Hlavním hrdinou je zkrachovalá existence Pepa (Leoš Noha), který se paktuje s bezdomovci a živí se vykrádáním chatek – nakradené věci pak prodává v zastavárně a za získané peníze nakupuje chlast a cigarety. Pak jednoho dne objeví v lese pohozenou kameru a v ní nepříliš dávný záznam toho, jak nějaký mladý pár pročesával blízké okolí s detektorem kovů, vykopal díru a našel poklad, načež se ale stalo něco divného – tam však páska končí. Pepa tudíž vymění v zastavárně ledničku za detektor kovů a sám vyráží poklad hledat. Vykope jámu na tom samém místě a stane se svědkem toho, jak díra zaživa brutálně pohltí jiného hledače a Pepu odmění hromadou stříbrných penízků. V tom Pepa dostane ďábelský nápad…Námět a děj Nenasytné Tiffany skutečně zní hodně divně a úchylně, na druhou stranu tu ale už dlouho nebylo takhle svěží české béčko, které je nefalšovaně zábavné, a přitom funguje i na poli vyšších ambicí. Kromě střev a příběhu o potrestané chamtivosti totiž nabízí i realisticky uchopenou reflexi sociální současnosti a života společenské spodiny na maloměstě, exkurzi po nádražních hospodách a bazarech a zároveň důvtipnou satiru na čecháčkovství. A určitě by se na něj dala nabalit i řada více či méně sofistikovaných interpretací.
Klíčem je naprostá autentičnost prostředí, herců a dialogů. Film vznikal v reálných lokacích Horního Jiřetína, herci jako Leoš Noha, Jiří Panzner nebo Petr Čtvrtníček v něm byli smícháni s neherci a filmaři měli obrovskou autorskou volnost, protože nebyli smluvně vázáni na žádnou instituci, která by z pozice koproducenta dohlížela na jejich počínání, takže si v podstatě mohli dělat, co chtěli. Celovečerně debutující režisér a scenárista Andy Fehu je navíc příznivcem herecké improvizace, takže z dialogů není skoro nikdy cítit strojenost a křečovitost, naopak je všechno maximálně věrohodné a přirozené.Jediné, co se tomu vymyká, je titulní žravá díra Tiffany, jež je v rámci českého filmu velice imaginativním a originálním nadpřirozeným elementem, u jehož technického zpracování si nelze nevzpomenout na estetiku triků podobného charakteru z kultovního Evil Dead Sama Raimiho. I tak ale do atmosféry filmu maximálně zapadá, protože je nenápadná, zabíjí minimalisticky a působí spíš jako nápaditý a skromný prostředek sloužící k vyvolávání děsu, jakoby vypadlý z nějaké neexistující městské legendy šmrncnuté magickým realismem než jako extravagantní hororová atrakce.
Stává se to dost málo, aby měl divák u českého filmu pocit, že se jeho tvůrcům podařilo natočit přesně to, co chtěli, přesně tak, jak chtěli. A tohle je jeden z těch případů. Tahle parta s Andym Fehu v čele je totiž bez debat velmi talentovaná, má smysl pro humor, je inteligentní a schopná odhadnout, co si může dovolit natočit, a to pak v rámci možností realizovat s maximální účinností. Podobný dojem z „hodně muziky za málo peněz“ jsem měl třeba u filmu Vaterland - Lovecký deník, k němuž jeho režisér David Jařab přistupoval podobně a také s nebývalou efektivností dosáhl toho, co si s minimem nákladů vytyčil.Nenasytná Tiffany je multižánrovým mixem, jehož všechny složky jsou v dokonalé proporční souhře – děs, napětí, humor i společensko-sociální kritika jsou přítomny ve správných poměrech a fungují pospolu nade všechna očekávání. Mouchy by se sice našly (výrazně slabší neherec v okrajové roli, poněkud roztahanější začátek…), nicméně i tak jde o snímek nesmírně zdařilý, na němž je potřeba ocenit kromě originality a neokoukaného tvůrčího přístupu i ten fakt, že se někdo odvážil adaptovat do českého prostředí skutečně netradiční filmařské a žánrové prvky, povedlo se mu to a vznikl film, který nejenže baví, ale i má co říct. Opravdu velké a příjemné překvapení.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu Filmspot.cz.]
