byly z úplně jiného seriálu. Raději zapomenout. Protože start série byl úžasný. Přinesl v době, kdy znovu ožíval zájem o komiksové hrdiny, něco, co jsme do té doby neviděli.

Jak bylo zmíněno v synopsi – úplně obyčejní lidé napříč společenským postavením, rasami, světadíly, životními zádrhely či úspěchy najednou zjišťovali, že od normálních lidí je cosi odlišuje. Nacházeli u sebe různorodé schopnosti, které jim někdy přinášely výhody, jindy komplikovali už tak nejednoduchou existenci. Postavy působily paradoxně velmi uvěřitelně (až na schopnosti), protože sami tak nějak nechápaly, co s tím vším mají dělat. Stát se hrdinou po vzoru Supermana? A proč vlastně. Nebo z toho něco vytřískat? Tematicky nejbližší, pokud bych měl srovnávat, jsou snímky X-Men…

Čas nezastavíš a po pěti letech se Hrdinové vrátili jako Heroes Reborn. Tim Kring se vyspal z opice a naštěstí odvrátil obavy fanoušků – noví hrdinové jsou celkem povedení. Samozřejmě už chybí moment překvapení – už prostě tohle prostředí známe. Na druhou stranu návaznost na předchozí sérii je logická, nenásilná, ale přitom ani pro neznalce není matoucí. Z původního seriálu se vrací řada oblíbených postav v čele s Noahem Bennetem (Jack Coleman), sentiment fanoušků je tedy ukojen. K nim však přibyla řada postav nových a s nimi inovované zápletky a děj, který vede (k čemu jinému) k záchraně světa.

U devátého dílu je třeba přiznat, že Heroes nabrali správný druhý dech, ačkoliv dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Jejich pokračování je důstojné, zábavné, zajímavé a dle možností dotažené. Opět je fajn sledovat osudy lidí, žijících v různých koutech Země, jak poznávají sami sebe a své neskutečné možnosti, jak míří ke společnému cíli. A vám, kdo jste seriál zatím neviděli, doporučuji ochutnat. Nejspíš pěkně od začátku, od roku 2006.